Žabařina
(Analýza),
2. 8.
Vracím se k Chovancovu bytu, protože po deseti dnech to vypadá dost
jinak. Z hovna se před dvěma týdny pokusil uplést bič mladofrontovní novinář
V. Srnka, když se pustil do generování kauzy podezřele levného bytu ministra
Chovance. V pátek začal, v sobotu doplnil detaily, ale v pondělí už mlčel.
Opět podotýkám, že nehájím Chovance a jeho možné obohacení, ale tak, jak
to Srnka napsal, je to žabařina.
Jde o byt v jedné rekonstruované plzeňské vile.
Ministra stál tři miliony, podle Srnkou citované realitky by stál dvakrát
tolik. Chovanec poukázal na to, že i jeho „obyčejné“ sousedy stál tolik
co jeho. To nečekaně novinář potvrdil s tím, že podle realitky to není
možné.
Tak je, nebo není? Chápe Srnka význam slova „možný“?
Asi ne, protože prodejce, manžele, majitele vily, označil za „podnikavou
dvojici“. Myslel zjevně „podnikající“.
Další zpochybnění ceny bylo založené na tom, že
byt byl nedokončený, čímž se vysvětluje jeho cena, ale čímž by se majitelé
připravili o několik milionů. To jistě, ale k tomu by bylo potřeba se věnovat
případu důkladněji. Zjistit, proč nehotový byt prodali.
Člověk přece často podniká věci a přijímá zdánlivě
neekonomická rozhodnutí. Kupuje draho, prodává levně. Proč? Protože v danou
chvíli je to sice ztrátové, ale později to může být ještě ztrátovější,
protože prodat či koupit potřebuje právě teď. Vyřeší nouzi svou či využije
nouze jiného.
Když je spěch, prodává se pod cenou, logicky tak
kupující kupuje výhodně. Ale ani prodávající není škodný, protože získá
peníze v době, kdy je zrovna nutně potřebuje, aby si pořídil něco, co je
pro něj zrovna výhodné, takže ztráta celého komplexu transakcí je vlastně
ziskem.
Zajímavé je, že novinář se pokusil dokázat, že Chovanec
získal byt levně jako protislužbu, neb prodávající získal zakázku od jeho
ministerstva. Zklamaně v pátek konstatoval, že šlo o zakázky, na něž Chovanec
neměl žádný vliv. Den nato jednak korigoval cenu bytu: podle realitky je
„velmi dobrá“ (nikoli tedy nezvyklá), protože prodávající mohl chtít o
milion víc. „Mohl chtít...“ neznamená, že by je dostal. Pak mu to nedalo
a aspoň kydl stín podezření na jednu ze zakázek, spočívající v dodání tří
aut pro Policii ČR. To je ta zakázka, o níž den předtím psal, že nepodléhala
ministrovu vlivu. Jenže kdo by v sobotu věděl, co četl v pátek...
Teď začala Srnkova kolegyně tkát další případ. Exšéf
ČSA dostal před lety 150milionovou odměnu, kterou si sám navrhl a schválil.
Bylo to před šesti lety, ale dnes to zaujalo investigativní redaktorku
MfD E. Pospíšilovou a další média a pisatele. Pospíšilová stránkový článek
(29. 7.) začínající už na titulní stranu. Považte, ten člověk si koupil
vrtulník, s nímž bude létat na zrekonstruovaný areál, kterou koupil podezřele
levně (nikdo ji nechtěl). Jeho vrtulník je jediný u nás.
Velkým písem je v článku tabulka: 150 milionů dostal
prémie, 10 milionů stál areál s domem, 20 milionů padlo na vrtulník. Působí
to tak, že jde o sumy stejné povahy, tedy příjmy. Jenže jsou tam i výdaje.
Takže vzniká otázka: proč by člověk, který získal 150 milionů, nemohl za
30 koupit dům a vrtulník? Je snad rozmařilý? Nebo jde opět o vaření z vody
a zášť vůči bohatým. Dvořák totiž podnikal a podniká, takže má i jiné zdroje.
Nevygůglil jsem nic, co by před šesti lety vzbudilo
takový rozruch, až mezi příjem 150 milionů a vydáním 30 je značný rozdíl.
|