Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Naděje, že inteligentní život ve známém vesmíru existuje, je pravděpodobnější, než kdyby nebyl, ale je to jen odhad.
E. Musk, majitel elektroautomobilky Tesla

Ohlédnutí (A týden uplynul), 4. 4.

* Zajímalo by mě, podle čeho do pořadu Jak se staví sen vybírají lidé, protože ty náklady jsou často enormní – že by se to platilo? * Babská rada: škrob, který se při vaření brambor uvolňuje a zatěžuje klouby, odstraníme přidáním bobkového listu – to je na Nobelovku. * Ve Chcete být milionářem vystoupila soutěžící žijící v registrovaném partnerství se ženou a mající mužského milence – budiž, ale stojí to za potlesk, ke kterému moderátor vyzval? * Premiér Sobotka („my jako sociální demokracie“) se najednou k zaplacení více než tří se milionů korun za prohraný spor o Lidový dům nehlásí: to prý Zeman a Svoboda – dobrá, ale na 300milionovém penále za 16 let nicnedělání má také podíl, a velký! * V jednom článku jsem četl, že německý důstojník Skorzeny byl po válce naverbovaný Izraelem – mě však více zaujalo, že druhý pád prý není Skorzenyho, ale Skorzeného (to by musel být Skorzený). * Párky, kde je málo masa (60 %), se líp prodávají, což výrobci nechápou – inu jsou levnější a chutnější, protože nejsou suché. * Někteří kritici filmu Já, Olga Hepnarová vytýkají, že se nevěnuje obětem a dobovým souvislostem – to by se musel jmenovat Olga, lidé a doba a být to dokument. * Ministryně Marksová navrhla zřídit ve firmách antistresové místnosti, kde by si lidí od stresu odpočin odpočinuli – je vidět, že ona to má nejvíc zapotřebí. * Několik iráckých rodin, u nás získavších zázemí, se vrací zpět, protože prarodičům je tu smutno, zbytek jde s nimi – neplyne z toho mimo jiné, že utíkali zbytečně? Sotva jim doma něco hrozí... * Finsko plánuje zavést minimální příjem: každý občan by dostával jistou částku, ať pracuje, nebo ne, a co si vydělá prací, má navíc: stálo by to prý míň než sociální a jiné dávky – uvidíme. * Bludný balvan opět nezískala vatikánská komise, která opakovaně dokazuje zázraky (nutná podmínka pro svatořečení) za použití vědeckých metod – tento můj tip zůstal oslyšen. *
Konec trápení (Editorial), 4. 4.

Úterý. Našel jsem klíče od sklepa! Byly v kapse letní bundy, kterou jsem měl, když jsem vezl vzorky do Bořetic. Ztratil jsem všechna kladiva. Nechápu to. Před časem jsem zaznamenal jejich úhyn, dokonce jsem musel jedno koupit, abych mohl další spravit. Teď jsou pryč obě. Přitom jsem je před dvěma týdny měl v ruce. Přitloukal jsem zadní stěnu na polici pro ručníky. Přece to nebudu dělat sekyrou, když hřebíček má centimetr.
    Udělal jsem daňové přiznání a jel do Kyjova ho vytisknout. Přitom jsem koupil další kladivo. A zašel poprvé a naposledy letos na smažený sýr. Marně, chuťové vzpomínky se nevrátily. Obal to ani neumožňoval.
    Na náhonu jsem vyklučil další kousek a vyměnil prasklý vodicí drát v plotě. Pak jsem jel do sklepa odevzdat vzorky na kořalkové košty na Slovensko. Přitom jsem dostal několik diplomů za minulé výstavy. Nejcennější je stříbrná medaile se třemi hvězdičkami za slivovici 2013, která v Sudoměřicích získala 49 bodů (z 50). Základem je originál z toto roku, ale doplněný o několik vzorků mladších, z těch nejlepších kousků, co jsem dostal od kamarádů. Blended slivovice.
    Opravil jsem dráty ve vinohradu, dal dva vzorky na košt vína někde na Břeclavsku a ochutnal s kamarády něco vína.
Středa. Vstával jsem v půl sedmé sám od sebe. Mám dost práce, tak asi proto. Tento týden chci dokončit úpravy překladu, na nichž už dělám dva měsíce. Už mi z toho fakt jebe, viz: nikdy dříve za celou dobu naší evoluce, zřejmě asi či Teprve nedávno jsme si uvědomili, že sdílíme a žijeme na malé a křehké planetě. Ano, zřejmě asi žijeme, jako nikdy dříve za celou dobu naší evoluce, ale je nás některých na naší malé a křehké planetě moc!
    Autoservis si nevěděl rady s autem, tak jsme ho převezli na speciální kliniku do Hodonína.
Čtvrtek. Překrásný den. Ke všemu jsem zjistil, že se blížím konci s prací, kvůli které už dva měsíce mám tuhý režim. Konečně se můžu pustit do dalších aktivit.
    Na náhonu se blížím ke konci. Pořezal jsem všechny větve a odvozil je. Už budu jen ve volných chvílích srovnávat terén. Sekerou jsem vymlátil většinu pařezů, poměrně rychle jim tlejí kořeny a dají se vyvrátit. Po uschnutí dobře hoří.
    Musím taky vázat vinnou révu, porýt vinohrad, ten na zahradě opatřit kůly a dráty, už dosahuje výšky toho spodního. Už je špatný výraz – réva byla tolikrát okousaná od srnek, že pořád spíš živoří.
Pátek. Dokončil jsem dvouměsíční anabázi úpravy překladu, čímž jsem si konečně uvolnil ruce a hlavně obnovil klid v duši. Ta čeština byla prostě divná způsobem, který by možná ani učitel češtiny neuměl pojmenovat a odůvodnit, proč dává za sloh pětku. K těmto divnostem patří třeba preferování slova nalézt (na úkor najít, které se snad ani neobjevilo) nebo preferování nedokonavého způsobu – „musíte hledat“ místo „musíte najít“, ačkoli z kontextu šlo jasně o dokonavý vid. Proti tomu stálo důsledné užívání konstrukce „bylo by bývalo“ i tam, kde bylo správně „bývalo by“. Pak už jsem otupěl...
    Auto je pořád v nemocnici – nevykazuje tu závadu, což brání jejímu odstranění. V servisu s ním denně popojíždějí, je spolehlivé. Už měsíc nejezdím, aspoň ušetřím. DD nepřijede, protože jako skoro každoročně absolvuje Nivnickou padesátku, 50 km v nemilosrdně převýšeném terénu. Letos jí přálo počasí, takže opět došla... Tak snad za rok.
    V sobotu jsem už naplno řádil na zahradě, dokonce jsem ji chtěl posekat, protože tráva už roste. Startér vydával podivný zvuk, jen cvakal solenoid pastorku. Usoudil jsem, že je málo nabitá, ale nebyla. Naštěstí nešlo o závadu trvalou, asi bylo něco po zimě zoxidovaného, protože pak to cvaklo pořádně a motor chytil. Jenže jsem nesekal, protože byla poloprázdná pneumatika a elektrická pumpička je v autě... Večer jsem si vypůjčil od kamaráda masivní manuální na huštění kol auta.
    Spálil jsem aspoň tři hromady větví na náhoně a začal ho srovnávat v místech, kde bylo potřeba. Pořezal jsem veškeré větve nashromážděné od loňska a předloňska, dluh už mě nebude tížit.
    V neděli při snídani jsem zahlédl konec pořadu Jak se staví sen. Už jsem se tuším zmínil, co by se stalo, kdyby nějaká rodina s přestavenou místností hodila návrh architektům na hlavu. Není mi totiž jasné, jak někdo cizí může jinému předělat bydlení, bez ohledu na jeho zvyky? V tomto dílu to bylo ještě horší: nová kuchyň jako by z oka vypadla těm, co vidíme v časopisech. Těm lepším.
    Na nadrozměrné kuchyňské desce, kde mohli pracovat Pohlreich, Babica a ten třetí současně, vybavené sporákem, byl úplně miniaturní kulatý dřez. Kolem něj jen plocha desky, bez odkapávače. Jak známo, do kulatého dřezu se nic nevejde, akorát talíř a/nebo kastrol plus hrnek pro jednoho. Vařečka, příbor atd. pouze radiálně, takže se budou vzájemně křížit. Pokud byste chtěli mýt nádobí úsporně a ekologicky, nikoli pod tekoucí vodou, jste namydlení.
    Je tedy třeba dokoupit odkapávače a plata na špinavé a čisté nádobí a okamžitě po použití všechno utírat a uklízet do skříňky, která je, protože linka je pojatí jako ostrůvek, úplně jinde. Dřez je navíc u zdi. Provoz a frmol je nasnadě.
    Posekal jsem zahradu. Odpoledne jsem navštívil v kostele koncert místního chrámového sboru. Neprofesionální zpěváci nacvičili řadu polyfonních církevních i světských písní, zazněla jedna krásná fuga nikoli od Bacha, moc jsem si to užíval. Bohužel video nemá zvuk, protože jsem telefonu předtím přepnul na vibrace. Netušil jsem, že to působí i na nahrávání.
    Po koncertě jsme si s kamarády udělali krátký výlet na kolech kolem repasované hráze místního rybníka a chvilku poseděli u nás. Já jsem ještě odvezl kovový odpad z náhonu a odjel na zkoušku mužského sboru, neb máme za týden minivystoupení při autorském čtení. Je to sice neformální záležitost, ale přece jen je dobré to moc nezkazit.
ČT tlačí na názor (Meditorial), 4. 4.

ČT24 přitlačila v návodných otázkách. Zejména v tom excelují ženy, jimž je tento způsob vlastní. Místo klasické otázky „Jaké jste měl letos úspěchy, dařilo se vám?“ slyšíme „Jaké jste měl vůbec letos úspěchy, slyšela jsem, že jste vyhrál několik závodů, asi pět, náročný byl zejména ten v Irsku, kde jste byl málem diskvalifikovaný“. Ne se zeptat, ale ukázat, že vím.
    Z čínské návštěvy nevkusný titulky z MfD. Úterní: „Česko nabírá nový směr: Čína“. Středeční: „Češi chtějí s Číňany zaútočit na Evropu“. Už aby to bylo (za námi).
    Američané chtějí postavit na Měsíci stálou základnu. Na okraji jednoho kráteru, kde je hodně často slunce. Líbí se tam i Japonsku, Číně a Indii. Lidovkový redaktor J. Sládek se nechal unést a dospěl k závěru, že tam nakonec „může být hodně těsno“. V redakci zřejmě už je...
    Česká televize má vlastní názor. Tázaný politik na dotaz ohledně Čapího hnízda řekl, že podle něj tam k podvodu s dotacemi nedošlo (pořád se ještě neví, jaký je stav vyšetřování). Moderátorka kontrovala: „Česká televize váš názor nesdílí“.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání