Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Grygarovi Andělé (Glosa), 6. 5.

Astronom a astrofyzik J. Grygar komentoval schizma víry a vědy. Nevidí problém v tom, věřit v Boha a současně racionálně zkoumat svět jím vytvořený. Je tím pověstný, bohužel jsem zatím od něj neslyšel vysvětlení. U nás prý to lidé nechápou, zatímco „v cizině to nikoho nezaráží.“
    Toto nepřípustné zobecnění („nikoho“ je tak silné tvrzení, až je ze své podstaty nepravdivé) mě u něj už nepřekvapuje. Může uvažovat jedině takto, aby skousl svatořečení, kdy církev za pomoci (věřících) vědců dokáže zázrak, nutnou to podmínku. Nečelí tomu zjevnému nesmyslu, protože si ho dokáže zdůvodnit jako smysluplný. Zato astrologům, proutkařům a dalším se vysmívá na potkání.
    Své srovnání se s vírou a vědou komentoval otázkou proč existuje svět. Na ni dodnes nikdo nezná odpověď. Jednou z možných by bylo – protože byl stvořen. To je Grygarova myšlenková konstrukce na podporu existence Stvořitele. Z doplňující se otázky, jak se tvůrci zamlouvá, že mu někdo civí pod pokličku, se vykroutil poukazem na to, že „co Bůh činí...“.
    Správná odpověď je přitom nabíledni: existuje spousta otázek, na které neznáme odpověď, jenže příčinou je otázka samotná. Je špatná, nemyslná, nelogická, rozporná a podobně. Patří se i otázka po psaní i/y ve větě o ptačím bydle na bidlu, nebo – Grygarovi bližší – o počtu andělů, jež lze umístit na špičku jehly. Existuje-li Bůh, existují také andělé. Jehla také existuje, lhostejno zda je božím výtvorem, či ne. O špičce není třeba pochybovat.
    Otázka o andělech a jehle je tedy naprosto na místě.
    Takže kolik, Jiří Grygare?
Migranti ve Švédsku (Fakta), 6. 5.

Přetlumočím obsah jednoho článku z MfD, týkající se chování uprchlíků ve Švédsku. Tam mají problém s dětskými utečenci, které jim tam navážejí pašeráci. Podle místních zákonů totiž děti nesmějí být vyhoštěny a země se o ně musí postarat.
    Před časem tam uprchlé děti zabily zaměstnankyni azylového domu. Jiná skupina nedávno zničila propůjčený byt, v městě pak napadala a okrádala občany, vybílila několik výloh. Jen dva(!) z násilníků skončili ve vazbě.
    Statistika praví, že v roce 2000 bylo dětských migrantů 350, za deset let už tři tisíce a loni 30 tisíc. Jak se dá čekat, a je to ostatně problém celé migrace, když je příchozích málo, začlení se a problémů je nejen statisticky málo. Na to je Evropa (nejen ona) nastavená zákony, nařízeními, kapacitami... Na masovku nikoli a nejen to: ta opatření nejsou funkční a není k tomu poznání třeba rok čekat!
    A podobně jako v jiných sociálních skupinách se ukazuje, že většina dětí neutíká před válkou v Sýrii: 50 % jich pochází z Afghánistánu, 40 % z Afriky a jen 10 % ze Sýrie! Skoro 80 % tvoří kluci, zpravidla nejstarší ze sourozenců. Jsou tam jako vyslanci rodiny a spekuluje se, že psychický tlak této role je příčinou jejich násilného chování.
    Otázka se nemění: co se s tím dá dělat?
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání