Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Jako pokaždé (Glosa), 23. 3.

Pravým cílem atentátníků je zřejmě otrávit posluchače a diváky sledující zprávy o jejich akcích. Je to pořád stejné. Média se snaží vařit z vody při předhánění se „informováním“ o tom, o čem se nic neví. Politické strany svolávají tiskovky přímo přenášené, kde hřímají a vyjadřují účast.
    Křesťané odhodlaně tvrdili, že s teroristy se nevyjednává, ale bojuje. S důrazem na „se“. Komunisté dokonce vyjádřili „soustrast s oběťmi“ a popravdě konstatovali, že minuta ticha ve sněmovně je to minimum, co můžeme udělat. Jakýsi mudrlant tuším z ANO tvrdil, že selhaly tajné služby, protože atentátu nedokázaly zabránit.
    Nadskočil jsem. Pitomec má sedět doma nebo v parlamentu, ale nemá mluvit na veřejnosti. Tajné služby mají šanci tu a tam atentátu zabránit, ale z žádném případě ne všem. Nikdo nemá tu možnost. Jedinou, jakou máme, je snižovat riziko. Třeba tím, že nebudeme zavírat oči před fakty.
    Těmi jsou snahy bagatelizovat zdroj atentátníků. Přepočty atentátů na státní příslušnost, historická srovnávání či házení všech násilností do jednoho pytle jsou záměrným hraním si na korektnost. Nechejme stranou křižácké výpravy, nechejme stranou letecké a jiné katastrofy, žhářství a podobně. Věnujme se atentátům sebevražedného typu, atentátům na veřejných prostorách s velkou masou lidí, v hromadných dopravních prostředcích.
    Co tak přepočet na rasu, původ, ještě lépe výchovu a náboženství? Je tak velký problém dojít k dominantnímu postavení lidí s islámskou kulturně sociální minulostí mezi teroristy? Nikdo to neřekne, aby nebyl pokáraný. Zejména dnes, kdy do Evropy proudí desetitisíce uprchlíků ze Sýrie a slyšíme blahovolná ujišťování, že mezi nimi nejsou žádní teroristé. Asi vznikají buněčným dělením nebo je sem pašují v prášku.
    O masivních opatřeních účinná asi jako nařízená protipožární opatření v budově, která právě shořela na prach, ani nemluvě. Chybou prý je koncentrace důležitých budov v Bruselu. Doufám, že už experti řeší optimální rozmístění, které bude bránit teroristickým útokům.
    A buďme rádi, že teroristé jsou vybaveni pouze mdlou jednozávitovou inteligencí. A nedívají se na americké kriminálky. Jinak by věděli, že dostat na jedno místo většinu bezpečnostních složek znamená, že jinde mají volnou ruku.
    Nebýt zaslepení dílčím úspěchem, zaútočili by po krátkém čase na dalších místech v jiných zemích. Sebevražední jedinci by to zvládli v pohodě. Pak by se ani lidovci neodvážili výroku o nevyjednávání. Možná by šli příkladem.
Mozek má rozum (Poznámka), 23. 3.

Psychologie vnímání udělala pokrok. Dosud se prý myslelo, že při hledání není důležité vědět, co se dá vynechat, protože to nepomáhá. Každý ví, že hledat klíče v místech, kde zaručeně a ověřitelně nebyl, co s sebou a na sobě neměl, je zbytečné.
    Nové výzkumy ukázaly, že zredukovat možnosti hledání je účelné. Na obrázku s desítkami stejných obrazců v různých barvách je jeden tvarově jiný a má se najít. Informace, jakou barvu nemá, má mít výrazný vliv na dobu hledání.
    Je to hloupost: pomůže vědět, jakou barvu, má, ne jakou nemá. Takto řeší mozek jednu operaci navíc, která logicky zdržuje: jakou má barvu? – je to červená? – ano, ignoruj – je to jiné?
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání