Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Meze prognóz (Glosa), 19. 5.

Některá média přišla s informací o studii časopisu Nature o směru, jakým se má vyvíjet naše civilizace. Myslel jsem, že prognostici už dostali tolikrát od reality ťafku, že dají pokoj. Ale jak se zdá, něco ty lidi žene kupředu do močálu nepochopení.
    Nikdy nikdo nedokázal předpovědět něco, co se svou podstatou vymyká předpovědi. Něco, co nelze popsat matematickou funkcí v dostatečném časovém intervalu. Škodolibě připomínám meteorology, bankéře a ekonomy.
    Nelze předpovědět kvalitativní vývoj, pouze kvantitativní. U kvalitativního narážíme na to, že nemůžeme vědět, co vznikne. Internet, mobily a další ukázky jsou nasnadě. Tak proč máme číst bláboly o tom, co a jak bude za několik let? Jak výkonné budou počítače, disky, datové přenosy je a hlediska předpovědi irelevantní, nezajímavé, stejně jako kolik lidí bude žít v Africe.
    Nevíme ostatně ani, kolik lidí z Afriky se v nejbližších letech nahrne do Evropy, protože nemáme ani tušení, jestli se pohrnou, nebo ne. Nevěděli jsme to ani o Sýrii.
Nesoudnost politika (Diskuse), 19. 5.

Pořád mi vrtala hlavou úloha o velikosti papíru potřebného na čepici tvaru rotačního kužele, která se objevila v nějakém školním testu. Věnoval jsem se jí v GD 11. 5. Řada studentů započítala i plochu podstavy, což zadavatel kupodivu správně neuznal, ale matematici ji doporučili k uznání (čímž by porušili definici čepice). Profesor Zlatuška se k ní měl kriticky vyjádřit, což spočívalo v tom, že papír je měkký a páska tvrdá, takže čepice by tvar kužele nemohla mít.
    Nešlo mi na rozum, jak může vysokoškolský profesor jeho formátu operovat tak laickým způsobem: matematika samozřejmě abstrahuje a tuhost papíru ignoruje. I napsal jsem mu. Připomínám ještě znění úlohy, kvůli kontextu s jeho odpovědí.
Papírová čepice má tvar rotačního kužele. Po straně je slepena lepicí páskou tak, že okraje papíru jsou k sobě přiložené a nepřekrývají se. Osovým řezem kužele je rovnostranný trojúhelník s délkou strany 16 cm. Kolik cm2 papíru je použito na čepici?
    Tady je jeho odpověď:
Úloha byla z matematiky, byl v ní uveden kužel, což je útvar včetně podstavy (rovněž řez je trojúhelníkem pouze tehdy, když má i podstavu, jinak není řezem trojúhelník – jak specifikace tělesa jako kužele, tak jeho osového řezu jako trojúhelníka jsou slova obsahující podstavu). Zbytek jsem uváděl jen jako námitky k tomu, že by žákům ze zadání věc měla být zřejmá – a demonstroval jsem, že ta zřejmost je v opačném smyslu, než si zastánci uznané ho řešení myslí.
Čepice je "měkká" (otevřete si slovník spisovného jazyka českého a srovnejte význam s tuhou pokrývkou hlavy, pro kterou má čeština slovo "klobouk" nebo "klobouček"). Tím je nasazování vyřešeno (navíc mají lidé často i vlasy).
Ta úloha byla v nejlepším případě nejednoznačná a měla být uznána obě řešení.
    Ještě jsem to jednou zkusil, přestože mě bohorovnost odpovědi nemile překvapila. Zejména pasáž o čepici:
Uznání obou řešení ovšem popře existenci čepice jako pokrývky hlavy, která se ni nikoli pouze položí jako šátek, ale nasouká. Čepice se dnem ostatně nemá po nasazení s kuželem nic společného a připomíná čtverec s kulatými rohy. Ten také neexistuje, ačkoli je ho kolem nás plno. Víte, s takovým přístupem k problémům se už nedivím stavu našeho školství.
Nezodpovězena zůstala otázka na vaši argumentaci o chování papíru a lepicí pásky, která byla ve zmíněném článku zásadní, ačkoli s matematikou nemá nic společného. Ale přiznám se, že už po ní ani netoužím...
    To jsem si ovšem naběhl:
Vaše tužby jsou jen Vašimi tužbami – i tak bych Vás odkázal na autora článku. Argumentace rozdílným pnutím nebyla z hlediska matematiky vůbec podstatná, byla pouze ilustrací nespolehlivosti "intuitivních" parametrů zadání oproti zadání korektně a úplně zadaného.
Připomínám také, že se jednalo o maturitu z matematiky, nikoli oděvnictví.
Je pozoruhodné, jak se z patrně soudného člověka, profesora informatiky, tedy disciplíny mající k matematice blízko, stal po létech v politice nabubřelý samolibec formátu premiéra Sobotky, opájející se vlastní dokonalostí. A tento člověk je předsedou sněmovního školského výboru! Mikuláše na něj, ten by mu měkkou čepici rotačního kužele omlátil o hlavu.
    Tak nějak zněla má odpověď coby ukončení neplodné mailové výměny. A potvrdilo se, že umělci a vzdělanci nemají v politice co dělat. Probouzí to jejich nejhorší vlastnosti.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání