Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Pokud si myslíte, že nemáte žádný problém, je to jenom tím, že nevíte, co se přesně děje.
B. Kuras, spisovatel

Ohlédnutí (A týden uplynul), 9. 5.

* Levný internet pro seniory připravují někteří poslanci – hezké, ale hlavně nenáročné a populistické. * Věděli jste, že u nás je 60 tisíc poskytovatelů spotřebitelských úvěrů? – to je tedy síla! * Dotaz: jak se prokáže totožnost ženy, jež má z náboženských důvodů zahalený obličej: třeba u soudu? * Náměstek, který neprošel výběrovým zákonem, je jazykově zdatně vybaven, ale nezískal včas jazykové osvědčení – správně, pořádek musí být. * Rodičovská dovolená pro otce je zbytečně démonizovaná, má být přece jedno, kdo z rodičů ji využije. * Návrh bodu jednání poslanců o referendu pro vystoupení z EU byl sice nezvyklý, ale pořád to byl jen návrh, takže ho stáhnuli z jednání zbytečně. * OKD se nedohodlo se státem a vyhlásilo bankrot. * Ústavní soud rozhodl, že k projednání žaloby je kompetentní pouze místně příslušný soud, čímž zamezil šachování a přesouvání tam, kde to líp dopadne, ale taky vytvořil možnost se proti dosavadním rozsudkům odvolat – inu, spravedlnost je slepá. * Unie přitvrdila a za každého migranta, kterého její člen odmítne přijmout, udělí pokutu 250 tisíc eur – ona si ten hrob nakonec vykope sama... * Návrh nového zákona o zákazu kouření obsahuje i zákaz podávání alkoholu na vinobraních, trzích a podobných akcích – z republiky bohužel vystoupit nemůžeme. * Platební systém PaySec od ČSOB končí, zřejmě pro nezájem. * Oblíbená teze, že pro pochopení slova stačí znát jen první a poslední písmeno a zbytek mozek „dopočítá“, má evidentní díry – příkladem budiž salto a stalo nebo jsou a jdou. * Prý jsou hitem mikrobyty kolem 11 metrů – ale za cenu 150 tisíc za metr těžko. * Až teď se zjistilo, že normy pro solární elektrárny ani podle zákona stavět nešlo, protože připojit se mohla až po kolaudaci, ale zkolaudovat se mohla až po připojení – takže žábou na prameni je stát. *
Majzlík (Editorial), 9. 5.

Pondělí. Ráno jsem odvezl auto do servisu. Čekalo mě malé překvapení, mechanik žádal, abych vyjel plyn, protože nechtěl mít auto s plynem v garáži. Přitom už ho tam měl a dokonce svařoval práh. Jenže náš servisman, náš pán, takže jsem jezdil po okolí, než jsem plyn spotřeboval.
    Pokračoval jsem v předsíni, kde jsem se rozhodl zasekat přepad z kotle do podlahy, předtím jsem ho chtěl nechat venku, protože byl v rohu. Beton podlahy byl odolný, i vzal jsem poslední ostrý majzlík. Mám ho asi 30 let, má horní část z kovu, který nedělá takovou tu bakuli, jako mají římské sloupy nahoře. Ostré hrany a otřepy způsobí při neopatrné práci, kdy majzlík projede dlaní, nemilá zranění.
    Jenže tato novota, kdy se kov odlupuje v malých štěpinkách, je ještě horší. Už kdysi mi jedna prorazila žílu na holeni. Tentokrát odlítla napřed jedna a proťala kůži na ruce. Vzápětí se uvolnily hned tři a trefily se do stehna. Zarazilo mě, že se vyvalila tmavá, až černá krev. To se mi dost nelíbilo. Zkoušel jsem úlomek vymačkat, marně, Normálně bych ho nechal vyhnít, ale ta barva...
    Následovala scéna jako z filmu: pomocí nůžtiček, magnetu, jehly a pinzety jsem ránu týral, ale štěpinky nešly ven. Byl sice vidět, ale zapíchly se kolmo do masa, takže nešly podebrat jehlou, vyrýpnout špičkou nůžek, vytáhnout magnetem ani uchopit pinzetou. Uvažoval jsem o ambulanci, ale nakonec, asi po půl hodině, jsem je dostal. Byly asi 2 mm dlouhé, milimetr široké a pár desetin tenké. Kupodivu to nebolelo. Pak už jsem raději nedělal nic a četl si...
Úterý. Vyrazil jsem do Prahy, mají přijít další zájemci na byt a já se mám jít podívat na jiný. Vlaky měly synchronizované zpoždění, takže jsem dojel bez zbytečného čekání. Starší dceři jsem vezl nějaké zapomenuté věci, chvíli jsme poseděli, ale pak jsem se ocitl v centru Prahy a měl před sebou skoro tři hodiny času. Přesně tolik, že na kino je to málo a na courání moc. Měl jsem nové botky, takže se mi chodilo celý den nádherně, ne jako v těch různých bezpodpatkových placatých moderních hi-tech škrpálech. 
    I obešel jsem několik prodejen s kabely k počítači, ale neuspěl. Media port je zjevně stále neznámým pojmem. Pak jsem zašel do Equabanky vyřídit si jejich spořicí účet HIT se sazbou 1,25 %. Chtěl jsem jej vyřídit onlinově, ale to mohou jen ti, kdo nejsou klienty, protože se jim vnucuje i běžný účet a karta. Nechápu to: k založení byla potřeba jen moje identifikace a esemeskou poslaný kód, tedy totéž co při internetovém bankovnictví.
    Zbylý čas jsem strávil na Námrepu, kde hrálo a zpívalo duo zpěvačka + kytarista jazzové standardy. Nakonec jsem tak ten čas využil účelně i příjemně. V Růžové se nás na víně sešlo nakonec šest, takže úterní termín se zřejmě zdařile vrátil na výsluní.
Středa. Dopoledne přišla další zájemkyně o Kralupy, dcera s matkou. Ta bydlí kousek odtud a dcera-matka se chce odstěhovat od syna a jeho přítelkyně. Vypadá to nadějně. Odpoledne jsem jel na Barrandov, podívat se na nebytový prostor. Odpovídá popisu, skoro 30 metrů je až moc, je třeba napojit vody, elektřinu a odpad. Váhám, ale ne moc. Už bych měl rád za sebou.
    UPC je fakt sebevědomá. Počátkem března mi poslali vyúčtování s přeplatkem. Po skoro dvou měsících jsem se ozval. Odpověděli záhy, že vše pečlivě prošetří, vzápětí potvrdili(?) přeplatek a žádali číslo účtu. Že by si ho vyžádali rovnou, je nenapadlo. Poslal jsem a hle: „Vaši žádost jsme předali na finanční oddělení, které Vám přeplatek po zpracování vrátí do 15-18 dnů. Můžeme Vás ujistit, že se tímto požadavkem budeme zabývat co nejdříve.“ Co chtějí řešit 15-18 dnů, když mají ověřený přeplatek a znají číslo účtu? Škoda, že občan se nemůže vůči firmám chovat stejně...
    Poslal jsem ještě v noci naježený mail, co hodlají zpracovávat, když už všechno vědí. Ráno už jsem měl odpověď v podobě mailu posypaného popelem, že do 10. května zaplatí. Prostě to ten týden ještě bude trvat...
Čtvrtek. Ráno jsem se vydal na zpáteční cestu. Na nádraží jsem poseděl s mladší dcerou v kavárně knihkupectví Luxor. Cestou jsem koupil dvě slané jednohubky fornetti, že si je dáme. To bylo řečí, naštěstí až při placení, jinak bychom odešli. Nechápu to: škodní přece nebyli a toto zboží neměli. Socialistické chápání je v nás zakořeněné. Za první republiky prý bylo normální, že si člověk koupil tlačenku a chleba, šel do hospody, poručil si pivo, talíř a příbor a najedl se. Věřím tomu, host udělal útratu.
    Od dcery jsem dostal pěkného vlastnoručního golemka, z nějakého mletého bambusu. Soška se nevypaluje, ale vyschne. Materiál má tu nectnost, že se špatně spojuje, což u golema vytváří kýžený efekt popraskané hlíny.
    Vlak neměl výjimečně zpoždění a návazný spoj jsme stihli. Je to teď problém, většina vlaků jezdí až ze Slavkova, kam se jezdí busem kvůli výluce. A aby se zachoval jízdní řád, vyjíždí se z Brna dřív, takže většina busů odjede před příjezdem spojů, několik minut... Vlaky bohužel nemají zrychlení. Úžasně vymyšlené.
    Na gruntu jsem se pustil do sekání trávy, protože nemělo cenu nic většího začínat. Karasi už žerou, akorát divně. Jsou nějací dementní. Našel jsem je několikrát, jak lapají vzduch na hladině. Divil jsem se, voda je čistá. Jenže pak jsem si všiml, že žerou vločky jako velryba plankton. Jedou s otevřenou hubou a sbírají, na co narazí. Protože jsou pitomí, naberou toho moc a po chvíli to zase z většiny vyflusnou. A tak pořád dokola.
Pátek a víkend. Auto se z servisu zdrželo, takže jsem oželel nákupy materiálu a dělal něco jiného. Dostal jsem diplom z koštu z Vracova, za směsku Senátor mi dali pěkných 18,6. I klaret měl pěknou známku 18,4, jen tramín prožívá horší období a poklesu na pořád slušných 17,9.
    Na to konto jsem se navečer vydal podívat na vinohrad, kolikže hlav pomrzlo definitivně, ale vypadá to dobře. U VK jsem si dal něco pohárků vína a pak už byl čas jít na zkoušku mužského sboru. Sešlo se nás dost, ale stejně zkouška nebyla, protože restauraci zabrali smuteční hosté po odpoledním pohřbu.
    V sobotu jsem se po koštech neohlížel, neboť DD přijela až dopoledne a navíc jsme se chystali do Moravského Písku na vinnou výstavu. Jak se posléze ukázalo, DD se nedělní košt z důvodů dopravy nehodil, takže z něj nic nebylo. Udělal jsem kryt na pytel na plasty, abych na ně nemusel pořád civět. Stačily dvoje staré laťové dveře.
    Navečer jsem se vydal do sklepa pro víno a obrýt aspoň jeden řádek. Jenže u PK seděla řada známých a koštovaly se vzorky, tak jsem vzal pár svých a přidal se. Později se objevila i DD, takže nakonec jsme jakýsi košt absolvovali.
    Druhý den se mi samotnému do MP nechtělo, zvažoval jsem to dlouho, ale pak jsem to vzdal. Jen těsně se mihla šance jet tam, protože před polednem se ohlásila dd, že putuje po Chřibech a míří na grunt. Vědět to dřív, mohli jsme nechat klíče od auta a jet s DD do MP, kde bychom se sešli a já vlakem, DD autem, vyrazili do svých destinací.
    Na druhou stranu jsme strávili čas jinak. DD plela, já jsem začal připravovat položení podlah. Ukázalo se, že jsem někam založil plánek pokládání palubek. Budu muset položit napřed jeden, kde je to jasné, a podle toho, co mi zbude, si snad vzpomenu na ten druhý. Udělal jsem si pomůcku na adjustaci hranolů, abych si nemusel pořád klekat. Inu, lenost posouvá svět kupředu.
Závist (Meditorial), 9. 5.

Titulek „Češi se učí tankovat u bezobslužných benzinek“ patří k těm, co mě spolehlivě vytočí. Dělá z nás debily. A hlavně se nic neučíme, ale zvykáme si, máme možnost si vyzkoušet, zvykáme si. Ale v žádném případě se neučíme!!!
    Člověk nemusí kancléře Mynáře milovat, aby „ocenil“ páteční péči MfD o jeho bydlení. Skoro dvě strany včetně titulní padly na sdělení, že bydlí levně ve služebním bytě a svůj rekonstruovaný draze pronajímá; k tomu má tu vilu ve Strašnicích. Možná je to nemravné, ale ne nezákonné. A hlavně za tím stojí obyčejná závist a potřeba ji sdělit veřejnosti.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání