Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
  
Není to prdel (Téma), 1. 4.
První pokuta za pouliční hraní, které porušilo novou pražskou vyhlášku. Muzikant před Palladiem hrál na kytaru a foukací harmoniku, jak už to bývá. Harmonika neunikla školenému uchu policisty a za to, že se souhlasem hráče vydávala příliš vysoké tóny, dostal pokutu. Čínští občané vítající u nás svého prezidenta vuvuzelami postihu zázračně unikli...
Poslední chvíle (Glosa), 1. 4.

V souvislosti s daňovým přiznáním zase média blila nesmysly o poslední chvíli. Nic takového přitom neexistuje. Co to je poslední chvíle? Přece okamžik, po němž už žádný další není. Poslední vlak je ten, kdy po něm nic nejede a musíte jít pěšky...
    Samozřejmě musíme uvažovat ne přísně logicky, ale občansky logicky. Poslední vteřina, , kdy má úřad otevřeno, je ta těsně před zavřením. To ovšem skoro nikdo nestíhá. Praktičtější je poslední hodina, den. Využívají se všechny chvíle, ta víc, ta míň. Jestli budu čekat, nebo ne, je pouze a jedině můj problém, nikoli médií.
    Neviděl jsem žádné statistické rozložení podávání přiznání v čase. Vím akorát, že zpočátku lhůty ještě nejsou k dispozici formuláře, takže máslo na hlavě má úřad. Kdyby se navíc všichni nahrnuli s daňovými přiznáními první den lhůty, byl by na úřadě stejný nával. Přiznám se, že je to jeden z mých mála snů, jak vytočit věčné kritiky našeho chování.
    Proč někdo nezkusí definovat poslední chvíli experimentálně? Dejme tomu, že lhůta běží od 1. ledna do 31. března. Zeptáme se stovky odborníků postupně na jednotlivé dny, zda jsou poslední chvílí a podle četnosti hlasů rozhodneme.
    Nebo ještě lépe, budeme ten okamžik obkličovat. První leden určitě není poslední chvílí, poslední březen ano. Přejdeme na druhý leden a předposlední březen. Jasno přestane být postupně vyhraněné a někde najdeme místa podezřelá z bytí poslední chvílí. Třeba 24. březen a dále.
    Praktický význam je k ničemu. Poslední chvíli nelze zakázat. Posuneme-li lhůtu z 31. března na 24. březen, stane se novou poslední chvílí den 17. března. I z toho je jasné, že poslední chvíle neexistuje.
    Vyloučit právo na poslední chvíli je jako kritizovat cestující, že jedou posledním vlakem.
    P. S. Podával jsem přiznání včera po desáté dopoledne a byl jsem tam sám.
Ty netřídíš?! (Glosa), 1. 4.

Tuto pohoršenou otázku jsem slyšel už mnohokrát. Míra pohoršení je přitom nemalá – jako kdybych propagoval ženskou obřízku. Odpovídám, pokud musím, že třídím. Eventuálně dodám "po svém".
    Považuju tento dotaz v káravé podobě za nespolečenský, nevychovaný, asi jako dotaz na výši příjmu či datu poslední soulože. Z třídění se stalo klanění se zlatému teleti a každý se ohání tím, jak chce nechat přírodu svým potomkům nezničenou. A každý je expert. Já jsem samozřejmě ten, kdo to kazí, proto to pohoršení.
    Třídím ve smyslu pravidla 80:20. Třídění totiž nespočívá, jako se laičtí znalci v tomto oboru domnívají, v tom, že daný předmět nehodím do směsného odpadu. Je třeba s ním naložit ve vší šíři. Ne jenom ho položit na stůl, kuchyňskou linku, na nádobu se směsným odpadem. Ani na přetékající nádobu pro tento druh odpadu vyhrazenou.
    Viděl jsem řadu „třídících“ domácností. Nehodlám mít doma smetiště. Ani v podobě koutu s třídicími nádobami přetékajícími odpadem, jenž se vrší na nich, kolem nich a všude možně. Směsný odpad se většinou jedno za den, dva vynese, tříděný se logicky hned tak nenaplní a v kuchyni, chodbě nebo před dveřmi bytu stojí tašky a nádoby s odpadem. Pravda tříděným, ale odpadem. A v rodině se vedou spory, kdo ho odnese do kontejnerů.
    Příroda je sice pro děti zachráněná, ale kultura žití našinců je vepsí.
    Takže třídím: velké plasty (kelímek od jogurtu ne), velký papír (papír od tlačenky ne), velké sklo (tam to je snazší, ale střepy netřídím), kus pletiva (hřebík ne), starý koberec (ponožku ne). Hlavně se však nehodlám nikomu zpovídat.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání