Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Dnešní média se opájejí vlastní mocí, tím, že mohou kohokoli zničit
M. Vášáryová, socioložka a herečka

Ohlédnutí (A týden uplynul), 18. 4.

* Na případu Panama Papers mi vadí také to, že zasahuje do vývoje společností na úrovni vrcholových politiků, jejich podezírání a výměn – a to maximálně nekvalifikovaně. * Nápad na onlinově k automatům připojenou databázi neplatičů a dalších přestupníků, která zabrání tomu, aby hráli, má jednu vadu – za obolus se pokaždé najde někdo čistý, kdo se přihlásí, a přestupník si klidně bude hrát místo něj. * Darované pandě na výdaje nekoukej: ubytování za 200 milionů, roční poplatek 24 milionů a 3-4 miliony za potravu – Danajci blednou závistí. * Lituju, ale výrok, že „v případě vítězství nameleme muslimy do masokostní moučky“ není nabádáním k rasové nesnášenlivosti, a to nemusím Konvičku ani milovat, ani nesnášet. * Rada vlády pro lidská práva navrhuje, aby děti mohly jít do dětských domovů a ústavů až od sedmi let, protože pěstouni jsou lepší – akorát by to měli pěstounům vysvětlit, protože ti si děti vybírají podle svého. * Netušil jsem, že EU může státům nařizovat, kde a proč mají vyhlásit chráněnou přírodní oblast – to je snad každého vlastní právo a názor. * Nový bodový systém je divný: mimo jiné nezastavení před přechodem pro chodce už nebude postihováno body, jen pokutou. * Bez pitvy nebožtíka nebude mít rodina nárok na odškodnění, jenže lidi umírají neukázněně bez toho, aniž by souhlas s pitvou dali. * Američtí vědci zjistili, že při možnosti sprostě nadávat snese člověk větší bolest, což každý ví, ale také, že lidé, kteří nejsou schopní kvůli poškození mozku mluvit, dokážou klít! * Babská rada: Pažitku máme stříhat nůžkami, nebudeme muset omývat prkénko a nůž – akorát pažitka lítá kolem a musíme umýt a pořádně osušit nůžky, anžto nejsou pro namáčení konstruované. *
Všechno kvete (Editorial), 18. 4.

Pondělí. Ráno dcera s dětmi odjela podle plánu, čímž jsem byl donucen vstát taky brzo a měl jsem delší den. Na záchodě, kam jsem se v poklidu uchýlil, aniž by mi dětská ručka neustále ťukala na dveře „už budeš?“, jsem dočítal sobotní noviny. Dočetl jsem je dřív, než bylo třeba, i zahleděl jsem se do přijímačkových testů, ač jsem se zařekl, že se na ně vy...
    V části vybízející k „logickém myšlení“ byla úloha o natěračích. V pěti by natřeli plot za čtyři dny, ale jeden onemocněl. Jak dlouho práce potrvá zbylým čtyřem? Řešení šlo dolů přes opakovanou trojčlenku na výkon jednoho muže za den a pak nahoru na plný počet. Tomu se dnes říká logika... Úvaha, že 4/5 sil budou potřebovat 5/4 původního času, je asi příliš logická.
    Pak mě postihla tragédie. Na víkend jsem uvařil rajskou, protože spisovatel Stavarič ji zbožňuje, dělávala mu ji babička. Uvařil jsem jí tedy plný kastrol a abych ji nemusel dojídat zbytek týdne, podaroval jsem ho i dceru. Na zbytek jsem se těšil jak malé dítě. Jenže jsem, nevím, jak se to stalo, otočil knoflíkem plotýnky na opačnou stranu. Místo stupně 2 jsem nastavil 5 – to by se u plynu nestalo. Místo lahodné rajské se po zvednutí pokličky vyvalil z kastrolu čpavý dým, na dně ležely černé knedlíky,naštěstí jen přižehnutá, neb na samém okraji dna, poslední byla použitelná plněná paprika...
Úterý. Den předtím přijela večer DD, zlákána předpovědí počasí. Toužila zahájit jarní práce. Pěkněji bylo až odpoledne, kdy vylezlo i slunce. Já jsem prořezal druhou hrušeň, opět pamětliv toho, že tento strom „snáší dobře prořez“. Pak jsem ještě musel nutně pořezat dva stromy napadené „kůrovcem“, aby se nešířil. No, on to nejspíš nebyl kůrovec, brouků, jejichž larvy se živí lýkem, je mnoho.
    Moc jsem venku nepobyl, protože jsem měl zakázku na přepis dvou rozhovorů, asi hodinu záznamu. Přáním zadavatele byl doslovný přepis. Prý aby získal pro přepis materiál s emocemi. Dělal jsem to prvně a naposled. Netušil jsem, jaká je prasárna přepisovat ty větné mršiny, bláboly bez začátku a konce, s příšernou výslovností. Hodinu záznamu jsem přepisoval 12x tak dlouho! Naštěstí jsem našel jednoduchý freewarový program, který uměl zpomalit až na polovinu a po stopu a znovurozjetí kousek couvl.
    Z textu mě zaujalo jedno: zpovídané dívky pracovaly jako manažerky vztahů a kontaktů, což je dnes velká věda. Jedna byla černoška, druhá Vietnamka, a obě svorně prohlásily, že exotičnost je jejich velkou výhodou! To mě potěšilo, po těch neustálých politických korektnostech, kdy pachatel není Cikán, ale plnohodnotný občan tmavší pleti, konečně vánek normálního chování.
    K obědu jsme si dali tresku v těstíčku a nové brambory. Staré už neměli. Nové byly tak nové, že ani po 40 minutách vaření nebyly měkké a DD se při pokusu je rozšťouchat ohnulo šťouchátko.
Středa. Réva už raší, asi nestihnu stříkat sulkou proti nějakým breberkám, co vylézají po zimě ze země. Kacířsky si říkám, jestli opravdu škodí, protože stříkají všichni bez rozdílu víry v postřiky – je to první postřik vůbec, považuje se za zásadní a je na bázi síry, tedy skoro bio.
    Někde jsem zaznamenal „dotaz“ nějaké ženské, jejíž muž by s ní chtěl zkusit trojku, ale s dalším mužem. Jestli prý to neznamená, že je homosexuál. Přitom z té pipiny vylezlo, že už podobnou zkušenost měla, ale se ženou. Ptát se, není-li lesba, ji evidentně ani nenapadlo. Další rozdíl mezi mužem a ženou.
    Pořídil jsem si lístek na brněnský koncert kvartetu Wayna Shortera. Sezení na boku u jeviště za 600, ale pro seniory za 450, což je milé, zaplatí se mi cesta. Tím pádem se mi zkrátil den, tentokrát volný, bez práce, a slunečný od rána. Koncert byl úžasný, nasazení hráčů neuvěřitelné.
    Po koncertě další zážitek: nožní Brno. Kam se hrabe Praha. Mihotal jsem se z Moravského náměstí uličkami k nádraží a žasl nad počtem otevřených osvěžoven všeho druhu a hlavně lidí venku! Se sklenicemi a poháry v rukou, postávali a posedávali všude možně v okolí podniků a nikdo je nebuzeroval! To nejen v Praze není možné. Nejmasovější to bylo v okolí Jakubského náměstí a přímo na něm. Tam snad byly stovky lidí, drtivou většinou mladí. Byl jsem unešený...
Čtvrtek. Přestaly mi chutnat hospodské (i domácí) vývary, v nichž je hromada zeleniny. Maximálně trocha mrkve, protože mi připomíná dětství a báječný vývar od maminky (mrkev jsem nechával). Ale evidentně mražená zelenina, mimo tradiční kořenové trojice i fazolky, kukuřice a hlavně růžičková kapusta, mi vadí i chuťově. Ani to maso tam nenechávám. Dosáhl jsem téměř dokonalosti, i když pořád má značný chuťový vliv výchozí surovina. Kupuju místní ořezaná hovězí žebra s páteří. Jednak jsou za dobrou cenu, jednak tam zůstává dost masa, takže ho oberu a udělám rychlou gulášovou polévku. Zeleninu zpravidla nahrazuju kostkou zeleninového vývaru, protože často vařím večer, kdy se mi nechce shánět zelenina.
    Dopoledne jsem uklízel v počítači po třech zakázkách z poslední doby, připravoval faktury atd. Odpoledne jsem se vydal na zahradu, abych dodělal rozdělané prořezávání a uklidil větve, než zarostou rychle bující vegetací.
    Pak jsem všechno větví odvezl ke spálení, už jsem se s tím nechtěl zabývat, pákovýma nůžkama jsem nastříhal slabší ze silnějších větví, zbytek silných jsem pořezal pilou, stejně jako dvě hnijící dřevěná plotová pole. Ukázalo se, že když to dřevo vyschne, což kupodivu netrvá dlouho, pak hoří dobře.
Pátek a víkend. Vyměnil jsem zimní gumy za letní a domluvil se na výměně prokluzující spojky. Zajel jsem za Olinem do Vracova pro kolky tramínu žlutého, k tomu jsem dostal nádavkem kerner. Odpoledne jsem zajel do vinohradu zjistit, kolik sazenic bude třeba na dosazení přirozeného úbytku. Ukázalo sem, že zase tak moc ne, takže do vinohradu dám sazenice a pravokořenné si nechám do podzimu ve školce na gruntu, ve dvoře je závětří a bude se jim tam dařit. Aspoň jsem zatím vykopal jámy a vyhrabal jaksi agresivní plevel, co dusil révu.
    V sobotu jsme s DD zajeli do Moravské Nové Vsi, na jarní otevřené sklepy. Loni jsme tam nebyli ani jednou, máme co dohánět. Je to tam pěkné, celkem komorní a hlavně v rozumné cenové relaci. Ve vstupném 300 Kč je 30 lístečků na víno, a lze další dokoupit nebo platit vzorky hotově. Nalévá se dobrá míra, někde dávají náprstky, co ani hubu nezavíní. Pěkné počasí, pěkný den, spousta poklábosení se spoustou cizích lidí.
    V neděli jsme z celkem rozumných důvodů ani nejeli na degustaci do Ratíškovic, místo toho jsme zvelebovali grunt. Počasí bylo ještě lepší, prostě nádhera. Až večer se pokazilo, začalo pršet a ochladilo se. Prý až do konce dubna. Holt to musíme vydržet.
    Něco fotek z kvetoucí zahrady: skalka, stromy, detail květu, na vše dohlíží mimino.
    Otevřené sklepy v MNV: zajímavá zeď, kvetoucí alej, ženština Mathurina, sklepy.
    Po uzávěrce: na výstavě vín Povodí Moravy jsem získal za klarety 80 a za směs bílou Senátor 82 bodů.
Nejen u nás (Editorial), 18. 4.

    Nejen v českých médiích se najdou hlouposti. K diskusím o úředním jednoslovném názvu republiky přidal komentář německý deník Südwest Presse. Prý se „zbytek Evropy baví“ tím, že jsme si od roku 1991 neuměli najít krátký oficiální název. Jestli se tím někdo baví, je pitomý a neschopný právě on.
    Přechod na novou telecizní normu DBV-T2 pojala média jako poplašnou zprávu. Její jednotnost mě zarazila. Napřed nás straší, že za pár let můžeme televizory vyhodit, protože na nich nic neuvidíme, pak nás nabádají, abychom s koupí počkali, a až úplně nakonec zaznělo, že vše vyřeší  settopbox za pár stovek.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání