Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
... a proto Češi jsou tam, kde jsou, a ne tam, kde vědí, že by být měli.
B. Kuras, spisovatel

Ohlédnutí (A týden uplynul), 11. 7.

* Babické vraždění prý proběhlo úplně jinak – doufejme, že je to definitivní poznatek. * Prý je točená zmrzlina nekvalitní a její obliba je českým specifikem – jím je spíše plodit podobné nesmysly. * Rakouské prezidentské volby se budou podle nařízení soudu opakovat – jakpak asi dopadnou? * Těžba lithia na Cínovci ještě nezačala a už se vesele protestuje bez znalosti technologie – hlavně se ohánět zájmy dalších generací. * Podle Robejška se ekonomika Unie zastavila na úrovni před deseti lety, podle Jourové je Unie ekonomickou velmocí, výkonnější než USA – co teď? * T. Halík při udělení čestného doktorátu v Oxfordu neopomněl plácnout, že svět se dnes na nás dívá jinak, než když nám záviděl Havla – malost je blízká i velkým. * Podle studie francouzských a amerických expertů 60 % posílaných linků jejich odesilatelé nikdy neotevřeli a doporučují je jen podle jejich názvu – inu, času je málo... * Britská libra je po referendu na třicetiletém minimu – že by v roce 1985 bylo taky nějaké referendum? * Mít dítě mezi 25 a 29 lety chce mít jen 57 % mužů – já v tom nevidím žádnou poplašnou zprávu. * Švédská demokratická strana požaduje zákaz dovozu potravin a referendum o vystoupení z Unie. *
Líčka (Editorial), 11. 7.

Pondělí. Od neděle večer mě bolelo ucho, tedy zvukovod. Dopoledne jsem učinil pokus jít k ušaři, ale všichni privátní v okolí (Kyjov, Hodonín) si vzali dovolenou. Zbyla na mě kyjovská nemocnice. Napřed jsem neměl ty správné drobné na parkování v nemocnici (parkomat nebere padesátikoruny), nechal jsem auto v nákupním centru. Je to stejně daleko. Pak jsem dorazil do čekárny s přívětivostí dávno minulého socialismu, kde po zdech tekl pot z čekajících lidí. Po pěti minutách bylo jasné, že umřít můžu v klidu jinde, a odešel jsem. Postupně to odeznělo, zřejmě reakce na návrat z přetopeného Rodosu (DD měla taky nějaké, tentokrát krční, potíže).
    Večer jsme poseděli v Šidlenách s kamarády i známými. Dovezl jsem na ochutnávku místní grappu, koupil jsem ji na letišti. Dělají ji v jedné vsi, jmenuje se tuším souma (grappa je chráněný název pro italskou verzi, kdy se nepřidává voda) a vyrábí se, považte, ze zkvašených výlisků. Ne tedy, jak se u nás traduje, ze zkvašené vinné šťávy. Moc nechutnala...
Úterý. Kamarádi naplánovali výlet na kolech do nedalekého Kameňáku, kde se otevřela nová hospoda (stará skončila). Bylo to asi 18 km ve vedru, většinou do kopce, a myslel jsem, že nedojedu. Navíc mě bolelo ucho, nějaký zánět, naštěstí jen zvukovod, ale nemohl jsem hýbat čelistí a necítil jsem se dvakrát dobře.
Středa. Namořil jsem podlahu bílého pokoje. Protože je tmavý, zvolil jsem světlou pinii, kterou jsem ostatně měl jako jedinou po ruce. Podlaha bude holt žlutá. Akorát mi to vyšlo, ale ještě to bude chtít jeden nátěr. Na zahradě jsem uklidil s pomocí DD hromadu nastříhaný klacíků z podzimního ořezu křoví. Nestihl jsem to dřív, protože bylo třeba ztopit to, co bylo ve dřevníku. Mezitím však klacky prorostly trávou, takže to byla nepříjemná práce.
    Využil jsem chladnějšího počasí a ostříhal přerostlé keře a stromky a postříkal kopřivy. Čeká mě zabetonování sloupků k minivinici, réva už se chytá čehokoli. Prostě jsem zase nestihl... Přitom likviduju nepořádek z toho, jak se na grunt navážely nepotřebné krámy, protože za dva týdny se z Kralup stěhuju a už teď nevím, kam co dám. Krámy se vyhodí snadno, ale věci funkční dávat pryč není úplně jednoduché.
    Stěhování je psychická zátěž. Stěhuju se po čtvrté a s každým stěhováním člověka kus ubude. Teď nemám na mysli movité věci, ale něco uvnitř. Jemným kořáním se člověk propojí, pokud není cynik, s okolím a při přesunu se ho část zničí, část zůstane na místě. Někdo opravdu nezakotví, nebo to aspoň říká, ale já myslím, že to není normální. Abych někde žil, musím si vytvořit k místu vztah. Na druhé straně pokud se člověk stěhuje co rok dva, nemůže mít takový vztah, protože by záhy zhynul na vnitřní prázdnotu. Pravdu mají tedy obě strany.
Čtvrtek. Protože na víkend přijede návštěva, nemohl jsem mořit podruhé, aby to stačilo vysmrádnout. Snažím se nepoužívat ekoprostředky na exponovaná místa, protože jsou sice ekologické, ale tím jejich výhoda končí. A zrovna mořidlo je něco, co musí sednout jako prdel na hrnec. Vodou ředitelné se špatně uchytí tam, kde není podklad bezvadný, což není. Na dřevě mohou být stopy mastnoty, pryskyřice a nevím, čeho.
    Zbytek dne jsem věnoval přeskupování uskladněných věcí, aby se Kralupy měly kam vejít. Nezdá se to, ale zabere to čas. Večer jsem dal vařit dršťky, aby se záhy ukázalo, že z návštěvy je nikdo nejí...
Pátek a víkend. Dopoledne pokračovaly přípravy. Začal jsem vařit líčka, kterých DD přivezla tři kila. S laickým doporučením, že se mají očistit, okrájet. Jsa zkušený lícař, pustil jsem radu rovnou druhým uchem (tím zdravým) ven. Líčka, podobně jako kližka, jsou protkána vazivem, jež se při vaření většinou rozplyne, čímž přispěje k chuti, ale hlavně ke křehkosti masa. Nechtěl jsem je dělat na červeném víně, přece jen je jejich chuť výrazná. Našel jsem recept s černým pivem a dobře jsem udělal.
    Návštěva, bratranci DD, přijela s partnerkami po poledni, kdy líčka ještě zcela nebyla, takže zůstala na druhý den. Jednu dršťkovou jsem udal, zbytek jsme pak s DD dorazili v neděli. Byla výtečná, už ji nedělám z hovězích žaludků, ale z vepřových. Ty hovězí nemají po kuchyňské úpravě tu kvalitu a chuť. Vepřové jsou dřív uvařené a měkčí a dají se snadno krájet na tenké dlouhé nudličky, jak jsem zvyklý z vývařovny, která bývala v Myslíkově ulici naproti soudu.
    Večer jsme se vydali na návštěvu kamarádova sklepa, abychom měli nějaký pohyb.
    V sobotu jsme vstávali patřičně neochotně a líně trávili horký den. Plánovaný minigolf se ne slovu nedostal, bylo moc vedro. Večer jsme opět poseděli, už méně bujaře, protože návštěva úderem desáté dopolední odjížděla.
    Nedělní rozloučení bylo následované úklidem, já jsem pak podruhé namořil podlahu, odjeli jsme na koupaliště a bylo po víkendu.
Točí se, točí (Meditorial), 11. 7.

Jak se asi točí kolečka v hlavách redaktorů, ukazuje pondělní výrok na ČT24. Farář Nigel prý dokázal přesvědčit 52 % Britů pro exit. Jak jsou ty dějiny jednoduché...
    Rád bych věděl, jak putuje spis od rakouského soudu k našemu a kdo všechno k němu má přístup. Pak bych možná pochopil, jak ten o pandurech mohla S. Slonková získat a na webu Neovlivní.cz uveřejnit.
    Ve čtvrtek moderátor ČT24 se samozřejmostí B. Kroužkové (kde je jí konec?) tvrdil, že se u nás ve velkém kastruje. Sexuolog na telefonu se zeptal, kde vzal takovou blbost – několik kastrací za tři roky je hodně? Citoval jsem ministryni Marksovou, zachránil se redaktor, ale jako blbeček dodal, „když byla ještě stínovou ministryní“.
    Opravdu hloupý titulek se objevil ve víkendové MfD: „Češi na zmrzlině nešetří, kupují ji bez rozmyslu“. V článku jsem marně pátral po příčinách toho úletu, který tak zůstal nepochopen.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání