Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Pokud si myslíte, že nemáte žádný problém, je to jenom tím, že nevíte, co se přesně děje.
B. Kuras, spisovatel

Ohlédnutí (A týden uplynul), 18. 7.

* Nasazení robota s výbušninou proti střelcům na policisty v Dallasu je kritizováno jako nehumánní – s  korektností vůči zločincům tato společnost brzo zajde. * Cameron nakonec odstoupil dřív, ale jeho nástupkyně je, ačkoli odchod z EU nepodporovala, v jeho uskutečnění velice nekompromisní. * Pár dní po teroristickém masakru v Nice se odehrál krátký vojenský puč v Turecku – tak divný, že si člověk říká, že ho zosnoval Erdogan, aby měl důvod k čistkám. *
Finiš (Editorial), 18. 7.

Pondělí. Předposlední cesta do Prahy za účelem balení, 20. července je den D. Zpoždění mi opět hrálo do noty, takže jsem v Brně nemusel v tom vedru čekat. Zpožděný Railjet z Vídně mě obveselil hlášením, že „zpoždění nevzniklo na našem území a přispěly k němu rekonstrukční práce na brněnském nádraží“. Zřejmě nová generace alibismu.
    Oprava brněnského nádraží je vskutku v plném proudu, pořád jsem nenašel nikde zmínku o tom, jak dopadl zamýšlený přesun. Zajímavé je, že hrana nástupiště se niveluje podle kolejí, které jak známo nejsou po čase úplně vodorovné.
    V Kralupech jsem vyzvedl další várku krabic a zbytek dne balil a balil. Už bytostně toužím bydlet zase v útulném a uklizeném prostředí bez improvizací, snad se mi to na gruntu podaří přes zimu doladit a zbavit se všech zbytečností v domě.
    Absence sklepa je velké mínus, uvažuju o zakoupení lehkého zahradního domku, kam by se daly do relativně čistého prostředí momentálně nepotřebné (sezónní, nadbytečné aj.) věci. Ten by nebyl venku, ale „pod návratím“, tedy ve vjezdu pro žebřiňák. Tam sice už věci jsou, ale práší se na ně.
Úterý. Od rána balení. Kamarád MV, který jede jako každoročně na vizovické metalové šílenství, mi vezme nějaké věci, které se mi nechce balit jako elektroniku, kytky aj. Přijel před polednem, reprobedny se mu do auta podle očekávání nevešly. Začínám mít obavu, že se do stěhovacího auta nevejdou věci, co mám. Někam jsem zabalil potvrzení o certifiaci bezpečnostního zámku a kontakt na montéra. Uložil jsem si ho tak, abych ho někam nezabalil...
    Odpoledne přijel makléř podepsat další část smlouvy o prodeji bytu a vzal mě do Prahy, na patrně poslední víno pořádané mnou jako internistou. Příští už budu mít pod palcem jako externista. Sešli jsme se jen tři, ale šlo o účastníky zájezdu, tedy dobrovolníky, již u sebe uskladní část věcí nebo mě. Je třeba domluvit stěhování s nimi v posledním týdnu července.
    Kvůli prázdninovému provozu jsme po osmé museli odejít, i zastavili jsme se, rozpití, v blízké vinárně v Jindřišské, kam jsme chodívali před Růžovkou. Proč jsme přestali, už nevím, ale kromě toho, že se tam kouří, se tam začali scházet machometáni a jim podobní se zjevně nepříliš korektními způsoby obživy. Posléze je sice provozní korektně vypudil, ale kvalita vína je přece jen horší.
    Jeden člen trojice odešel, ale objevil se náhradník, takže jsme šli, už jen ve dvou, ještě do literární vinárny v pasáži Lucerny. Tam skončili v deset, zbylou chvíli do odjezdu mého vlaku jsme strávili u konečně dobrého muškátu v Kávovarně poblíž.
Středa. Dopoledne jsem ještě něco pozabalil, každá drobnost se hodí, protože s klesajícím časem do dne D roste počet maličkostí, které je třeba udělat a je lépe je řešit průběžně, bez ohledu na jejich zdánlivou nevýznamnost. Před polednem jsem odjel na Opatov, kde mě po rychlém obědě v jedné z mála stojákových osvěžoven (lahodný segedín) vyzvedl MV a uháněli jsme směr Milotice.
    Po dojezdu začalo pršet, ale MV trval na tradiční návštěvě sklepa. I objednali jsme velkopansky taxi, cestou pobrali dva kamarády vinaře, protože moje posezení a omezený sortiment uspokojí jen nenáročné konzumenty, a strávili několik příjemných hodin u dobrého vína.
Čtvrtek. Kamarád ráno odjel do Vizovic na čtyřdenní heavymetalové šílení a já jsem si sedl na lavičku, přemítaje, čím začít. Nakonec jsem logicky natřel namořenou podlahy v bílém pokoji první vrstvou polyuretanového laku a namořil podlahu v růžovém pokoji. Ve středu se stěhují Kralupy a už fakt musím dávat věci aspoň přibližně tam, kde pak budou.
    Provizorium musí skončit. Nedělá mi to dobře. Ne že bych byl pořádníček, ale zřejmě zbytky výchovy k pořádku (spíše řádu) a pobyt na kolejích mě formoval k jakémusi Horníčkovskému pořádku (to je ten, kdy ještě odlišíme jednotlivé předměty pouhým okem). Nepořádek, když už je, nesmí být vidět. Takže skříně a ideálně jedna místnost, něco jako buffer, kam se pracovně věci odkládají, když se člověku nechce (a že se nechce) je rovnou uklidit.
    Není to sice ideální, ale je to (mohl by být) obecně přijatelný kompromis. Hodit prádlo či tašku přes židli lze, pokud to není na každé židli v každé místnosti. Není vůbec nutné oplachovat každý kousek nádobí po použití, ale než ho nechat na stole či lince, je lepší ho dát do dřezu. (Někde jsem četl, že někdo trvá na prázdném dřezu i za cenu zaplněné linky a stolu.)
    Po delší době jsem si večer pustil film a neusnul. Kódované vysílání je příjemný snímek s komorním obsazením a několika vrstvami zápletek. Hlavně trvá jen půldruhé hodiny.
Pátek a víkend. Další nátěr polyuretanovým lakem už šel rychleji, kolena mám sice chráněná polštářem, ale zato si odírám klouby na prstech nohou, až na puchýře. Záměr postříkat vinohrad nevyšel kvůli silnému větru, ale není důvod spěchat, réva je v pořádku. Tedy až na rezistenty, které ve velkém napadla pernospora, zatímco ta obyčejná odolává. Něco je špatně.
    Když jsem během dne seděl a odpočíval u televize, ozvala se najednou děsná rána z kouta, kde jsou hodiny. Utrhlo se závaží, tedy přesněji řečeno opakovaným vytahováním nahoru se uvolnil závěs a závaží řachlo dolů. Jak dopadla dolní deska, vidíte na obrázku.
    Zabýval jsem se ideou pořídit nové auto. Renault sice má novou spojku, prahy, nádrž a gumy, ale roky už má. Příští rok ho čeká STK, takže je ideální doba. Jednou z voleb je Alfa Romeo, takový klukovský sen (další je předválečný BMW 327, původní Ford Mustang nebo britský Daimler, který nesl značku Daimler-Benz, i když to weby popírají, ale já to auto viděl - mimochodem v Británii do roku 1904 na trhu na tři sta výrobců aut!). Našel jsem model z roku 2004 za dobrou cenu, s až zhýralým výkonem (motor 3,2 litru), samozřejmě na plyn, jinak bych se nedoplatil. Dokud ještě mám řidičák, můžu si na něj sáhnout. Uvidíme.
    Navečer přijela DD a odebrali jsme se za kamarády k L´s, kde nás osm posedělo na rybím večírku u znamenitých makrel a žraloka. Kupodivu jsme skončili před půlnocí, kdy se do nás více méně shodně pustila únava.
    V sobotu jsem namořil podruhé podlahu v růžovém. Dalo to víc práce, protože primalexové mořidlo ani po 24 hodinách úplně neuschlo, takže jsem se nemohl posouvat po kolenou, ale musel jsem vstát, přesunout nádobu s mořidlem, polštář pod kolena a zase kleknout. Udělal jsem třetí vrchní nátěr v bílém pokoji, čímž je hotový.
    Nikam jsme nejeli, protože bylo nevlídno a větrno a chladno. Navečer se ukázali rybí kamarádi a poseděli jsme opět jen střídmě, asi je to počasím. U filmu jsem usnul dřív než DD.
    Neděle už zářila sluncem. Dopoledne jsem postříkal vinohrad, pak jsem jen tak pracovně šukal po zahradě a udělal první vrchní nátěr podlahy v růžovém pokoji. Odpoledne jsme dali něco málo kultury a zašli do penzionu u zámku na výstavu keramiky ratíškovické výtvarnice. Nejvíc se mi líbilo nápadité Desatero, ale neměl jsem foťák, takže nemohu sloužit. Večer odjela DD, následovala zkouška mužského sboru a týden se uzavřel.
Hovado (Meditorial), 18. 7.

Titulek z pondělní MfD „Kundera do knihy promítl Brno. Teď tady vychází“ nabízí tři interpretace: vychází Kundera, vychází kniha, vychází Brno,.
    Novináři objevili novou zkratku: vodní skútr či člun „ve skluzu“. V souvislosti se smrtelnou nehodou není redaktora, aby ji zasvěceně nepoužíval, jako by ji znal od narození. Samozřejmě ji nikdo nevysvětlí.
Ježím se při poslechu policejních tiskovek. Jejich „realizace“ je neuvěřitelné znásilnění jazyka. „Pachatel byl realizován“ či „realizovali jsme devět varen pervitinu“ mě vede k zamyšlení, co vlastně policie dělá.
    V roce 2011 skončí stávající vysílací technologie televize. Lidovky už teď píšou poplašné články o dopadu na diváky, kteří si budou muset pořídit set-top boxy nebo nové přijímače. Z praktického hlediska jde o banalitu,  z mediálního o událost srovnatelnou s Velkým třeskem. Viz podtitulek „Diváky přijde přechod na miliardy“.
    „Jedná se o vůbec první veřejné zasedání Ústavního soudu po třech letech“, pravila důležitě ve středu dopoledne moderátorka na ČT24.  Není to exces, takových nesmyslů padají denně ze všech stran stovky.  Slova ztrácejí význam rychleji, než jsme si uměli představit.
    To ostatně názorně ukazuje podtitulek v sobotních Lidovkách, který praví, že u nás je „díky dotacím z EU nejhustší síť rozhleden na světě“. Lež! U nás bylo tradičně hodně rozhleden už dřív, takže stačilo málo – a tady dotace zafungovaly – aby jich bylo hodně.
    Hovado V. Varyš z MfD opět z pátek vyblilo svou komentářovou dávku. Karlovarský filmový festival je podle něj „hra na malý Hollywood“ a jen dokazuje „provinčnost celé akce, ale především národa, který festivalu nadšeně aplauduje“. Přitom i přísná filmová kritika ocenila jeho nadprůměr. Všechny festivaly na světě jedou podle pravidel daných pro takové akce, proč by zrovna nás tím měl něco dokazovat?
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání