Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Více takových vnuků (Poznámka), 8. 4.

Muchův vnuk žádá o vrácení Slovanské epopeje. Podal předžalobní výzvu. Držím mu palce. Nemyslím, že mu jde o to se obohatit. Vadí mu nectění Muchova přání, jak má být s dílem naloženo. Praha si ji v podstatě násilím odvezla z Mor. Krumlova s poukazem na špatné podmínky v místnostech zámku. Přispět na jejich rekonstrukci bylo zřejmě pro mozečky úředníků nepředstavitelné.
    Zarážející je, že to prošlo. Právo šlo stranou, přání autora jakbysmet. Vadí mi moc neúcta k přání lidí. Zejména když se kvůli chronické smrti nemůžou bránit. Chceš pohřeb tichý, neokázalý a jen v kruhu rodiny? Máš smůlu, patříš všem a budeš vystaven v Národním divadle a/nebo vezen Prahou na lafetě. S odůvodněním, že patříš všem a tvůj význam si honosný obřad přímo vyžaduje. My to víme líp!
    Tento úřednický neosobní přístup je nadpolitický, panuje ve všech režimech. Ukazuje jistou morální nedostatečnost, kdy si někdo dokazuje svou velikost prosazením vlastního rozhodnutí, neb jedině on lépe ví, co je správné.
    Epopej dopadla podobně jako Madona z Veveří, tedy hůř. Tam stát obstruoval, jak mohl, ale živí přímí účastníci sporu se nedali. Muchův vnuk se taky pustil do boje, už tu není jen cár papíru vyjadřující přání autora, který lze ignorovat.
Soudce s problémem (Glosa), 8. 4.

Příběh L. Nečesaného, obviněného z napadení kadeřnice, připomíná Kajínkovu či Kramného kauzu. Banální událost je zamotaná do tolika pavučin, že se v tom nikdo nevyzná. Opět ne kvůli zapírání podezřelého, ale kvůli postupu policie i soudu.
    Tolika přehmatů a nesrovnalostí člověka děsí a bere mu víru ve spravedlnost. Jak to pak má vypadat u „velkých“ procesů, kde se člověk utěšuje tím, že politické a mafiánské zákulisí holt udělá svoje a nic se nevyšetří? Ústavní soud vrátil případ k přešetření, ovšem stejnému soudci, který navíc postupoval stejně. Tyto móresy by si soudy měly odpustit.
    Kadeřnice se po třech letech z ničeho nic upamatovala na podobu útočníka, ačkoli původně si nebyla jistá, řada důkazů se ztratila, jiné zase soud nezajímaly, objevil se zázračný svědek, spoluvězeň... To všechno je pořád na běžné úrovni, na jakou jsem už u procesů v naší republice zvyklý.
    Důvodné podezření, že je to celé nakřivo, mi dal samotný soudce Vacek. Dotyčný svědek mj. vypověděl, že mu Nečesaný řekl, že si od rodičů tajně půjčuje auto. Protože se o tom v médiích nikdy nepsalo, soudce usoudil, že spoluvězeň nelže.
    Soudce má problémy s chápáním sdělení. Jediné, co z výpovědi o autě plyne, je, že pokud je pravdivá, tak že si Nečesaný tajně půjčoval od rodičů auto. Nic víc.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání