Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
  
Nebezpečná cesta (Téma), 8. 6.
Ministr Chovanec žaluje Prahu 1 za to, že její úředníci neoznačili šibenice nesené v jakési demonstraci jako přestupek. Jakožto laik v tom, co kdo může a ne, to nechápu. Myslím tím, jak to, že lze někoho žalovat za rozhodnutí, pro které není jednoznačný racionální důvod. To není cesta k nápravě, protože pak po nás pojedou úředníci jako slepice po flusu.
Bezzubé prognózy (Glosa), 8. 6.

Předpovídání budoucnosti má velkou tradici, jednu z největších, ne-li největší. Je to dáno několik faktory, které jsou zdánlivě banální či iracionální, ale jejich synergie je úžasná. Jsou to nenáročnost na technologie a zdroje, nemožnost verifikace předpovědi a totální beztrestnost za jiné výsledky, než jaké měly nastat.
    Věštění z koule, popela, kávové sedliny, kostí a dalších nedůvěryhodných rekvizit je nahrazováno sofistikovanými výpočetními systémy a obřími superpočítači. Výsledek je co do věrohodnosti naprosto stejný, ale pozadí jeho vzniku má dodává řádově větší reálnost.
    Zapomíná se na jedno: nikdo zatím neumí předpovědět změnu kvality a je otázkou, zda to někdy umět bude. Žádný z objevů a jevů nebyl předpovězen, dokonce ani časově. Osobní počítače, mobily, tablety, e-knihy a proti nim kvadrofonie, bezpapírová kancelář, práce z domova – ukázka toho, že víme prd o tom, co se a jak stane.
    Proto mě neustále fascinuje, jak se věří všemožným předpovědím ze sociální, bankovní, politické či ekonomické sféry. Meteorologii vynechávám záměrně, tam veškerý hi-tech má co dělat, aby stačil rosničce, žebříčku a sklenici.
    Ani jedna z krizí nebyla předpovězena. Změna kvality nastala nečekaně, v době, kdy náznaky nebyly. Ex post samozřejmě prognostici přesně vědí, že jsme to mohli čekat a náznaky byly. Kdyby se ex-postní interval zkracoval, byla by naděje, že jednou přejde nulový bod a budeme konečně vědět, co bude. Bohužel jeho délka je konstantní.
    Takže nadále čteme denně nové a nové prognózy, současně se dovídáme, že ten a ten odhad byl o tolik a tolik špatný (zejména mě to udivuje u podniků, kde se plánování výroby a skutečnost rozcházejí rok co rok a nikoho to nezaráží), a jako pták Fénix se z popela neuskutečněných předpovědí rodí nové, stejně zaručené.
    Blíží se datum britského referenda o vystoupení a prognostici, ty děvky prodejné, chrlí odhady o dopadu toho, když Británie vystoupí z EU (kde stejně plnohodnotně není, stejně jako řada dalších členů). Procenta na desetinu! Nikde jsme nečetl odhad vývoje poté, co Británie nevystoupí. Jak to, že nikdo neuvažuje o tom, že to přece také musí mít nějaký vliv?
    Mezi námi je to jedno. Dopad se v krátkém čase rozplyne jako kámen hozený na hladinu rybníka. Pár ryb sebou mrskne, zvíří se bahno, vlna vyhodí na břeh nějakou havěť, rybář zanadává. Rybníku je to u prdele. Žije v jiném měřítku času a vlivů.
    U prdele to bude i EU jako takové. Zneklidnění jsou jen euročinitelé, kteří Unii vytvořili u její současné, stále kritizovanější nefunkční podobě. Když Británie vystoupí, ukáže se to, co je už nyní nabíledni: země nemusí nutně v Unii být, aby prosperovala a fungovala. Podstatnější je existence NATO. To je tím svorníkem, ne EU. Její aparát má co dělat, aby uřídil sám sebe. Členské země a její potřeby jsou jen na obtíž.
    Jednomyslnost, unifikace, zglajšaltování už ty byly několikrát a nikdy nefungovaly.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání