Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Oxymóron (Jazykový koutek), 3. 6.

Šéf společnosti Scio, dodavatele školních testů a zabiják kvality vzdělání, zpochybňuje jednotnou maturitu. Má to logiku, ale ta je stejná jako ta pro její obhajobu. A když je stejný postup aplikovatelný na dva protichůdné názory, je chyba někde chyba.
    V článku O. Šteffla mě však zaujalo něco jiného, a to definice slova oxymóron. To znamená (v lingvistice) protimluv, spojení slov s významem se vylučujícím. Nejde o negativní prvek ve stylistice, naopak se používá často k expresivnímu či zvláštnímu vyjádření.
    Klasický oxymóron je například rozhazovačný lakomec či sněhově černý. Něžný barbar už význam posouvá, protimluv je slabší. Ale Štefflův příklad z Máje – zborcené harfy tón – nemá s oxymóronem nic společného. Kde je tady nějaký protimluv? Zborcená harfa přece zvuky vydává, akorát ne libé, ale deformované.
    Jestli se takové úlohy objevují v testech, není divu, že jsme tam, kde jsme.
    Navážu hned hloupým argumentováním o potřebnosti toho, co se má učit, v praktickém životě. Ti, kdo takto uvažují, nemají o podstatě vzdělání ani potuchy. Kolikrát jste v dospělosti udělali kotrmelec (ten pravý)? Nemá se snad proto tento cvik ve školách dělat? Chyba je akorát ho známkovat a z něj zkoušet. Jinak je to pro tělo a pohyb ryze praktická a užitečná věc.
    Tak je to i s násobilkou, rozborem, letopočty a podobně. Učit se mají, problém je ve způsobu hodnocení. A každý test ten nepřiměřený přístup k výuce v podobě nevhodného podávání a hodnocení jen zhoršuje. Ne co se učí, ale jak.
Polotovary (Glosa), 3. 6.

V jednom Prostřeno! byl jakýsi stařík, který pořád opakoval "hlavně ať nevaří z polotovarů..." Uvědomil jsem si, kolik lidí je na polotovary vysazeno, a přitom buď neví, co to je, nebo je stejně používá, nejlépe oboje.
    Polotovary zprofanovaly socialistické obchody často pochybnou kvalitou, ale jejich myšlenka to nebyla, ta je mnohem starší. Podobně jako mleté maso není náš vynález ani to není symbol podřadného masa. To jen socialismus a řezníci umožnili tu degradaci.
    Dnes se jako polotovary nejčastěji objevují právě mletá masa, často ochucená. Ta sice naplňují skutkovou podstatu významu slova, nikoli však podstaty. Klasickým polotovarem je obalený, ale neusmažený řízek, masová roláda s náplní, plněné papriky, marinovaná a nakládaná masa na grilování a podobně.
    Polotovarem není směs na houskový knedlík, ač si to mnozí myslí. Je to jen směs nijak neupravených základních přísad, co z toho vznikne, je plně v režii kuchaře. Kdyby to byl polotovar, byl by jím tácek s kousky masa, kostmi a zeleninou, aneb polévková směs. Při troše škodolibosti i nakrájený balený chleba.
    Polotovarem jsou ovšem veškeré těstoviny, což je v podstatě typický zástupce. A – ruku na srdce – jaké procento populace si dělá domácí kolínka?
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání