Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Žabařina (Analýza), 2. 8.

Vracím se k Chovancovu bytu, protože po deseti dnech to vypadá dost jinak. Z hovna se před dvěma týdny pokusil uplést bič mladofrontovní novinář V. Srnka, když se pustil do generování kauzy podezřele levného bytu ministra Chovance. V pátek začal, v sobotu doplnil detaily, ale v pondělí už mlčel. Opět podotýkám, že nehájím Chovance a jeho možné obohacení, ale tak, jak to Srnka napsal, je to žabařina.
    Jde o byt v jedné rekonstruované plzeňské vile. Ministra stál tři miliony, podle Srnkou citované realitky by stál dvakrát tolik. Chovanec poukázal na to, že i jeho „obyčejné“ sousedy stál tolik co jeho. To nečekaně novinář potvrdil s tím, že podle realitky to není možné.
    Tak je, nebo není? Chápe Srnka význam slova „možný“? Asi ne, protože prodejce, manžele, majitele vily, označil za „podnikavou dvojici“. Myslel zjevně „podnikající“.
    Další zpochybnění ceny bylo založené na tom, že byt byl nedokončený, čímž se vysvětluje jeho cena, ale čímž by se majitelé připravili o několik milionů. To jistě, ale k tomu by bylo potřeba se věnovat případu důkladněji. Zjistit, proč nehotový byt prodali.
    Člověk přece často podniká věci a přijímá zdánlivě neekonomická rozhodnutí. Kupuje draho, prodává levně. Proč? Protože v danou chvíli je to sice ztrátové, ale později to může být ještě ztrátovější, protože prodat či koupit potřebuje právě teď. Vyřeší nouzi svou či využije nouze jiného.
    Když je spěch, prodává se pod cenou, logicky tak kupující kupuje výhodně. Ale ani prodávající není škodný, protože získá peníze v době, kdy je zrovna nutně potřebuje, aby si pořídil něco, co je pro něj zrovna výhodné, takže ztráta celého komplexu transakcí je vlastně ziskem.
    Zajímavé je, že novinář se pokusil dokázat, že Chovanec získal byt levně jako protislužbu, neb prodávající získal zakázku od jeho ministerstva. Zklamaně v pátek konstatoval, že šlo o zakázky, na něž Chovanec neměl žádný vliv. Den nato jednak korigoval cenu bytu: podle realitky je „velmi dobrá“ (nikoli tedy nezvyklá), protože prodávající mohl chtít o milion víc. „Mohl chtít...“ neznamená, že by je dostal. Pak mu to nedalo a aspoň kydl stín podezření na jednu ze zakázek, spočívající v dodání tří aut pro Policii ČR. To je ta zakázka, o níž den předtím psal, že nepodléhala ministrovu vlivu. Jenže kdo by v sobotu věděl, co četl v pátek...
    Teď začala Srnkova kolegyně tkát další případ. Exšéf ČSA dostal před lety 150milionovou odměnu, kterou si sám navrhl a schválil. Bylo to před šesti lety, ale dnes to zaujalo investigativní redaktorku MfD E. Pospíšilovou a další média a pisatele. Pospíšilová stránkový článek (29. 7.) začínající už na titulní stranu. Považte, ten člověk si koupil vrtulník, s nímž bude létat na zrekonstruovaný areál, kterou koupil podezřele levně (nikdo ji nechtěl). Jeho vrtulník je jediný u nás.
    Velkým písem je v článku tabulka: 150 milionů dostal prémie, 10 milionů stál areál s domem, 20 milionů padlo na vrtulník. Působí to tak, že jde o sumy stejné povahy, tedy příjmy. Jenže jsou tam i výdaje. Takže vzniká otázka: proč by člověk, který získal 150 milionů, nemohl za 30 koupit dům a vrtulník? Je snad rozmařilý? Nebo jde opět o vaření z vody a zášť vůči bohatým. Dvořák totiž podnikal a podniká, takže má i jiné zdroje.
    Nevygůglil jsem nic, co by před šesti lety vzbudilo takový rozruch, až mezi příjem 150 milionů a vydáním 30 je značný rozdíl.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání