Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Osoba, která neví, jakou použít toaletu, sice potřebuje pomoc, ale nikoli pomoc zákonodárce, který by jejími pochybnostmi obohatil právní řád.
St. Křeček, zástupce ombudsmanky (k právu na volbu pohlaví)

Ohlédnutí (A týden uplynul), 8. 8.

* Jeden šílenec vyskočil z letadla ve výšce osm kilometrů bez padáku a hladce přistál v síti 30x30 – úžasné, že se trefil! * Rozum zůstává stát spíš nad obviněním a souzením dovozce min z Maďarska, protože od počátku všechny instituce, které o tom rozhodují, deklarovaly, že nejde o zakázanou munici – další z hurá akcí policie a justice. * Rakousko nečekaně prohlásilo, že s Tureckem by se už nemělo vyjednávat o vstupu do EU – jestlipak se někdo přidá. *
Husí story (Editorial), 8. 8.

Pondělí. Vydal jsem se do Brna něco řešit, mimo jiné jsem si chtěl založit účet u Moravského peněžního ústavu, ale pak jsem to odložil. Jsem nerozhodný, a zbytečně, protože jde o desetníky. Kde je 14 % úročení po roce 1989!
    Kvůli vyhozené kyčli jsem nic moc nedělal, věnoval jsem se definitivnímu zprovoznění počítače loni koupeného. Koncem července vypršela lhůta pro bezplatný přechod na W10, kterou jsem nevyužil. Příčí se mi už W7 s jejich megalomanskými ovládacími a nelogicky strukturovanými prvky. Rozčiluje mě to, nejraději bych použil minimalistický převlek na WXP, ale bojím se, že to bude u nových funkcí nevyzpytatelné.
    Nainstaloval jsem si aspoň Word2003, nejčastěji používaný program, abych byl v domácím prostředí. Outlook2003 mi na notebooku po pádu systému přestal odesílat poštu, nedostanu se ani k pravidlům. Pod W7 stejně nefunguje, tak se smířím s novým. Jisté je, že jsem skončil s nastavováním programů podle svého, protože mě to už nebaví.
    Nevadí mi nové prvky, funkce a možnosti, vadí mi, že si někdo uzurpuje, že má patent na způsoby ovládání a nutí je jiným. Efektivní a příjemný postup se nedá uživatelům vnutit. Ten si každý udělá podle svého za pomoci nástrojů, jež má k dispozici. Právě tady mají architekti systému ovládání působit. Ne že zaběhané postupy zakážou, nahradí či změní. Jestli napřed udělám to a pak ono, jim má být u prdele, protože se lepší postupy často nedají verifikovat.
    Dlaždice mě prostě neoslovily, nepoužívám počítač tímto způsobem, nepotřebuju snadno a rychle poslat na Facebook fotku, sledovat onlinově počasí a podobně. Automobilky také nepřehazují pedály, nedávají místo volantu dvě páky a nenutí řidiče ovládat stěrače nohama. Jízdní kolo přes veškerá vylepšení a varianty jako lehokola je v principu klasické. Ostatně přes veškeré novoty je vložení textu ve wordu nadále pod volbou Úpravy, nikoli pod volbou Vložit.
Úterý. Ráno jsem jel na kontrolu se zlomeným palcem, byl jsem tam už v sedm a byl jsem a čtvrt hodiny hotový. Jsa v nemocnici, zašel jsem na ortopedickou ambulanci, aby mi nahodili kyčel zpět, jak mi to v Praze dělá po léta DrPr. Sestra mě arogantně poučila, že kyčel není vyhozená, to že bych nechodil, ale vyvrklá (praktik mi o hodinu později napsal do doporučení, že mi „vyskakuje“) a chtěla mě poslat na rentgen. Fyzioterapeuti to dělají běžně bez něj... Vytekl jsem a odešel. Už tam nesmím.
    Objednal jsem si elektrokolo, tak uvidím, jak se mi osvědčí. Volil jsem značkové a z kamenného obchodu, protože záruka v tomto případě má smysl více než podstatný. Elektronika a akumulátor jsou nejčastější příčinou závad, takže ušetřit někdy i dost tisíc se může prodražit.
    Navečer jsem zajel do sklepa, poklidit a podívat se, jak se vyvíjí úroda. Vytrhal jsem trávu
Středa. Do Prahy jsem se chystal až odpoledne, protože s DrPr jsem se na nápravě kyčle domluvil na čtvrtek. Sekal jsem trávu před domem, když se u mě zastavil cyklista jedoucí od Kyjova s dotazem, kudy do Kyjova. Znejistěl jsem. Mohl taky přijet od Skoronic, ale i odtamtud se do Kyjova jede přímo, ne přes Milotice. Měl mapu i navigaci. Když dodal, že jede v Velkých Pavlovic, oněměl jsem totálně. Buď by jel ze Svatobořic přes Zámeckou cestu a přijel by do Milotic z opačné strany, nebo přes... Kyjov. Inu, cesty Boží jsou nevyzpytatelné.
    Vlakem do Prahy jsem přijel po deváté a v půl desáté jsem už seděl v klubu Jazz Republic, kde hrálo trio s bubeníkem J. Helešicem. Báječně, do třičtvrtě na 12, takže jsem v dočasném útulku byl záhy po půlnoci.
Čtvrtek. Ráno jsem se pustil do nějaké práce na počítači, v poledne odjel za DrPr, kterému pravá kyčel dala dost práce. Ukázal mi „bratra“, nalezenou straku s pochroumaným křídlem - její historie je tady. Bohužel, nemá na Jižní Moravě známého doktora, takže budu bohudíky jezdit za ním do Prahy. Napraven jsem odjel na Staré Město za mladší dcerou na oběd a poklábosení.
    Když jsem se pak zvedl, nemohl jsem bolestí udělat krok. Kyčel bolela jak čert. Po půlhodině se to naštěstí uklidnilo, zřejmě byla vyhozená/vyvrknutá/vyskočená dost. Opakovalo se to ještě několikrát do konce týdne, ale doba potíží se neustále zkracovala. Z oběda jsem zaskočil do AirBank, jejímž jsem novým klientem. Musím pochválit jednání, nabídku služeb, všechno. I telefonát do banky je potěšením.
    Z banky jsem už frčel na oslavu narozenin exkolegy a kamaráda IM v záběhlickém bowlingu. Zahrál jsem si minigolf a získal třetí cenu, zahrál jsem si i bowling a v prvním kole dokonce vyhrál. Popíjel jsem GT, klábosil s exkolegy ze SWN. O půlnoci mě zavezli k bydlišti, nic mi nechybělo.
Pátek a víkend. Ráno v šest jsem vystartoval na vlak, v jedenáct byl na gruntu. Posekal jsem kus trávy ve svahu, ale opatrně, abych si nevyhodil kyčel. Pak jsem se nasoukal do kroje, sedl na ekolo a jako pán vyjel pod Šidleny. Kolo je strašně návykové, asistence pohonu je vymakaná, nahoru jsem pohodlně vyjel patnáctkou s asistencí pouhých 3 z 9. Posléze dorazila DD, která se nechala ukecat, po několikáté naposledy, na zdravotnický dozor.
    Odzpívali jsme první vystoupení, které vzniklo na poslední chvíli, a podle toho vypadalo. Záhy začalo krápat, pak pršet a nastalo to, co zabíjí festivaly – přesun do kulturáku. Hodně lidí zůstalo nahoře, takže pár stánků prodávalo dál, sedělo se ve sklepech a před nimi. Přesto se do kulturáku nasoukalo dost dalších, aby festival mohl pokračovat. Bylo to něco jako Národ sobě.
    V hospodě jsme seděli čekajíce na vystoupení. Pivo jsem nechtěl a víno zůstalo nahoře. Jeden nepijící mě vzal autem, dovezl jsem čtyři sedmičky archivního a pohárky. Až na jednu, kde už byla oxidačka, obstály v neúprosné chlapské kritice, což mě potěšilo. Pak jsme už v náladě zapěli, alkoholem zbavení trémy a pamatování si textu, jenž sám plynul z mozku na jazyk. Zpátky jsem šel raději pěšky, DD vedla kolo.
    Tady moje líčení víkendu končí, protože debilní notebook se z ničeho nic zasekl, text neuložil a já nemám chuť to psát znovu. Nehodlám být otrokem techniky. Festival zdárně proběhl, to je hlavní, zeť přivezl vnuky a 14 dní je teď máme na starosti.
    Vedle zámecké zahrady jsou nově v ohrazení husy. Krmil jsem je chlebem z občerstvení pro účinkující – nemastný neslaný studený řízek mezi dvěma chleby. Nepoživatelná kombinace. Chleba husám chutnal. Vyskytlo se mezi nimi několik jedinců, kteří nepřáli jiným a honili je (je to vidět vpravo), aniž by tito přitom nějaké sousto ulovili. Právě proto, aby neulovili, čehož ovšem využilo několik chytrých hus, které nenápadně postávaly a kousky chleba potutelně sbíraly. Je to jako u lidí...
Chudák Čapek (Meditorial), 8. 8.

Nepovedl se článek L. Hrona o Zátopkovi z přílohy Víkend z konce července. Promíchal plusy a mínusy jeho kariéry a postojů tak, že neznalý té doby má o něm úplně jiný obraz. A konec článku, že ať sportovci v Riu předvedou cokoli, Zátopek mezi nimi nebude, protože „Nemůže být.“ je hlavolamem. Opravdu nemůže, ale to snad ví každý.
    Úterní MfD názorně předvedla touhu médií umět získávat informace. Takže už nadtitulek hlásal, že „získala seznam“ nejnebezpečnější železničních přejezdů u nás.“ Jak? Inu tak, že si ho vyžádala od Drážní inspekce, která ho jako netajný sestavila. Pardon – ne vyžádala, ale získala...
    Oznámení v sobotních MfD se moc nepovedlo. Nedožité 90. výročí narození čapkovské spisovatelky a badatelky M. Šulcové její dcery potomci zprasili formulací, že by se dožila „90ti let“. Ta se musí v hrobě obracet.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání