Xenofobie v přírodě
(Glosa),
11. 8.
Začalo tažení proti nepůvodním druhům, nařízené Unií. Tentokrát je
slovo "nařízené" na místě, stejně jako tupost a nesmyslnost této myšlenky.
V pochybném zájmu čistoty rasy se budou ne přímo mýtit, ale omezovat a
zakazovat chovy a pěstování vetřelců. kteří nám údajně škodí. Tím, že utlačují
a vytlačují "původní" flóru a faunu.
Prosadili to zajisté stejní odborníci, kteří vedou
boj s globálním oteplováním, určujíce limity a postupy, jak tuto imaginární
úlohu zvládnout. Nepochybně jsou v tom také velké peníze, protože boj za
záchranu čehokoli nesmí být levný, jinak se myšlenka devalvuje. Naštěstí
je nařízení velkorysé. Tam, kde bude jen pár nepůvodních jedinců, nebude
nutné likvidovat celou oblast. Postačí jen zabránit dalšímu šíření. Tak
si říkám, jestli je člověk původní živočišný druh...
I tito lidé jsou zde však proto, že předtím nikdo
nic takového nenařizoval. Nikdo neříkal, který druh je původní, který je
správný a který musí pryč. Proč to nikomu nepřijde nesmyslné určovat, co
kde růst má a co ne? Co svět světem stojí, se migrovalo, převálcovalo,
spojovalo, vytlačovalo. Jen tak vznikl svět tak, jak ho známe.
Samozřejmě byla řada obětí, ale takový je zákon
Přírody a nakonec i Boží (jinak by to přece nedopustil). Myšlenka chránit
život tím, že nedopustíme, aby jedinci i společenství nevymírali, je ujetá,
protože budou vymírat stejně, sice pod odborným dohledem, ale stejně, a
nový život vznikat nebude. To je ještě horší.
Stejně dělíme život na hodný a zlý – plevele hubíme,
houby chráníme, komáry hubíme, motýly chráníme... Mezi obranou a ochranou
není rozdíl. Tak či tak je náš přístup věrolomný a nesystémový.
|