Nechte Polanského být
(Glosa),
9. 6.
Američané jsou posedlí spravedlností. Jinak nelze označit jejich touhu
po dopadení režiséra Polanského za pohlavní styk s nezletilou, který se
odehrál v roce 1977. V USA se to posuzuje jako znásilnění, se všemi důsledky,
bez ohledu na skutečný průběh aktu.
Dotyčná byla předčasně vyspělá a také podle důkazů
a své výpovědi se souloží souhlasila. Tehdy dokonce došlo k nějakému smíru
s prokurátorem, že Polanský nebude stíhaný. Byl i propuštěný z vazby. Pak
raději odjel ze země, čímž cosi porušil. Dotyčná už dávno prohlásila, že
nešlo o znásilnění, že nemá žádné problémy a považuje událost za uzavřenou.
Jistě by nebyl problém tvrdit opak a chtít se na něm dodnes hojit.
Ne tak americké právo. Stejně jako se pase po válečných
zločincích, pasou úřady po Polanském. A Poláci jim teď hodlají jít na ruku.
Polský ministr spravedlnosti ho chce do USA vydat. Prý se má měřit všem
stejně. Polanskému se přitom nijak situace neulehčovala, naopak proslulost
mu spíše ublížila.
Přece jen Kalkul
(Poznámka),
9. 6.
Každoročně se mluví o Hirošimě a Nagasaki. Letos navíc mimosezónně
kvůli Barackově návštěvě. Přestože mnozí uznávají, že to bylo nutné a miliony
lidí nezahynulo, nemění to nic na tom, že jen proto, že statisíce zahynuly.
Záchrana jedněch není omluva pro záměrnou smrt jiných.
Navíc Hirošima byl kalkul jdoucí možná za hranici
akceptovatelnosti toho aktu. Zničeno bylo také Nagasaki, ale tam už šlo
o racionální, téměř „vědecký“ přístup. Bylo potřeba srovnání, další vzorek.
Stejně jako byla polovina zasažených lidi léčena a druhá jen monitorována,
aby se zjistil účinek záření a opatření. Tak se dřív postupovalo v případě
epidemií.
Už hodně dlouho ne. Předpokládám, neutajilo by se
to.
|