Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Tripartita je historický relikt zralý na zrušení, protože v ní (stejně jako ve švédské trojce) jeden aktér přebývá (vláda).
M. Korecký, redaktor MfD

Ohlédnutí (A týden uplynul), 21. 3.

* Konečně vtipný bonmot od Zemana, potažmo od Ovčáčka: „pan prezident sleduje jen kauzy o jedné miliardy nahoru“ – odpověď na dotaz na Babišovo Čapí hnízdo. * Ani já případ nekomentuju, protože o něm nic nevím, plně si to uvědomuju a Babišovo tajení jména původního investora nepovažuju za projev jeho hlouposti. * Násilník Breivik, který zabil na 80 lidí, si stěžuje na porušování svých lidských práv, málo teplou kávu a špatnou barvu tužky – opravdu mají všichni lidé stejnou hodnotu? * Zvláštní je, že existují návody, poučky a knížky, jak se naučit říkat ne – ale jak se naučit říkat ano, zůstává nepovšimnuto. * Česká republika byla čtvrtou zemí na světě, která vyřadila homosexualitu ze seznamu nemocí – a bylo to už v roce 1961... * Báchorky o masivních čínských investicích, jež znějí, jako by nás Čína kupovala, vyblednou při zjištění, že tvoří cca procento celkových zahraničních. * Babišovo chování mu asi tentokrát zlomí vaz, protože odmítnou říct jméno majitele Čapího hnízda a nechat to až na mimořádné zasedání koalice či parlamentu, je přinejmenším hloupé – mě osobně už nezajímají dotace, ale proč majitele neřekl hned. * Brněnští vědci objevili úžasné chování některých rakovinných buněk, které jsou schopny se spojit a žít dál se dvěma jádry, přičemž optimalizuje modus operandi podle lepšího z nich – já bych se o přírodu opravdu nebál. * Objevily se učebnice s novým pojetím, jedna přibližuje dětem postavy naší literární historie bulvárním pojetí článků o nich – myslím, že už bude jedno, jak bude vzdělávání vypadat... * Zajímavý pohled na stárnutí mozku a zpomalování jeho funkcí: je holt po čase přecpaný informacemi jako počítač – akorát nevíme, jak zbytečnosti poznat a mazat. *
Modré kolečko (Editorial), 21. 3.

Pondělí. ČT art dávala v sobotu erotické drama Pokoj v Římě. Při jeho sledování jsem se utvrdil, že mezi jalovým pornem a uměleckou erotikou není rozdíl v bezduchosti. Po půlhodině sledování, jak dvě pohledné protagonistky průměrně obcují a podprůměrně hovoří o sobě a životě jsem s úlevou přepnul na Pád Bílého domu. Ve scéně, kdy korejští teroristé (stejně ploše podaní jako pololesby výše) doslova vlečou polonahou ministryni zahraničí USA po zemi před Bílý dům a ona pateticky křičí „Přísahám na vlajku Spojených států“, bych taky přepnul, ale nebylo kam.
    Škoda, že překladatelé neznají základní pravidla převodu z jazyka do jazyka? Doslovný překlad je důležitý v technických, právních a odborných textech. V uměleckých nemusí ani jedno slovo v odstavci odpovídat, ale přitom je význam zachován. Co by se stalo, kdy ministryně ječela „vy zkurvenci, seru na vás“ nebo kultivovaněji „mě jste dostali, nás nikdy“?
    Odpoledne jsem řádil na zahradě, pak jsem jel pod Šidleny převzít basy s lahvemi na košt do Bořetic. Vybírat budu až v dalších dnech, akorát jsem vyhrabal a vynosil „réví“, ostříhané staré výhonky révy. Syn kamaráda, studující na vinařské průmyslovce ve Valticích, mi to už stříhá profesionálně. Letos nasadil radikální řez na jeden výhonek, aby omladil, takže budu mít poloviční úrodu – ale ta kvalita!
    Doma jsem dal šanci novému seriálu na Nově, nalákán na jméno Jan Tříska. Bohužel na protivného dědka spadly tašky ze střechy, když je v lijáku opravoval, takže ho už neuvidíme. Pozůstalým však nachystal slibnou závěť. Vypadá to na solidní dílo, uvidíme.
Úterý. Dorazil sníh, byť záhy roztál, vyšlo slunce, ale psa by stejně ven nevyhnal. Dorazily aktualizace pro už nepodporovaný Office 2003 (minulý týden pro WXP).
    Při setkání s mladší dcerou minulý týden v Praze jsme se dostali ke genealogii. Ukázalo se, že si pořídila slevový kupón na rodinnou větev z matčiny strany. Já jsem si vzpomněl, že jihočeský bratranec zkoumá s pomocí jakéhosi geneprogramu rodinnou historii. A tak jsem se, inspirován seriálem o cestě na Nový Zéland, podíval, jak to tam je se jménem Straka. Někde jsem četl, že v jedné vsi je to na hřbitově nejčastější jméno. Vypadlo na mě Puhoi, čímž jsem skočil.
    Ať mi někdo říká něco o informacích, jejich hledání a zpracování. Naprostou většinu tvoří sekundární, ale spíše terciární a další odkazy. Primárních je méně než šafránu. Nemám momentálně čas na detailní hledání, je časově náročné, právě pro řídkost informací. Jestli je to Puhoi, nebo ne, se teprve uvidí. Našel jsem dokonce diplomku (autorem byl Straka), jejíž poděkování jsem si nemohl nechat pro sebe.
    Dorazily výsledky z velikonoční degustace. Tramín získal 81 bodů, Cuvéé Senátor 78 bodů, klaret sestoupil na 70. Ani kamarádi nedopadli ideálně, zarážející byly nepřirozeně velké rozdíly, až 20 bodů, u vín od jednoho vinaře. U nás laiků je to normální, ale pro kategorii F1 to nesedí, ale vysvětlení nemáme.
Středa. Ozval se technik ze servisu, že auto normálně jede. Nejhorší možná varianta. Když jede, není co zkoumat. Podezření padlo na cívku, která by po zahřátí mohla přestat jiskřit.
    Třetí den po sobě jsem musel do Šidlen, shánět vzorky na košt do Bořetic. Moc se mi nechtělo, protože mám souběh zakázek a nevím, co dřív, ale musel jsem. Při vybírání vzorků často dojde na jejich pracovní degustaci přímo ve sklepě, což mi pak doma ztěžuje koncentraci. 
    V úterý jsem si pochutnal na vínech LK, tentokrát jsem zaparkoval u TJ. Probírali jsme letošní výkyvy v hodnocení, které jsou mimořádné. Není možné, aby totéž víno bodovalo na Juvenale a v Miloticích propadlo. Vyskytlo se takových případů víc, u renomovaných vinařů, kteří dali iks vzorků a měli od 68 do 91 bodu. Může se to stát, ale bývá to výjimka, protože takový vinař málokdy udělá chybu jen u jednoho vína. Navíc vína průběžně ochutnává.
    Problém bude zřejmě v poklesu kvality hodnotitelů a jejich někdy nedostatečném počtu u stolu. Když jsou dva, snadno ovlivní, i z neznalosti, výsledky. Nejhorší přístupy jako výhrady typu „voňavka“, „sladké“ a podobné „profesionální“ postupy se začínají zase objevovat. K tomu přidejme oblibu „uměle“ aromatických vín, kdy se z milerky udělá sauvignon, neznalost odrůdových chutí, produkce vín stejného štychu, lišících se jen názvem – a máme odpověď.
Čtvrtek. Krásné počasí, po dopolední práci u počítače jsem odpoledne vyšel ven. Začal jsem dělat dřevěný obal kolem plastového sudu na vodu, protože se mi nelíbí. Nebude úplně zakrytý, jen ze starých latí udělám lehký kryt. Do sklepa jsem nejel. Volal technik ze servisu, že to není cívka, ale snad čidlo otáček. Cívka se mi líbila víc, škubání auta až po cca 10 km, kdy se zahřeje motor a součásti, tomu nahrává. Čidlo je proti tomu nevyzpytatelnější.
    Přemýšlím o té spotřebě plynu. Známý říkal, že zima sice studená nebyla, ale slunečných dní bylo pomálu. To je taky možné. Projel jsem nastavení regulátoru a zjistil akorát odchylku v nastavení hystereze – citlivosti spínání. Z výroby je  0,5 stupně, já jsem dal vyšší o 0,2. Jenže nejsem s to se dopočítat, jestli je výhodnější častější spínání a vytápění v užším rozmezí, nebo větší rozpětí teplot (znamenající delší provoz hořáku) a méně spínání. Nedopočítal jsem se.
    Zato jsem si uvědomil nesmyslnost nabízených nastavení. U většiny není uvedený ani dopad, natož význam; technik nechává tovární. K čemu jsou tedy ta ostatní? Proč to zákazník platí?
Pátek a víkend. Protože nemám auto v chodu, zavezli jsme vzorky do Bořetic s kamarádem JN. Tím pádem jsme prošvihli degustaci ani už nevím, kde, a to byl zajištěný odvoz. Nedá se. Večer byla zkouška sboru, která se zaměřila na domlouvání letošních vystoupení. Měli jsme „lákavou“ nabídku do jedné vinotéky asi 30 km vzdálené. Proč ne, jenže pořadatel byl fiškus. Podle všeho chtěl za málo peněz hodně. Nemuseli jsme mít kroje, ale hodily by se. Jako kompenzaci za cestovné (znamená platíme si sami) nám zjevně zkopíroval položku z vinného lístku: „0,3 dl vína, 100 g chléb, špek, okurka“. Prostě pohostinnost nad jiné.
    V sobotu se mi v poště objevil mail s výsledky ze zbraslavské ankety. Omalovánky neprošly, zbraslavští dali pragmaticky přednost revitalizacím a dalším úpravám svého okolí. Tak aspoň ukázka návrhu ilustrací, předpokládám, že si zájemce najdou.
    DD nepřijela, na košt se mi samotnému nechtělo, tak jsem pracoval zprvu doma, odpoledne venku. Odvozil jsem ostříhané větve, stříhal další, pořezal nějaké větve a podobně. Překvapilo mě, že se stmívá už tak pozdě, po šesté hodině.
    V neděli jsem vstával brzo, protože v sedm mi jel bus do Hodonína, kde jsem přesedl na rychlík do Zaječí a odtud lokálkou do Bořetic. Dvě a půl hodiny... V místním kulturáku už byly v plném proudu přípravy na degustaci pro velikonoční košt. Asi pět se vzorků, deset stolů, 4-5 degustátorů u jednoho, což je znamenité. Akorát těch vzorků na stůl bylo asi 50, což je zatím rekord. Dostal jsem se ke kvartetu rulandské bílé, rýnský ryzlink, klaret a moravský muškát. Chuťově slabě nadprůměrné, muškáty propadly, vysloveně slabých vín bylo málo.
    Zpátky mi to jelo svižně (poprvé jsem si ve V. Pavlovicích všiml těchto sklepů ve stráni - ve středu fotky), s 15minutovým přestupem v Hodoníně, ve tři jsem byl na gruntu. Zajel jsem se podívat na burzu knih, kam jsem něco dával (severské detektivky), koupil jsem si za pětikačku americkou románovou klasiku od J. C. Oatsové a jel zpátky. Na gruntu jsem ještě hodinku pokračoval v poklízení náhonu, který letos dokončím.
    Fotky: ilustrace ve větším formátu, jaro na skalce, nechtěné selfie a modré kolečko. Je to taková ta házecí věc, vybavená navíc vrtulkou, která není k ničemu. Nehrajeme si s tím. Visí vždy někde, pravda do doby, než ho vítr sfoukne. Psi mívají oblíbenou hračku, která se ji nesmí vzít. Toto kolečko je zase trnem v oku větru, který ho nemilosrdně shazuje, ať ho pověsíte jakkoli. Tady by mohlo vydržet.
Gentleman
 
2x Zeman (Meditorial), 21. 3.

Zeman si s polským prezidentem „nevyměnili státní vyznamenání“, jak v úterý tvrdila ČT24. To by Zeman a Duda museli mít každý to svoje a prohodit si je. Ve skutečnosti náš polskému udělil naše a polský našemu to jejich.
    Někde – už nevím, kde a kdy – jsem četl jízlivý článek o návštěvě čínského prezidenta u nás. O podle znalců nevhodném termínu, podlézání a kdesi cosi. Až úplně na konci bylo, že Číňan míří na pozvání do USA a u nás se po cestě na dva dny zastaví. Ale to je přece nepodstatné.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání