Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Je nesmyslné házet seniory do jednoho pytle a dělat pro ně programy. Každý je drobátko jiný.
R. Honzák, psychiatr

Ohlédnutí (A týden uplynul), 6. 6.

* Advokátka Samková má být popotahovaná za své výroky o islámu, kde ho přirovnala k fašismu – kam to míříme, když není přípustné mít akademický názor na víru? * Mezi babské rady patří i postřeh, že ze skleniček na sekt ve tvaru misky nápoj často přetékal, proto se dnes používají úzké vysoké – někdo se chtěl odlišit: přeteče spíš ta úzká. * Báje o harmonii jídla a vína vymysleli také lidí bez fantazie a úspěchu – ona harmonie samozřejmě neexistuje. * Nesmyslnost statistiky: v Evropě 85 % lidí zkusilo aspoň jednou drogu: k čemu to je? – nemá to žádnou vypovídací hodnotu, v duchu německého přísloví Einmal ist keinmal... * Nadčasový snímek o budoucnosti protikuřáckých zákonů dostupný na Youtube je dnes více než aktuální – já v roli zloducha. * Podle britské studie je nejlepším závodníkem formule 1 J. M. Fangio, nikoli Schumacher a Lauda není ani v první stovce – k čemu je srovnávání nesrovnatelného, byť s využitím nejmodernějších technologií a poznatků? * Šéf protimafiánské policie R. Šlachta má být odstaven sloučením jeho úřadu s jiným – nemyslím si, že by byl extra úspěšný, protože Nagyová ani Vidkun se moc nepovedly. * Lidl nabízí v reklamě „funkční“ kalhoty a trika – zvláštní: kdo by kupoval nefunkční? * Babská rada: když proužky alobalu promícháte s hlínou, odpuzuje hmyz a „přitáhne k rostlinám světlo a teplo“. * U jednoho procenta lidí nefungují emoce strach a vztek – a z nich pocházejí hrdinové. *
Kácení (Editorial), 6. 6.

Pondělí. Týden se rozjel ve znamení podlahy a stříkání révy. V tomto pořadí a s důrazem na první. Réva si bude muset počkat, zatím jí nic nehrozí. Mají přijít deště, pak se to může změnit. Připravil jsem si hranoly, šlo to poměrně hladce. Však ono se něco ukáže.
    A taky ano. Křivé zdi způsobily, že část palubek je kratší, protože jsem nečekal tak velký výkyv. Není to zásadní problém, ale zase to práci zpomalí. Holt udělám přechod z vedlejší místnosti o jedno prkno delší. Bude to u zdi, nebude to skoro vidět. Na druhé straně jsem práci urychlil tím, že jsem nasadil dvě vrtačky – jednu na dřevo, druhou na beton. Nemusím vyměňovat vrtáky a jde to rychleji. Že mě to nenapadlo dřív.
    Hrdličky, které si udělaly hnízdo na dvoře u posezení, prodělaly zatěžkávací zkoušku obydlí. Nejprve noční větry, které stromem cloumaly jako s trávou, a večer bouřku. Pták vypadal, jako když ho namočíte do oleje. Největší na malé zplihlé hlavičce byly oči. Hnízdo i ptáci kupodivu odolali.
    V neděli večer jsem se díval na film Jak jsme hráli čáru, odehrávající se v 60. letech, končil rokem 1968. Pustil jsem si ho asi o půl hodiny po začátku, takže jsem nepochopení přičítal tomu. Nechápal jsem, oč jde.
    Jak přišli tvůrci na nápad. nechat emigrovavší rodiče přijet na otočku pro syna (bez výjezdní doložky), proč děda s babičkou, starající se o něj mluvili maďarsky, když chtěli, aby jim nerozuměl, jak to, že dítě narozené ve Vídni mluvilo německy hůř než jeho (slovenský) bratr, mít v uskladněné slámě schovanou pistoli (jen tak volně), málem postřelit kamaráda, aniž by z toho byl průser, jak se mohla pohraniční vískou v době povinného členství v Pionýru nepozorovaně potulovat tlupa výrostků v černých bomberech a terorizovat spolužáky (hrát si u ostnatého drátu hranice, prostrkovat jimi jiné děti)...
    Pak jsem si našel informace a nechápal jsem dál. Proč se film odehrávající se na Slovensku daboval včetně jmen? Proč se ta tlupa náctiletých i po dabingu jmenovala černogardisté? Několik českých herců hrálo ostudně – mdlá Šafránková, neskutečně černobílý Vetchý (jako kapitán pohraničníků překročil beztrestně snad všechna nařízení), jehož syn byl ke černogardista... On a děda Lasica (vyvezl vnuka za hranice) museli po roce 1969 dostat likvidační postih. Co to je hrát čáru se divák nedověděl...
Úterý. Vydal jsem se do Zlína. V rámci dětského filmového festivalu byly otevřené filmové ateliéry na Kudlově. Chtěl jsem se podívat na místa, kde jsem před více než 50 lety byl.
    Prvním zklamáním byla organizace. Na plakátech bylo všechno s výjimkou jediného: upozornění o registraci do 27. 5. To jsem prošvihl. Dalším byla dost omezená nabídka toho, co lze vidět. Třetím pak nesoulad toho, co jsem si pamatoval a co jsem viděl. Přístup byl omezen na budovy kolem příjezdu od vrátnice, do velkého ateliéru se nepouštělo. Do dalších prostor taky ne.O. Nový na festivalu ve Zlíně před válkou.
    V ateliéru, který dnes využívají adepti filmového umění, byly exponáty ze známých filmů. Z Vynálezu zkázy samé repliky. Přitom někdy v roce 1960 jsem tam jako kluk viděl za jakýmsi závěsem na podlaze pohozený povalovat model ponorky, té největší, útočné. Už tenkrát mě zaujalo, jak se s rekvizitami zachází. Zabýval jsem se myšlenkou ponorku strčit do batohu a odnést. Zjevně by nikomu nechyběla. Bál jsem se... Dnes jsem ji mohl vrátit.
    Ozvali se mi na pozdní rezervaci, s omluvou, že zájem byl enormní. Jeho důsledkem je, že prohlídky budou pořádat častěji, centrální expozice je otevřená už teď denně.
    Ještě jsem zajel na Podvesnou k neteři pro nějaké zbytky z vyklízení sklepa. Po návratu jsem ještě zajel do vinohradu, bylo potřeba zrýt poslední řádek. Stříkat se mi nechtělo, už bylo pozdě. Místo toho jsme s kamarády přechutnali nějaké svoje archivní kousky, kvalita mých je kolísavá. Na obloze se zapadajícím sluncem se odehrávaly dramatické scény souboje mrakových příšer: začátek, střet, konec.
Středa. Dopoledne jsem se pustil do podlahy. Zdržel mě začátek, první palubka. Trefte vodorovnou lajnu se stěnou, když místnost je pravoúhlý útvar jen přibližně. V předchozím jsem na skoro pěti metrech neudržel rovnoběžnost na dva centimetry, což je úspěch. V druhém jsem potřeboval být přesnější. Nakonec došlo stejně na odhad. Odpoledne jsem položil začátek, asi metr, spojení mezi protilehlými dveřmi. Šlo to zase pomalu, kvůli přiřezávání vynuceném futry. Zbytek bude brnkačka. tady je udělátko na udržení stejné vzdálenosti mezi polštáři, křivé palubky je třeba srovnat násilím, detail netradičního napojení.
    Na soutěži Chcete být milionářem není nejhorší často bídná úroveň soutěžících, ale neschopnost jejich a partnera na telefonu. Mají na dotaz půl minuty, ale promrhají ji zdravením, detailním čtením písmen u otázek, zbytečným opakováním celého dotazu, protože pomocník neslyšel, nerozuměl, zapomněl... A nikdo nesleduje čas. To si nemůžou předem nacvičit?
Čtvrtek. Dopolední pokládání podlahy mi zpestřil pokřik ptáků venku. Ukázalo se, že jsou to mladí, právě vyvedení, kteří hopkali po dvoře a žádali potravu. Rodiče jsem neviděl, kašlali na ně. Mláďata už uměla slušně létat, deset metrů zvládla, ale hopkání jim šlo pořád líp.
    V jednu chvíli jsem vyšel pro nějaké nářadí, a co nevidím: kočku, jak jedno mládě honí a druhé má v tlamě. Tak to ne! Vystartoval jsem po ní (nadsázka), lekla se, pustila ho, popoběhla a zklamaně se ohlédla. Po dalším „huš, mrcho“ zmizela. Na krtky kašle, ale ptáček jí jde pod nos. Mládě jsem prohlédl, bylo v pořádku, nestihla ho poškodit.
    V poledne jsem musel do B., protože DD čekala pračku. Dovoz vázl, zpozdili se o skoro dvě hodiny. Viděl jsem aspoň jeden díl s Housem a smontoval jsem pěkný stůl z masivu, původem z Malajsie. Zjevně dětská práce při leštění.
Pátek a víkend. Ukázalo se, že moje koncepce jiné orientace palubek byla nasnadě. Podlahy nejsou úplně rovné a mezi pokoji je až centimetr výškového rozdílu, navíc nestejného. Takže by se mi palubky v přechodu vyboulily. Takto přechod zamaskuju prahem.
    V sobotu přijela DD, ale nic jsme nepodnikli: byla pěkná vinná akce v Kudlovicích a Plžích, ale puzení nebylo to pravé. Nevyšlo ani koupání, cesta do Vracova se minula účinkem, protože počasí-nepočasí otevřou až v pondělí. Na večer jsme sezvali kamarády a poseděli u vína.
    Neděle patřila sekání trávy a dalším zahradnickým činnostem. Odpoledne jsem zajel postříkat vinohrad, pak jsme sehráli jedno kolo minigolfu ve vražedném horku. Nešlo mi to. Poté se kamarádi odebrali na degustaci vín do sklepů, já jsem vyprovodil DD na cestu a přijel až později. Hrozící bouřka mraky rozfoukala a večer byl nedělní.
    Po poledni jsem měl nepřijatý hovor od sestry. Nebylo třeba velké předtuchy, aby se potvrdila skutečnost, že švagr už není mezi námi. Jak před lety pravil kamarád: už se kácí v našem lese. Stáří je k hovnu, protože tento fakt už nemůžete ignorovat. Mě to otravuje stejně jako upozornění v televizi, že za chvíli uvidíte... Kazí mi to život i prožitek. Fyzická a duševní omezení stáří jsou brnkačka ve srovnání s vědomím, že konec je za rohem a nemá cenu rozjíždět nic velkého.
Hloupost kvete (Meditorial), 6. 6.

K diskusi o snížení věku trestné odpovědnosti přispěl v pondělních Lidovkách M. Zvěřina jasným názorem. Zavírat děti do vězení nemá smysl, protože je přece „jasné“ (zbožňuju tento argument), že dítě není trestně odpovědné za to, když někoho zabije. Je nemocné, chudák, na němž se podepsali ti, kdo ho vychovávali. Kdo se asi podepsal na Zvěřinovi?
    V EU neumějí úředníci počítat. V článku o euronormách na plochu potřebnou pro chov králíků je citován dokument, kde stojí, že dnešní plocha 0,08 m2 je plocha listu A4. Není – ten má 0,06 m2, tedy o čtvrtinu méně.
    V úterní MfD se blýskl redaktor T. Lébr, který „blind effect“ u fiktivních slunečních brýlích označil jako „ztrátu zraku“. Byly prostě neprůhledné, šlo o reklamní fórek.
    P. Kamberský ve čtvrtek v LN tvrdil, že z nákupu pandurů někdo získal čtyři miliardy, protože rozdíl ceny mezi původním a odebraným počtem je o ně větší. Chytrák zapomněl, že nešlo o jednotně vybavené stroje, takže přepočet na základě počtu je nepřesný. Asi o čtyři miliardy.
    R. Švidrnoch v úterní příloze MfD o autech má něco s čichem. Napsal, že podle jeho vzpomínek na brigády zamlada má solvina štiplavý odér a olej a špony čpí.
    Investigativní E. Pospíšilová vyčetla ve čtvrteční MfD premiérovi Sobotkovi cestu „tryskáčem“ vládní letky z Ostravy do Prahy (poprvé ve funkci). Snažila se samozřejmě naznačit plýtvání penězi. Už by si novináři mohli pamatovat, že piloti nemůžou sedět rok na zemi, ale musí cvičit, takže ten let není mrháním.
    Flagrantní prasárna pro ty, co čtou jen titulky: „Zelená kontrola. Neprošla třetina dotací na zateplení“. Fakta? Neprošla třetina kontrolovaných dotací!!! Že nebylo na titulek dost místa? Kdeže: „Zateplení: Neprošla třetina kontrolovaných dotací“.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání