Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Neúčinné tablety (Glosa), 20. 5.

Jásal bych, kdyby to nebylo k pláči. Snad každému muselo být jasné, že tablety ve školách s úrovní výuky nehnou, ani kdyby jich každé dítě mělo deset. Obecně se nepochopitelně přeceňuje vliv technických vymožeností na výuku. Ale článek o tabletech (MfD 16. 5.) ukázal něco mnohem horšího.
    Pedagogové, kteří tablety do škol prosadili, věděli od počátku, že k ničemu nejsou! Tedy původně tablety, nyní i oni. Měli zkušenosti s PC, kde očekávali dvojnásobnou produktivitu za poloviční dobu. Marně. Přesto nasadili tablety a zjistili, že jejich využívání vede ke zhoršování výsledků žáků. Měli přitom k dispozici britský průzkum, který dopadl lépe: nasazení techniky nemělo měřitelný dopad.
    Anketa, která průzkum naší školní inspekce doprovázela, obsahuje jedno nadmíru zajímavé zjištění: čím jsou žáci úspěšnější, tím méně při výuce tablety a PC používají.
Rum (Fakta), 20. 5.

Před časem se lidovkový vševěd Kamberský navezl do rumu. Cože je to za nápoj z brambor, na kterém tak lpíme. A kam se hrabe na ten „pravý“. Tak jsem se podíval na historii.
    Vyrábět se prokazatelně začal v polovině 17. století na ostrově Barbados, z cukrové třtiny, jak jinak. Kdyby se začal vyrábět jinde, vyráběl by se třeba z kokosů a podobně. Surovina v místě byla logicky prioritní, musela být dostupná a levná. Kvalita je úplně ze hry, to je snad jasné všem, až na Kamberského.
    Původně se vyráběl z kvašené šťávy z cukrové třtiny (kterou do Ameriky dovezl Kolumbus), ale pak se většinou přešlo na levnější/výtěžnější výrobu ze zkvašené cukrové melasy. Tedy z odpadu po výrobě cukru! Pro zajímavost – říkalo se mu zpočátku kill devil (ďábelský zabiják), pak rumbellion (velký ruch), popřípadě rumbullion (na Barbadosu).
    V Evropě se kupodivu cukrová třtina neujala, ale lidé to nevzdali. Na počátku 19. století se v Rakousko-uherské monarchii začal ve velkém vyrábět rum z potravinářského lihu, což je líh vzniklý z čehokoli, co se dá zkvasit. Není to apriori podřadný alkohol, záleží na technologii výroby. Vodka také není ovocný destilát a jak frčí, nikomu nevadí, z čeho vzniká.
    Do lihu se přidávají tresti. V tuzemském, jak ho známe my a v Rakousku (Inländer Rum), je jejím základem nejčastěji látka, která se podílí na chuti i u třtinového rumu.
    Blížíme se do finále. Jak říká Shakespeare: „Co do vůně? Rum, i zván jinak, voněl a chutnal by stejně.“ Adorovat cizí a hanit naše je znakem provincionalismu a malověrnosti, v případě Kamberského a dalších spíše čecháčkovství.
    Poťouchle poklonkovat něčemu vyššímu, autoritě, z níž na ně ukápne tu a tam (bohužel ne to, co by mělo) něco z velikosti Svaté Pravdy. Slovo náhražka je pro ně automaticky příznakem podřadnosti, přičemž do sebe ládují zdravé omega-3 náhražky másla. Kolik lidí si dělá pizzu z domácích surovin, na hony vzdálených těm původním, aniž by to braly jako náhražku?
    Neznalosti historie, neznalost postupů, neznalost významů slov. Když v molekule vody nahradím kyslík sírou, nevznikne náhražka vody. Historicky je rum v Evropě jiný než rum v Americe, Austrálii a jinde, podle toho, kudy a jak v historii vedly obchodní a výzkumné cesty. Važme si sebe a své kultury a jestli někoho máme vyloučit, jsou to „Kamberští“.
    Poznámka: pasáž o historii rumu je napsána pomocí webů (asi pět odkazů), nikoli opsána.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání