Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Kapitalismus je podle mého názoru daleko lepší než socialismus, ale horší, než jsem čekal.
J. Suchý

Ohlédnutí (A týden uplynul), 2. 5.

* Proti návrhu snížit trestní odpovědnost dětí na 13 let se ozývají klasické výhrady: gangy by je pak prý využívaly pro krádeže a distribuci drog – takže to necháme... * Indonézie je největší muslimská země (200 mil. obyvatel), ale kupodivu je tam klid a nejméně teroristů. * Od bombardování Hirošimy a Nagasaki se v těchto městech neukázal žádný významný americký diplomat; až letos ministr zahraničí Kerry – někdy se prostě nespěchá... * Skoro 23 % zemí nemá v databázi OSN jednoslovný zkrácený název – někdy se zase holt spěchá. * Jen polovina studentů umí u přijímaček na střední školu spočítat třetinu z celku – a čemu se divíme? Na kalkulačkách v mobilech procenta nebývají... *
Mráz (Editorial), 2. 5.

Pondělí. Měl jsem původně makat na zakázce, ale zadavatel se šprajcl a nechtěl zaplatit už odvedené dílo. Kamarádka, která to vyřizuje, se ovšem šprajcla také a do vyřešení jsme další činnost pro zákazníka zastavili.
    Měl jsem tak čas se věnovat jiným záležitostem. V pátek jsem zjistil, že místní stavebniny mají pětku polystyrén za 50 korun metr, takže jsem nelenil a zajel pro něj, abych konečně mohl udělat podlahy v posledních pokojích. Pak jsem odvážel vykopané drny a doryl řádek tramínu na zahradě.
    Pak jsem se pustil do dodělání druhé skříňky z jedné – kdysi jsem koupil pseudorustikální botník, ale protože měl nelogicky vyklápěcí dvířka dolů, nebyl použitelný. Zúžil jsem ho, aby se vešel vedle skříně ve zdi a sloužil jako sedátko. Nad ním budou věšáky na kabáty, v něm papír do sběru, vytříděné(!) plasty a krabice s igelitovými pytlíky zbylými z nákupů. Zakryje to závěs, který ušije DD, je to její specialita.
    Zbytek skříňky, asi 15 cm hluboký, opatřím zadním krytem a dopředu dám ta vyklápěcí dvířka. Pověsím ho na stěnu, takže po vyklopení budou dvířka tvořit jakousi polici. K čemu bude? Ano, správně – pracovní bar.
    Večer jsem se podíval na neznámý film s nevábným názvem Krvavý zločin (2002). Dobře jsem udělal. Atypické krimi s postavami ve službách zákona, jednajícími na jeho hraně či za ní, bylo znamenitě prokomponované a promyšlené.
Úterý. Ráno mě vyzvedl známý jedoucí na otočku do Prahy se zbožím. Já jsem se jel podívat na byt, který mi avizoval hlídací pes na jednom realitním serveru. Nebyl moc lákavý (5 m2, voda, odpad i elektřina, WC na chodbě, bez okna), ale poučen z minula nechtěl jsem propást možnou šanci. A jet tam kvůli tomu vlakem se mi opravdu nechtělo.
    Cesta klapla, dálnice byla průjezdná, makléřka a majitelka v jedné osobě – Ukrajinka – přišla. Popis nelhal, jen větrání bylo okýnkem na chodbu, což není větrání. Paní byla zaražená, že ho nechci, protože prý na přespání stačí. Pro pět jejích krajanů zajisté...
    Přejel jsem do centra, zašel do Růžové na dvě dvojky, páreček, dočetl jsem noviny od soboty. Mezitím známý vyřídil obchody, pak mě vyzvedl a jeli jsme zpět. V sedm jsem byl zase na gruntu.
Středa. Hnusné počasí mě přimělo zůstat doma, měl jsem stejně co dělat. Ven jsem vylezl jen na chvilku, abych zjistil, že mrazíky decimovaly část rostlin. Odolnost jednotlivých druhů je rozmanitá. Réva před štítem to schytala takto, kiwi v závětří o půl metru výše vypadalo takto, některé stromy ovadly ještě výš. Na ovocných jsem nezaznamenal nic. Jak dopadla očka révy, těžko říct, ale šidlenské vinohrady jsou místy dost zdecimované.
    Večer jsem natrefil na další excelentní film, tentokrát Funny games (2007). Námět se už občas objevil – terorizování lidí jdoucí až za hranici, ale toto zpracování bylo znamenité maximalizací náznaků násilí, místo jeho ukazování. Už po pár minutách bylo zjevné, že mládenec v tenisovém oblečení, pečlivě učesaný, se smyslnými rty a přehnaně zdvořilým vystupováním a vybranou mluvou, není nic vítaného. A jeho kumpán jakbysmet.
    Poznenáhlu se ukázalo, že rodina, již „navštívili“, dopadne špatně, stejně jako rodina v sousedství, od které přišli, a další rodina v sousedství, kam posléze zamířili. Všechno dopadlo nejhůř, jak mohlo, nic je nezastavilo a ani náznakem je v budoucnu nezastaví. Jak jsem zjistil, šlo o remake rakouského snímku z roku 1996. Možná proto mi ti kluci připomínali snímky mladých předválečných nacistů, kdy kult těla byl středem zájmu. Za zmínku stojí, že remake úspěšného rakouského filmu dělal jeho režisér.
    Předlohu jsem si stáhl a běžně prohlédl. Žasl jsem: jde o „doslovný“ přepis snímek po snímku, začátek dokonce možná převzali z předlohy. Dialogy jsou identické. Manželé jsou typově méně výrazní, což je možná lepší než Roth a Watsová. Dvojice úchylů byla v remaku znatelně úchylnější, ale bez přehánění.
Čtvrtek. Od rána slunečno, leč zima. Dopoledne jsem úředničil, pak se vydal do Hodonína odevzdat přehled kvůli sociálnímu pojištění. Pak jsem zamířil k rybníku, kde prodávají ryby, a koupil čtyři karasy zlaté do vany a dvě karasů obecných na gril. Pán mi je dal živé jen do igelitky, tak jsem je bacil po hlavách ocelovou paličkou na maso, již jsem naštěstí koupi v hodonínském bazaru.
    Na grunt jsem dojel s cukajícím se autem. Zjevně se závada jen zamaskovala a výměna kabelů nestačí. Napřed musím vyměnit spojku, protože už prokluzuje tak, že na dvojku málem nevyjedu ani malý kopec, a pak budu cukání reklamovat. Zlatí karasi se ve vaně zabydleli hned, ti konzumní se dělali déle, protože moc foukalo a oheň byl malý. Ale byli dobří. Zbytek dne jsem dělal skříňku a nadával na ten nápad, ji dělat.
Pátek a víkend. Karasi se zabydleli až moc. Nic nedělají, neplavou, nežerou, jen stojí vedle sebe. Nevím, co si od toho slibují. Pokračoval jsem na skříňce, opravil zásuvku ke starému stolu a prošel zahradu za účelem zjištění škod od mrazu. Je to masivní. Réva je většinou bez pupenů, meruňky nebudou, jahody taky ne.
    Odpoledne jsem zašel na vernisáž prací dětí z místní školy. Některé byly až nezvykle povedené, například dušičky.
    V sobotu jsem začal dodělávat další skříňku, do předsíně, pod bojler. Protože mi překáželo vedení vody k němu, odmontoval jsem ho a chtěl vypustit vodu. Vyteklo asi litr. Asi je prázdný, říkám si. Jenže sundat nešel, prázdný zjevně nebyl. Vypouštěcí ventil byl otevřený. Tak jsem ho odmontoval, načež vystříkl proud vody na zem. Odchytával jsem ji do kýblů a vyléval. Doteď nechápu, proč ventilem neprotekla...
    Zabralo mi to celé odpoledne. Večer se ozvali kamarádi, že jsou v baru U Bohuška na koncertě. Vystupovali dva písničkáři z Brna, kluk a holka. Celkem to šlo, akorát jsem nepochopil, proč zpívají většinou anglicky.
    Vzpomněl jsem si, jak jsem někde četl „zasvěcený“ názor na to, proč už se nepřekládají zahraniční písničky. Prý proto, že už mladí umějí anglicky a třeba „yesterday“ zní přece líp než „píšu vám“. Znalci uniklo, že za socialismu se přezpívávalo proto, že originály prostě nebyly normálně k mání. Jinak nepochopil, že překlad písně je stejná záležitost jako překlad básní, které určitě běžně lidé v originále nečtou.
    V neděli se poněkud ochladilo, což se nám s DD hodilo, protože cesta do Bzence na májový košt byla na kolech příjemná. Na místě jsme byli v poledne, tři hodiny po začátku. Příjemným překvapením bylo málo lidí. Normálně se tam skoro nehnete, natož abyste si sedli. Letos to bylo vzdušné a příjemné. Potkali jsme tam kamarády, takže jsme si i pěkně pokecali.
    Fotky: pomrznutá réva a kiwi, karasi ve vaně a na grilu, kresby z vernisáže: mužský sbor a Dušičky (nedalo se líp vyfotit, ve skle se pořád něco odráželo), koncert U Bohuška (nekvalitní fotka z mobilu zdůraznila mikrofon nevkusně obalený LEDkami), bzenecký košt, starý hrad a kaplička (vpravo je vidět bzenecké náměstí).
Ty zvěrstva (Meditorial), 2. 5.

Neuvěřitelný podtitulek se objevil v úterní MfD. Pod titulkem „Střelnice: místo kde umírali hrdinové“ stálo: „Opravili památník nacistických zvěrstev. Na popravišti na okraji Prahy zastřelili stovky lidí“. To je opravdu zvěrstvo, opravit památník a pak v něm zastřelit stovky lidí...
    Ministryně školství by se měla naučit mluvit spisovně. Kdo jiný? Jak může takový člověk beztrestně říkat „ty gymnázia“? Co na to žáci a studenti? Smutné je, že to nikomu nedochází...
    Slovenský podnikatel (podnikatel – miliardář opravdu není profese, jak se média domnívají), který chce údajně odkoupit Altnerovu pohledávku vůči ČSSD, se jmenuje Krúpa. Ne Krupa!!! Spíkři včetně veřejnoprávních by se měli chytit za nos.
    Redaktor P. Zídek z Lidovek položil ve své rubrice Archiv otázku „zda je hrdinou někdo, kdo jen dokázal utíkat rychleji než ostatní“? Míří tím na komiks o E. Zátopkovi, který je podle něj propagační a tendenční. Přitom uvádí, v komiksu jsou zmíněny Zátopkovy plusy i mínusy. A neuvádí nic o jeho údajném hrdinství. To je jen jeho interpretace. Tak proč ten hloupý dotaz?
    Ukázka manipulace nekonec: Víkendová MfD nejprve titulkem "Běžte před Česko" sugeruje čtenářům, že nová pašerácká stezka uprchlíků vede přes nás, ač to obsah článku popírá. Pod ním zase tvrdí titulek "Česká vesmírná mise na Mars", ale jde o to, že na sondě je český přístroj pro analýzu elmag vln. Takže ani cesta, ani mise...
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání