Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Konec kruhového objezdu (Glosa), 30. 3.

Těžko věřit, ale je to tak. Kruhový objezd bez doplňující značky na příjezdu, která vyzývá k přednosti v jízdě, se řídí obecnými pravidly. Takže řidič na něm dává přednost zprava! Nevěřil jsem tomu, ale má to být tak. A dokonce už deset let, kdy ze zákona vypustili větu o tom, že řidič na objezdu má přednost.
    Jenže přišla novela a tvořiví poslanci dokázali to, co většinou. Stvořili právní paskvil. Co s tím? Podle ministerstva dopravy na velkých objezdech značky jsou a staré znění dodatečné značky o přednosti nařizovalo. Takže klídek, pohoda.
    Teď se maximálně může stát, že obecní objezdy jsou bez značek a z velkých je sundal málokdo. V malých obcích stejně jezdí málo aut, takže nebezpečí, že se budou na objezdech kvůli přednosti hromadit, nehrozí. Takže klídek, pohoda.
    Správně: nad jiné totiž platí pravidlo, že řidič je povinen předvídat a přizpůsobit. Takže co objezd, to jiné chování. Co tak zavést pravidlo, že objezdy se projíždějí po směru hodinových ručiček? Pak by to bylo bez problémů i tam, kde značky o přednosti nejsou.
U protinožců 7 (Cestopis), 30. 3.

Další zastávkou je Rotorua, městečko na rozhraní geotermální aktivity. Přímo v městečku jsou polynéské lázně s teplými prameny. V blízkosti se nacházejí dva parky, my jsme začali tím vzdálenějším, Wai O Tepu. Celá oblast voní po síře, není divu, vstupů do pekla je tu několik. Tedy aspoň se tak ty díry do země, ze kterých uniká pára jmenují.
    V rozlehlém parku se dá chodit celý den a obdivovat nejen bublající bahno, ale i různě obarvená jezírka. Šampaňské jezírko skutečně bublinkami stoupajícími k hladině onen nápoj připomíná, pít by mě však ho nenapadlo.
    Po poledni se přesunujeme do parku Te Pui, kde odpoledne má být vystoupení Maorského uměleckého souboru. Nejdříve ještě omrkneme pár termálních gejzírů a přicházíme k Maorskému kulturáku, ale nic platné, moji rozměrnou postavu nejde přehlédnout. Jeden už mě drží za ruku. Snažím se mu schválně česky říkat, že nerozumím, co po mě chce. S úsměvem mi maorsky říká, že jen ať se neobávám, ať jdu s ním, že to zvládnu. Kupodivu mu rozumím. Naštěstí je nás plné jeviště a tak se nacpu dozadu a tak mám v klidu možnost pozorovat, jak se zbylí diváci baví na náš účet.
    Vítají nás mírumilovně olivovou ratolestí (nebo jak se to tu jmenuje, ale připomíná ji to) a ukázky tanců se zpěvy začínají. Na programu je i oblíbená haka, kterou znám z vystoupení ragbyového týmu All Blacks. Mám ji natočenou celou, i když už mi mohly ruce upadnout, jak držím kameru nad hlavou. Poté se tanečníci vydávají mezi obecenstvo, tuším nějakou zradu a jsem menší a menší. Ukazují nám jednotlivé prvky tance a my se snažíme je opakovat. Potom si haku zkusíme celou.
    Moje žena lituje, že neumí zacházet s mojí kamerou, ale já jsem rád, stačí když vám to tu takhle vyprávím, představit si to určitě dovedete, neb jste viděli Pavláska ve stárdens.
    Pozvolna se přesunujeme na jih a krajina se mění. Místo pastvin se objevují obdělaná pole a co jsme neviděli jako první? Samozřejmě kukuřici a řepku. Šílenství už dorazilo na druhý konec světa. Pak že nejsou lidi všude stejní.
Fr. Václavík, frantacz@centrum.cz
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání