Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Zatímco ženy přikládají velký význam již pouhému rozmlouvání o problému, muži ho raději začnou hned řešit.
E. Lábusová, poradkyně pro rodinu a výchovu

Ohlédnutí (A týden uplynul), 23. 5.

* Babiš připravuje nové daňové přiznání o jednom listu A4 – chvályhodné, ale nereálné. * Z nově jmenovaných profesorů je jen 17 % žen – co na to genderová rovnost? * Připravuje se náhrada dálničních známek novým systémem detekce registračních značek – neumí to už teď náhodou mýtný systém? * Chystají se nové daně pro živnostníky, protože polovina neplatí žádné daně – takto nebude platit další polovina. * Návrh úpravy Palachova domu s tzv. břitem, který dům (symbolicky) protíná má klasickou chybu – dílo, které potřebuje výklad, nestojí za nic. * Proč už konečně někdo nevysvětlí médiím, že název černá skříňka opravdu nesouvisí s její barvou, která je oranžová, ale že jde o terminus technicus z kybernetiky? *
Víno, jídlo a zpěv (Editorial), 23. 5.

Pondělí. Dokončil jsem podlahy v růžovém pokoji, což znamená, že jsem se dostal ke dveřím do dalšího pokoje. Teď se práce zpomalí, protože musím poslední palubku vyřezat podle otvoru pro dveře a na druhé straně pro otvor ve zdi určený pro kamna. Zbyla mi palubka, která je prohnutá ve středu asi o dva cm, takže jsem ji nedokázal nabušit na ty rovné. Po seříznutí bude mít ve střední části jenom asi pět cm, takže povolí. Jinak bych ji musel vyhodit.
    Počasí mě vypeklo. Podlahy mají prioritu jedna, ale odpoledne, když už jsem měl čas, začalo pršet, takže na sekání přerostlé trávy nebylo pomyšlení.
    Dostal jsem kus domácí slepice a nadšeně jsem si uvařil polévku. Dělal se na ní krásný žlutý tuk, při vaření voněla, a já jsem se těšil, jak si pochutnám. Zklamáním byla chuť, naprosto fádní. I z kuřecí kostry vykouzlím polévku o několik řádů lepší.
Úterý. Pokračoval jsem v palubkách, počasí nedovolovalo nic jiného. Odpoledne se udělalo pěkně, tak jsem posekal trávu aspoň na části dvora, ani ne z půlky jsem vysypal do kompostéru asi deset košů trávy. Pak už byl čas se vydat do Zlína, na divadelní představení v rámci týdne Setkání/Stretnutie. Jel jsem do Starého Města autem, odtud jezdí každou půlhodinu vlak do Zlína, kde je za slabou půlhodinku. Z Kyjova je to přes 90 minut.
    Ve Zlíně jsem zašel do kavárny na mrakodrapu. Nahoru jsem jel pater nosterem a s rozkoší, jež mě od dětství neopustila, jsem zakázaně projel půdou a vystoupil až pak. Vyfotil jsem si část města směrem na Podvesnou, kde jsem bydlel většinu mládí, a na Letnou, kde jsme bydleli v době mého narození. Musím se tam podívat, od přestěhování jsem tam nebyl a ani už to nepoznám. Nikdy jsme tam nechodili, nebyl důvod a na malých městech, co vím, ani nebývá.
    Při cestě přes proslulou trhovou uličku Pod kaštany jsem zaznamenal přírodní převahu. Paní, co prodávala oříšky, si občas odskočila poklábosit se sousedkou, čehož využily sýkorky a kradly jádra vlašských ořechů přímo z pytle. U Malé scény, původního zlínského divadla, jsem se sešli s DD. Hrálo Dejvické divadlo, hra se odehrávala v kabině výtahu, jež se zasekla mezi patry. Diváci byli jako na straně proti dveřím, na scéně byl jen malý obdélník kabiny, jinak černý závěs. Sama hra je vynikající, situace nabízí řadu možností vývoje a autor toho využil.
Středa. Začal jsem dodělávat přesunutou instalaci v podlaze předsíně, po vytrhání bednění jsem zjistil, že jsem použil příliš betonu, tak jsem ho musel část odsekávat. Naštěstí to šlo, i když jsem musel sekat vleže. Práci ztěžuje to, že nechci otvor zabetonovat natvrdo, kvůli instalaci vody a odpadu a možným poruchám. Proto takové obsírání.
    Po poledni jsem přešel na palubky a vyklidil druhý pokoj. Dělání podlahy je jediný okamžik, kdy se místnost vyklidí úplně, ani při malování není podlaha úplně volná. Musí se vynést úplně všechno, snad s výjimkou věcí zavěšených na zdech. Vyklízení a vyměření umístění polštářů a kontrola výpočtů ohledně dílek palubek mi zabraly většinu odpoledne, sekat trávu a odvézt ostříhané větve keřů jsem už nestačil. Navečer jsem se vydal neplánovaně pod Šidleny něco domluvit, při té příležitosti jsem zryl část řádku s révou. Zanedbávám to letos nějak...
Čtvrtek. Zlatuška (viz článek před týdnem) se mi ještě ozval na poslední mail, ač jsem ho napsal s tím, že končím. Jen potvrdil, co jsem si myslel. Samolibý mluvka vyhýbající se reagováním na konkrétní téma. Ještě mi vytkl, že jsem pominul „osudy dotčených studentů“, a ohradil se, že definice čepice jako měkkého útvaru není jeho. K meritu věci se opět nepřiblížil. Už jsem nereagoval (a to je co říct), pocit zmaru byl příliš silný.
    Dodělal jsem zadní pokoj a práce se zpomalily. Ukázalo se, že přechod do dalšího pokoje je komplikovanější, protože práh, který jsem chtěl překlenout, je o něco vyšší, než jsem čekal. Naštěstí jsem si toho všiml včas. Mezitím jsem pokračoval v úpravě odpadu z kotle, sesekával jsem nerovný beton a vyřezával dlaždice, aby tam pěkně sedly.
Pátek a víkend. Před polednem jsem odjel do Moravského Písku, nechal tam auto a jel vlakem do Zlína. Neměl jsem ani korunu a čtečka Inkaret v pokladně nádraží nefungovala, takže jsem se připravil na diskusi s průvodčím. Přirážku se mi platit nechtělo. Naštěstí až do Otrokovic nepřišel, takže problém se vyřešil sám.
    Důvodem cesty bylo další divadelní představení v rámci festivalu Setkání, tentokrát hra Krásné psací stroje z Divadla Na zábradlí. Na rozdíl od úterka jsem se ani trochu nebavil. Hru jsem nepochopil, nudila mě, výkony herců mi přišly šedé, nevýrazné. DD se to líbilo.
    Před tím jsem zašel na oběd a zvolil jsem chřestové menu. Zklamání: polévka s dvěma plátky chřestu, salát z rukoly se třemi kousky chřestu. Moc jsem si nezachřestil... Pak jsem se odebral přes nově upravený park, konečně nápaditě pojatý, s nadějí na přirozené centrum procházek a posezení na trávě, na Letnou, čtvrt na západní části Zlína, pod Tlustou horou. Zkoušel jsem najít rodný dům, ale marně. Na vině nebyly ani tak vybledlé vzpomínky, ale to, že jsem netušil, kam jít a celé to projít bych nestačil. Před Velkým kinem mě zaujala plastika Fibonacciho posloupnosti (následující prvek je součtem dvou předchozích), ale ať jsem se díval z kterékoli strany, začátek je špatně – třetí úsek je delší než součet prvních dvou.
    Po divadle jsem jel na vlak, ale z trolejbusu jsem u centrálního divadla spatřil orchestr, podle obsazení zjevně jazzový. Tak jsem vystoupil, protože vlak bych stejně nestihl, koupil si obří zmrzlinu a šel poslouchat.
    V sobotu jsem posekal část trávníku a poklidil venku, zakoupil hmoždinky na připevnění trámů pod palubky, ale k práci jsem se nedostal. Ozvali se kamarádi, že pojedeme na kola. Ukecal jsem je na výlet do nejmenší obce v kraji (ani ne 40 duší), Hostějova, kde byla Mariánská pouť. Naše účast značně posílila průvod. Po návratu jsem vzali kola a jeli do vedlejší vesnice na pivo. Z piva ke kulturáku, kde zahrádkáři pekli sele. Takový pěkný den nicnedělání to byl.
    V neděli dopoledne jsem doposekal trávu a jel do Kyjova do bankomatu. Přitom jsem zjistil, že mám propadlé potvrzení o zdravotní způsobilosti k řidičáku. Ajajaj, a na výjezdu z Milotic stáli policajti. Zpátky jsem jel raději přes Vracov. Odpoledne přijela DD a jeli jsme pod Šidleny na oslavu osmdesátin GJ. Jedli, pili, hodovali, dobrou vůli spolu měli, nakonec si zazpívali a tím víkend skončil.
Peníze a závist (Meditorial), 23. 5.

Marně jsem v článku z pondělní MfD o českých tancích, které jsme vyslali jako pomoc do Nigérie, hledal důvod pro výraz, že tam byly dovezené „... loni nakvap pronajatým letadlem...“. Jednak není zřejmé, co bylo nakvap: dovoz, nebo pronájem? Hlavně to však není důležité ani zajímavé, jinak by to tam erudovaný M. Vodička napsal.
    P. Kamberský v pondělních Lidovkách chtěl být tak vtipný ve Sloupku s tématem platů učitelů, že se mu to nepovedlo. V předposlední větě tvrdil, že přidáním učitelům „se naprosto nic nezlepší“. A dodal: „Jen se ten průšvih přestane zhoršovat.“ Není zastavení zhoršování náhodou zlepšováním?
    I odborný autor se utne. V článku o alergiích uvedla autorka L. Hamplová krátce po sobě údaje, které pohromadě vzbuzují otázku, ale tu jsem v článku nenašel. Pětina populace na Zemi trpí alergií. V Evropě jich bude za deset let polovina populace, ale u nás je jich v současnosti třetina. Proč se autorka nezabývala těmi značnými rozdíly?
    Marně se snažila středeční MfD o investigaci ve velkém článku o plýtvání penězi vicepremiérem Bělobrádkem. Že letěl do USA vládním speciálem, spolu s dalšími politiky a doprovodem, umně propletla redaktorka E. Pospíšilová s tím, že už tam byl 4x (no a?) a jiní ani jednou, ale dostavila se jen pachuť uměle vytvářené závisti. K ničemu jinému fakta nepostačila.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání