Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Teď musíte zavřít oči, jinak nic neuvidíte.
Alenka (v říši divů)

Ohlédnutí (A týden uplynul), 25. 4.

* I kdyby Vídeň osázela veškeré střechy fotovoltaikou, pokryla by spotřebu elektrické energie pouze ze dvou procent. * Jedni rodiče podali stížnost na ÚS kvůli zákonu o inkluzi, chtějí ho zrušit – považuju to za hloupé, přestože k němu mám výhrady: ale ty se týkají jeho praktického provedení. * Jeden švédský režisér natáčí nejdelší film v historii: 30denní, který po premiéře zničí – což kdyby ho raději ani nenatočil... * Česká spořitelna uvalí poplatek na placení sexu a hazardu kartou – jak poznamenal jeden bankéř, banka nemá klienty co vychovávat. * Sláva: návrh na zrušení 17. listopadu jako svátku boj za svobodu a demokracii nakonec neprošel. * Tvrzení Obamy, že EU Británii zviditelní, je akademicky a politicky naprosto prázdné. * Pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu by se zvyšovat neměly, protože budou zasahovat do oblastí, kde NKÚ nemá ani potuchy, jak se věci mají – činnost obcí. * Ministerstvo školství hodlá na propagaci inkluze vydat 56 milionů korun – neměli ji propagovat dřív, než s ní přišli jako s hotovou věcí? * Nový zákon o odpadech obsahuje paragraf ukládající občanovi, jenž nenahlásí černou skládku, pokutu až 100 tisíc. * Brno zavede placení v MHD platebními kartami, přičemž peníze se odečtou až na konci dne, protože se vybere nejlepší tarif – proč by to dělali? *
Chladno (Editorial), 25. 4.

Pondělí. Ochlazení značné, déšť mě přiměl v neděli večer jet na zkoušku sboru autem. Potřebuju zasadit révu, ale takto nevím. V novinách jsem dočetl o ortodoxním biovinaření. Postřiky jeho zastánci odmítají a sahají k magii. Na podzim naplní kravské rohy chlévskou mrvou a zakopou je do vinohradu. Na jaře je v přesném termínu vykopou, obsah rozpustí v dešťové vodě, přesně hodinu míchají a pak tím stříkají. Samozřejmě tomu věří, protože jinak by to opravdu nefungovalo...
    Dodělal jsem dřevěné obložení kolem plastového sudu na vodu. Není to nic moc, ale ten sud nevypadá dobře ani nový, natož pak po dvou operacích utěsnění prasklin. Odpoledne jsem zasadil ve vinohradu asi deset sazenic révy, už budu muset spočítat nový stav, mám pocit, že 40 už jsme dávno překročili.
    Po návratu jsem posekal zahradu, ale dvůr už jsem nestihl. Stejně byla tráva mokrá, a to se pak špatně ukládá do koše.
    Večer jsem si pustil film Pátá vlna, teď běží v kinech. Platit lístek, soudil bych se, protože takovou sračku hned tak nenajdete. Úplně nesmyslný děj slepený z chatrných zápletek osvědčeným tmelem rodiny a záchrany bližního. Žasl jsem, to není ani na béčko.
Úterý. Ráno jsem odjel do Prahy. Spoj z Brna mi ujel doslova před nosem, viděl jsem koncová světla. Už neřeším, proč ani vyspělá technika, díky které musí dispečer vědět, že jeden opožděný vlak právě zastavil ve stanici, mu nezabrání o minutu odjezd pozdržet. Dokonce jsem někde našel, že 15 minut před opožděným příjezdem lze žádat o zdržení vlaku, ale zjevně se to neujalo. Prošel jsem se Zelným trhem a jel dalším vlakem.
    Absence Wi-Fi a nedostatečný signál mi bránily efektivně využít počítač. Dráhy svádějí problém signálu na operátory a ti zase na vagony. Možná by se mohli konečně podívat, jak to dělají jinde.
    Minulý týden jsem vyřizoval zvýšení příspěvku na penzijní připojištění: musí se poslat ověřená žádost, nebo se dostavit. Nechápu to. Když v téže pojišťovně chcete vložit jednorázově částku, nemusíte hlásit nic. Nechápu. Po dojezdu do Prahy jsem si šel vyzvednout peníze z řádně ukončeného stavebního spoření. Trvá to tři týdny až tři měsíce! Přitom to dělají počítače, stačí pár kliknutí. Proč to nejde tak rychle jako založení? Jsem už unaven pokusy podobné záležitosti vyjasnit, raději jsem se ani ne jeden problém neptal.
    Stručně jsem poseděl s mladší dcerou v baru divadla Y a šel do Růžové na víno. Cestou jsem v Datartu koupil paklík DVD. Až po chvíli mi došlo, že mi vrátili divně – počítali paklíky dva. Šel jsem zpátky, u pokladny už byl jiný člověk, poslal mě do styků se zákazníky. Tam to slečna obratem vyřídila, přitom jsem už v duchu argumentoval proti absurdní situaci, že nemůžu nic dokázat. Mohl jsem přece klidně koupit dva paklíky a jeden zapřít.
    V oddělení visela cedule oznamující, že zákazník může vrátit zboží v desetidenní lhůtě, pokud ho nepoužil, nevybalil, nepoškodil, v původním obalu, ale za podmínky, že odebere jiné zboží ve stejné či vyšší ceně. Dole malým písmem stálo, že jde o vlastní podmínky Datartu, sjednané mimo zákony tuto oblast upravující. Takže na jedné straně zvůle, na druhé ochota.
    V Růžové jsme se nakonec přes velký zájem sešli jenom čtyři, ale jako vždy platí, že chyboval ten, kdo nepřišel.
Středa. Začal jsem probírat knihovnu. Došel jsem k závěru, že se už k máločemu vrátím, takže dám část do bazaru, protože ceny jsou docela zajímavé. Na čtení mám už tak málo času, jako ostatně na všechno. Povídačky, co se stihne v důchodu, lžou – nestihnete se skoro nic. Je to logické: víc času znamená víc aktivit, což vede k míň času. Jen lidé založením pasivní nevědí, co dělat.
    Odpoledne přišla paní na byt. Divná. V podstatě ji nezajímal. Prošla jím vlažně „hm, hm“ a pak nás zaskočila dotazem na balkon! Na webu jsou fotky, balkon tam zjevně není, mohla se zeptat makléře, ne. Inu ženská...
    Pak jsem se nechal svézt do Prahy, kde jsem večer chtěl jít na koncert kapelky mého kamaráda. Předtím jsem krásně stihl zajít do kina na v pátek zmíněný film Teorie tygra. Na Kampu jsem dorazil později, ale zbytečně: koncert byl před týdnem. Jen před Werichovým domem, konečně opravovaným, hrál ve studeném večeru osamělý hráč na klávesy, spíš jen tak tesklivě preludoval. Prošel jsem se parkem a most, cestou vyfotil výhled na Staré Město, zajímavé sdělení a tučňáky na navigaci.
Čtvrtek. Ráno jsem vyrazil směr Morava. Spojem sice nepříliš výhodným (hodina v Brně, protože vlak do Kyjova odjede 15 minut před příjezdem), ale odolným vůči zpoždění. To nakonec bylo, i když malé. Ukázka tvořivosti kritičky M. Spáčilové: „Film je natolik vytříbený, pěstěný, kultivovaný, tichý a čistý, až se dostává do ospalého vleku akademického chladu.“ Řekl bych, že vytříbenost a kultivovanost se s akademickým chladem míjí, a pokud ne, není to vytříbenost a kultivovanost.
    V Brně jsem zašel do Vaňkovky, podívat se po botách. Zatoužil jsem po klasických kožených na normálním podpatku. Značku Tamaris jsem obešel obloukem, její debilní reklama mě vytáčí tak, že bych si od nich bity nevzal ani zadara (ženský hlas eroticky chraptivě zašeptá „tamares“ – nevím, jestli mám mít erekci, nebo běžet pro boty). U Bati měli v 50% slevě botky kožené, vypadající jako šité, nikoli vyrobené sypáním prášku do vody za neustálého míchání.
    Na gruntu jsem musel hasit jednu zakázku, ale protože jsem tam byl ve tři, už za hodinu jsem sekal dvůr v očekávání deštivého víkendu. Tráva přerostla natolik, že jsem vysypával koš každou chvíli a konec jsem musel pěchovat. Žížaly mají na týden co žrát.
    Večer jsem si pustil film Ztraceni v Mnichově. Pokud si vzpomínám, nijak závratně neuspěl, část kritiky ho přijala vlažně. U diváků naopak výrazně uspěl. Mně naopak přišel vynikající, jak námětem, tak zejména jeho zpracováním. Princip film ve filmu byl využitý originálním způsobem. Velice zajímavý snímek.
Pátek a víkend. Pěkný den na zahradní práce jsem zasvětil úklidu koutu s nepořádkem zvaným bordel. Už to přerůstalo normy pro bordel. Přerovnal jsem prkna a trámy, aby byly líp chráněné před deštěm, vymetl staré listí, vytahal hřebíky z prkýnek, která nepálím, ale používám na kde co, srovnal latě nacházející se porůznu na jednu hromádku a podobně. Také jsem odvezl do kouta zelenou ledničku, která posloužila jako plocha na uložení zmíněných prkýnek. V ní jsem našel pytlíky s cibulemi, jež DD marně hledala. Nezdá se to, ale zabralo mi to většinu dne.
    Odpoledne jsem pak odvezl autem do vinohradu bandasky s vodou a kolky k zasazeným sazenicím révy a po návratu tam zajel na kole a uvázal je k drátům. Čeká mě rytí a riziko, že ve vysoké trávě, která vyrostla z ničeho nic, sazenice přehlédnu a poničím, je značné, i proto ty kolky, i když než réva vyroste, ještě to potrvá.
    V sobotu jsem dokončil úklid. Odvezl jsem kolečkem smetí a kusy krabic na hromadu větví na náhonu a zapálil ji. Pak jsem se pustil do rytí řádku vinné révy, která se v trávě už taky ztrácela. Odpoledne přijela DD a přidala se k zahradničení – zasadila nalezené cibule. Otázku, co podniknout večer, vyřešili kamarádi pozváním na rodinnou oslavu.
    Nedělní ochlazení nebylo tak zlé, akorát vítr byl nepříjemný. Ten také rozhodl, že do Dubňan na vystoupení mužských sborů pojedeme auty. Jedno vzala DD, druhé jsem půjčil, třetí vzal kamarád a akorát to vyšlo. Závěrečnou sborovou píseň Zpívali mužáci jsem dílem strávil na WC, dílem u porce guláše. Opravdu ji nemusím, to uplakané pseudovlastenectví, a nejsem sám. Z vystoupení jsme ještě jeli jako jeden muž k oslavenkyni, zazpívat jí, dopít víno a dojíst koláčky.
    Náročný víkend skončil.
Omluvy a titulky (Meditorial), 25. 4.

Zasmál jsem se nad formulací v Onadnes, opěvující rozkládací dětskou postel, mající v základním stav u 80x140 cm: „... může se prodloužit na délku 200 cm, takže není potřeba kupovat novou, když dítě trochu povyroste“. Dvoumetrové dítě je trochu přehnané.
    Magazín Víkend (MfD) v článku o problémech některých kosmonautů během letu napsal, že Gagarinův modul začal neplánovaně rotovat. „Rotace se stále zvyšovala“, ale „po chvilce ustala“. Sama? Opravdu je to možné?
    P. Klusák je samolibý všeználek-kritik, jako řada dalších. Viděl jsem ho v ČT při komentování úmrtí Prince a sebeuspokojení z něj přímo cákalo. Nelíbil se mu P. Rychlý jako Armstrong v novácké soutěži Tvoje tvář... Černoši prý byli našincům vždycky pro smích. Jak prý by se nám líbilo, kdyby nás parodoval Vietnamec a další? Mně by se líbilo, kdy Klusák z médií zmizel.
    Pěkná omluva se objevila ve čtvrtečních LN: článek J. Veise měl titulek „Prostitutka horší pana učitele“ namísto původního „Pan učitel horší prostitutky“. Jak k takové „záměně“mohlo dojít, redakce bohužel neuvedla.
    Omlouvala se i MfD, tentokrát to bylo horší: O jedné velké firmě napsali, že prodává nějakou svou součást, což nebyla pravda. Omluva se objevila hned druhý den. Opět bez vysvětlení, přičemž je jasné, že to nebyla chyba, ale záměr.
    A nedbalý matoucí titulek v páteční MfD: „Revoluce v MHD: platební karty nahradí jízdenky“. Kdo nahradí koho?
    Nedělní OVM s policejním prezidentem byla tristní. Ten člověk jednak neumí mluvit, používá běžná slova v jiném významu a hlavně neví, která bije. Neví, že válka policajtů je terminus technicus, jehož součástí je nezbytná nadsázka, kritiku policie označuje za útoky proti ní a veškerá pochybení policie apriori odmítá.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání