Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Servilnosti (Poznámka), 5. 4.

Rozhovor s manželkou kancléře Mynáře v Magazínu MfD je ukázkou neschopnosti novináře. S. Wilková dělala co mohla, aby ji vylíčila v jasném světle, lezla jí otázkami do prdele i jinam. Hlavní dojem je bezmezná láska a podpora, protože Mynářovi se dělá nad hlavou svítící kolečko.
    Nevadí mi obhajování koupě vily. Tam si myslím problém není – koupil ji holt levně, ale to není zločin. Spekulace kolem toho byly nepřesvědčivé. Vadí mi, že nepadla vůbec otázka po bezpečnostní prověrce či majetkových přiznáních, kde se kancléř zachoval a chová jako dobytek. Jeho vysvětlování je hrubě urážlivé.
    Nahnilou brambůrkou na tom dortu je fotka paní kancléřové. Romantická, rozevláté vlasy, blůzka s uvolněným šněrování dávajícím nahlédnou hlouběji do zákulisí než v případě prověrky. Aspoň že je tam ten prvek přiznání...
Šikmý pohled (Glosa), 5. 4.

Nejasnosti kolem konfliktů s policií a opatření kvůli čínskému prezidentovi se táhly minulý týden médii jako flusanec. Opatření se srovnávala s těmi, co měl Obama, a poťouchle se konstatovalo, jak jsou přehnaná a že lezem Číňanům do prdele. Pak kdosi poznamenal, že týden předtím se udály atentáty v Belgii a bylo ticho.
    Jinou otázkou je přístup policie, která podle všeho tolerovala čínské demonstranty a šla po těch našich. Jestli to měla nařízené či byla jen horlivá, těžko soudit. Bude se to šetřit a... Jeden muž si dal do okna mířícího na hotel Hilton protestní plakát na téma Tibet. Musel ho sundat. Podle policie proto, že stínil a znemožňoval snajperům pohled dovnitř, podle dotyčného kvůli tomu, že vadil Číňanům. Z toho také moc neuvaříme.
    Kolik miliard investic nakonec dostaneme, je celkem jedno. Když jsem viděl stávající žebříček investorů, umístila by se Čína ke konci první desítky. Jenže tam jsou ti, co už investovali. Nejsem ekonom, ale dá se za investici v pravém smyslu toho slova považovat nákup letadel? Nota bene, když ještě nejsou ani certifikovaná, ani se k tomu nechystají?
    Takže nakonec pražská zoo získá pandu jménem Miloš a prezident bude dál snít o průplavu DOL – Dunaj, Odra, Labe.
U protinožců 8 (Cestopis), 5. 4.

Do městečka Ohakune, naší další destinace, se přesunujeme kolem jezera Taupo. Obrovské jezero, větší než Mácháč. Zastavíme u vodopádů Huka. Nejsou až tak vysoké, ale těsnou soutěskou se valí průzračně čistá voda z výšky cca tři metry. Protože je řeka kamenitá, voda je čistá, krásně modrá a přechází do zelena podle hloubky. Kolem svěží zeleň nad hlavou azuro, je na co se dívat.
    Po náhorní planině zarostlé jakousi polosuchou klečí se blížíme k sopkám se zasněženými vrcholy. Městečko Ohakune je středisko pro lyžaře, sem se jezdí v zimě lyžovat. Teď v létě je to východisko na treky na Mount Ruapehu, nejvyšší vrchol severního ostrova. To my vynecháváme, nejsme takoví sportovci a taky nás už tlačí čas. Je před námi poslední přesun do Wellingtonu. Chceme si vyhradit odpoledne na prohlídku města, a tak krajinu prolétneme a obhlížíme jen z auta.
    Roztroušené farmy, stáda ovcí a krav, obdělaná pole a objevují se i vinice. Tady na jihu se citelně ochlazuje a konečně nás zastihl i déšť. Až do teď nám počasí přálo, a tak na nás aspoň poslední den vycenilo zuby. Protože jsem v létě na jižní polokouli proslulé horkem, mám jen trička s krátkým rukávem a kraťasy. Do šestnácti stupňů to není zrovna nejvhodnější. Ještě ke všemu fouká dost silný vítr. Prohlídka města se mi tak docela kazí. Nízká oblačnost nám škrtá výjezd lanovkou nad město a tak si projdeme pěšky centrum až k přístavu a jsem rád, když se vrátíme do hotelu.
    Ráno vracím na letišti auto. Mám ho vrátit do devíti hodin, tak rychle tankuju, a protože vím, že půjčovna je na letišti, tak podle ukazatelů se tam blížím. Nebudu tu líčit celou anabázi s hledáním správné cesty. Letiště je rozlehlé, jednotlivé pruhy jsou popsané, ale jsem asi mimořádně natvrdlý, protože mi několikrát museli odemknout zavřená vrata, nebo otevřít závoru, kterou jsem nemohl já nikterak otevřít, asi na mě tam dodnes vzpomínají.
    Máme dost času k odletu, také proto, že bude zpožděný. Jak jinak, už jsme zvyklí. Dost času na ještě čerstvé vzpomínky. Je na co. Ostrov jsme projeli od severu k jihu a najeli přes dva tisíce kilometrů. Příroda nádherná, lidé příjemní. Zážitky snad nezapomenu, když tak mi pomůže pár fotek a videí.
    Tři hodinky letu a jsme v Sydney. Konec jízdy podle itineráře, začíná poklidná část dovolené. Povalování u bazénu a sem tam nějaký ten výlet. Žádné honění! Odpočinek.
Fr. Václavík, frantacz@centrum.cz
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání