Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Kvalita médií – dva pohledy (Glosa), 27. 4.

Milan Šmíd publikoval v Mediažurnálu, časopisu Syndikátu novinářů, článek na obhajobu (veřejnoprávních) médií. Odpíchl se od únorového konfliktu na demonstraci v Praze, kdy rozhlasový vůz napadli demonstranti a dohlížející policajt měl posádce říct, že si za to můžou sami, protože lžou.
    Šmíd se rozepsal o důvěře v média obecně i konkrétně, ale výsledek je silně rozpačitý. Obviňuje, podobně jako třeba finští novináři, internetové servery, že proti tradičním médiím rozpoutaly tažení. Weby zveřejňují cokoli, manipulují pomocí titulků i textů. To naštěstí ovlivňuje jen menšinu, ale ta svou halasností budí dojem velké síly a vlivu. Proto je třeba se zaměřit na mlčící většinu, která je naštěstí soudná.
    Tolik Šmídův úvod. K situaci u nás dodává, že ke kritikům veřejnoprávních médií se přidávají i politici, ale "to je svým způsobem potvrzení nezávislosti těchto veřejnoprávních médií". To už jsem zastříhal ušima – taková brutální přímočarost a zjednodušení je vlastní právě těm, kdo falešnou kritiku vytvářejí a naslouchají jí. Ovšem na druhé straně by si prý média zastání politiků zasloužila. Takže kritika ano, ale konstruktivní, do krámu se hodící? Opravdu?
    A finále je neskutečné: i kdyby proti objektivním a profesionálním veřejnoprávním médiím protestovaly třeba desetitisíce lidí a Facebook se jejich lajky jen hemžil, "tradiční média stále požívají důvěry veřejnosti" a u mlčící většiny to "vyhrávají". Důkazem prý je, že podle půl roku starého průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění důvěřuje rozhlasu 54 % a televizi 46 %.
To už na mě bylo moc. Jen asi 50% důvěra je výhra? Pane, to je prohra!
    Šmíd se nechal příliš vést snahou o ospravedlnění veřejnoprávních médií, ale zapomněl na to, že ta využívají ve své práci přesně stejné principy jako bulvár či proklínané weby. Informace jsou rychloobrátkové zboží a všichni bez rozdílu se snaží informovat o události pokud možno ještě dřív, než nastane. Jde primárně o to být první a moci k článkům dodávat to kýžené "jak jsme o tom jako první informovali". Proto ta střelba naslepo, proto ta potřeba spekulovat a spekulace vydávat ex post za informace.
    Shodou okolností v téže době vyšel v MfD článek P. Žantovského, který na řadě příkladů prokázal stranění ČT, nepravdy, jež šíří, a neprofesionalitu jejích zaměstnanců. Tedy asi to, co vidí každý, kdo ji sleduje. Jako příklad manipulace vybírám běžící text "Senát vyzval Zemana, aby změnil své chování". Přitom z 81 senátorů hlasovalo 35 a z nich pro bylo 18, tedy pětina celku! Druhý příklad je označení 75 % tázaných, již kritizují migrační politiku EU, jako "xenofobní hrstky".
    Žantovský také zmínil velký problém ČT, jímž je výběr hostů-komentátorů. Výběr není to pravé slovo, protože tam jsou zpravidla jedni a titíž. Buď máme jiné, ale nezvou je, což je špatně, nebo bohužel nemáme jiné, což je ještě horší.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání