Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Oběti svých chyb (Poznámka), 3. 5.

Nedávno byl nějaký Mezinárodní den pracovních úrazů či jejich obětí... U nás toho využily odbory k údajně pietnímu setkání, tiskovku přenášela ČT (28. 4.). Žasl jsem. Při vší úctě k zemřelým – nezaznamenal jsem ani stopu nějaké pokory či náznaku, že nejde vždycky jen o oběti, „které se už nikdy nevrátí ke svým rodinám“, jak lkali řečníci.
    Ani jeden neřekl ani slovo o tom, že pracovní úrazy jsou dvojí: jedny nezaviněné, druhé zaviněné. Je smutné, že člověk jde do práce a zahyne v ní, ale příliš často má na své smrti podíl sám. Nedodržoval předpisy a nedbal na bezpečnost práce. Zní to jako klišé, ale je to tak. Z letních brigád ve strojírenském podniku to dobře vím a ještě líp si to pamatuju.
Doteď vidím ruce střihače plechu, s pahýly místo prstů. Střihací mašina má zabezpečení – před střihem se spustí rám, který plechy přitiskne k podkladu, aby nůž, který se sice spouští shora, ale je šikmý, takže stříhá zleva doprava (nebo naopak, to je jedno). Obrovský tlak a pohyblivý materiál, jakým ocelové pláty položené na sobě jsou, způsobuje, že se plechy občas hnou. Nebo vymrští. Proto ten přítlak.
    Jenže to zdržuje. Tak se rám vypne a stříhá se bez něj. Plechy se v nouzi přidržují rukou – tedy pokud má prsty.
    V gumárenském provozu měli někteří zaměstnanci, co měli kliku, na pracičkách, co jim zbyly místo dlaní a prstů, elegantní kožené rukavičky. Při zpracování gumy rotují proti sobě válce nestejnou rychlostí a v mezeře mezi sebou hnětou gumu. Někdy i ruce... Klikař je vyškubne, jinak projede skrz. Pak už nemá rukavičky...
    Loni bylo smrtelných úrazů asi 170 (proti roku 2014 skokový nárůst asi o 50), každé dva dny jeden. Řečník v patosu plédoval za to, aby to číslo nerostlo, protože za delší dobu jsou to už stovky životů. Zamyslel se a dodal – a za ještě delší dobu možná i tisíce. Proč takoví lidé vůbec řeční?
    Jak jsem uvedl, nezaznělo nic o zaviněných úrazech, natož pak o jejich četnosti. Zazněly požadavky na větší bezpečnost práce, chyběla jen zmínka o vykořisťování a kapitalismu. V roce 2014 bylo nejčastější příčinou „špatně nebo nedostatečně odhadnuté riziko“. A teď procenta: „U pracovních úrazů s pracovní neschopností nad 3 dny byla uvedena v 86 % případů, u pracovních úrazů závažných pak činila 79 % a u pracovních úrazů smrtelných 53 %.
    Takže polovina mrtvých mohla žít, aniž by se musely měnit zákony, zabezpečení práce a nevím čeho. Ani těch 86 % u lehčích úrazů není optimistická, protože první skupina generuje druhou a druhá třetí.
    Zajímavé je, že jen 28 % všech úrazů se týká žen. Smrtelný měly jediný. Jestli je to tím, že jsou opatrnější, nebo mají jiné profesní zaměření, se lze jen dohadovat. (Zdroj: bezpinfo.cz)
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání