Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Maturmatika (Poznámka), 17. 3.

Povinná maturita z matematiky vyvolává zbytečné emoce, pokud se o otázce diskutuje jako dnes. Tady bez vztahu k matematice. Bláboly o tom, co je či není potřeba, nikam nevedou. Vzniká kočkopes.
    Touto cestou se dal i P. Kamberský z Lidovek (10. 3.), člověk, který už dávno překročil Rubikon soudnosti a kráčí dál směrem zakázkového názoru. Ve svém sloupku napřed začal tím, jak to prý asi bude vypadat, až z matematiky budou maturovat všichni. S ohledem na to, že je to irelevantní, nemohl nikam dojít.
    Problém je prý v tom, že při velké náročnosti většina propadne, takže aby většina uspěla, musí jít náročnost dolů. To by byl ministr školství – vlastně čehokoli! Je proti povinné jednotné maturitě pro všechny, protože pak se prý žáci nemohou profilovat. Na střední škole se ostatně ani profilovat nemusí, pokud nemáme matematické třídy... Takže nehrozí, že trávením času s kombinatorikou si nezlepší odbornost, po níž údajně „volá průmysl“, protože ten to od absolventů gymnázií snad ani vyžadovat nemůže.
    Průmysl především volá po vzdělaných a myslících lidech. Jenže ty nepřinesou žádné koncepce a snahy založené na průměrnosti a průměru, na hraní si na vzdělání místo vzdělávání, na selekci toho, co prý snad pravděpodobně nejspíš budou absolventi potřebovat. Jen blbec volá po vyloučení trojčlenky, protože prý není k ničemu. Cena za tři rohlíky přitom není nic jiného.
    Ještěže školáci znají aspoň číslice, aby si cenu mohli na mobilech spočítat. Jakmile se rozšíří převod řeči, přestane se vyučovat i psaní a čtení. Kdo ho bude potřebovat?
Šance pro děti (Glosa), 17. 3.

Nečekaný pokrok se rýsuje v přístupu Norska, potažmo Barnevernetu k odebírání dětí z údajně problémových rodinných podmínek. Domníval jsem se, že aktivita ze strany Norska je typicky úřednickým kompromisem, v tomto případě naštěstí akceptovatelným, protože částečně rozumným. Nebo že se norská vláda zalekla toho, že Zeman opravdu předloží smlouvu o vydávání, již nebude možné odmítnout.
    Jenže skutečnost je prozaická: Norsko konečně podepsalo Haagskou úmluvu o právech dítěte... Barnevernet bude sice dál odebírat děti podle svého uvážení, ale předá je české straně – samozřejmě pokud mají české občanství. Posouzení vhodnosti odebrání, celé situace a rozhodnutí o jejich dalším osudu, bude na naší straně.
    Klasická ukázka řešení o nažraném vlkovi a celé koze. Nelze mít všechno, ale zájem dítěte bude rozhodně mít mnohem větší šanci být naplněn. Nenašel jsem, jestli analogický postup platí i pro jiná občanství, natož jak se změní postavení rodičů Norů a jejich dětí.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání