Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Beru svoji ženu všude s sebou, ale ona vždycky najde cestu zpátky.
M. Horníček

Ohlédnutí (A týden uplynul), 14. 3.

* Diskutované povinné kvóty jsou opravdu přínosné: ze 160 tisíc emigrantů jich za půl roku bylo přemístěno ani ne tisíc... * Nacionalisté ve slovenských volbách uspěli a média se můžou zbláznit – jednak se nic neděje, jednak i kdyby se dělo, je už pozdě. * Makedonie zpřísnila na řeckých hranicích migrační pravidla a nevpouští automaticky ani Syřany, pokud nejsou z míst, kde se válčí – sice pozdě, ale snad přece. * Další ukázka falešného vlivu: neziskových organizací pracujících s Cikány/Romy je u nás 360! a loňské protesty proti pořadům v ČT jich podpořilo osm, čtyři nakonec couvly – tak vypadají výhrady ve skutečnosti. * Terminologická perla: pasivní rezignace – a co třeba aktivní činorodost? * O textaři Horáčkovi se mluví jako o možném kandidátovi na prezidenta republiky – a co Hurvínek, ten by to nevzal? * Když už se babská rada povede, provedení ji zkazí: obraz bude držet na zdi rovně, pokud na rám zezadu přilepíme proužek šmirglpapíru – rychlejší je kousek samolepícího těsnění nebo malý hřebíček s ucvaklou špičkou či chuchvalec vaty bez lepení. * Kolotoč na pražské Letné je prý mj. unikát proto, že kůže na potažení dřevených koňů se musely pečlivě vybírat podle jejich velikosti – nebylo to spíš tak, že napřed byly kůže a pak figuríny? * Za posledních několik let byly v EU pouze dva summity věnované migraci – to věru není mnoho. * I v USA se zabývali rozdíly ve mzdách mužů a žen: v roce 2006 brali ženy 72 % mužské mzdy (u nás dnes 77 %), ale po přepočtu 91 % – problém byl v metodice (zohlednila se praxe, vzdělání, úvazky, nerovnoměrné zastoupení v profesích aj.). * Otázka nezní, zda povinná maturita z matematiky ano, nebo ne, ale bylo to dřív lepší, nebo horší? – a z toho vycházet. * EU hodlá zakázat i nefunkční automatické zbraně, hračky a atrapy, aby se vymýtil terorismus – netušil jsem, že je používá... * Možná kandidát na prezidenta, duchovní T. Halík, se jí vzdal, protože je u nás málo rozumných a vzdělaných lidí – zato nafoukanců máme dost. *
Hudební zklamání (Editorial), 14. 3.

Pondělí. Dopoledne ještě nepršelo, ale já jsem toho hlupák nevyužil. Pracoval jsem doma na posledním dílu úžasné knihy pro cílovou skupinu, již si neumím představit. Zajímavé je, že o různých detoxikačních dietám, zdravém paleostravování, raw a dalších pozoruhodnostech se sem tam mluví s despektem, doprovázeným lékařskými varováními, ale jde-li o psychické záležitosti a „pochopení sebe sama“, je klid.
    Budiž, každému, co jeho jest. Kdo se chce vplížit do svého nitra a pochopit se zevnitř v každé chvíli svého života, a tak ovládat procesy svého zdraví, ať tak činí. Svědci Jehovovi také žijí po svém. Jen když čtu nic neříkající moudra o rozdílu mezi bolestí a utrpením, že utrpení je reakcí na bolest, že utrpení závisí na intenzitě bolesti a podobně, lehce se kroutím bolestí (nebo utrpením?).
    Odpoledne jsem zajel do Kyjova vyřídit pojištění. Potřeboval jsem vybrat peníze a něco koupit, ale cena za jízdenky 40 Kč zvyšuje cenu zboží nad inflační míru, což se u novin a dvou rohlíků rovná katastrofě. Na čtvrtý pokus jsem uzavřel životní pojištění na úraz a pobyt v nemocnici, nemoci mi už nikdo nepojistí, nebo za cenu převyšující důchod. Musel jsem vzít ne to, co jsem chtěl, ale to, kde se nevyžaduje zdravotní dotazník.
    Je to paradoxní: zdravý vyššího věku s dotazníkem má mnohem menší šance se pojistit než člověk nad hrobem bez dotazníku (a menším, byť nemalým plněním). Proč to tak je? Inu počítače a informační/ekonomické systémy. Lidi už dávno nerozhodují. Ani revizní pracovník při vyhodnocování dotazníku, který už při vyplňování je počítačem prověřovaný na rizika, nezkoumá faktickou stránku: postupuje podle manuálu, nehodnotí.
Úterý. Od rána bylo nevlídno, tak jsem zůstal v teple modrého pokoje. Po poledni jsem na chvilku vylezl a začal likvidovat větve ořezané jívy. Mám domluvené, že budu od zámecké zdi z vnitřní strany odvážet popadané a pořezané stromy a větve, takže bych mohl získat slušnou zásobičku dřeva a vypracovat si i jiné než břišní svaly.
    Později odpoledne přijel JL a jeli jsme do Vracova pro bedny s flaškama na vzorky na místní košt. Auto s bednami pokračovalo pod Šidleny, já jsem tam dojel na kole. Naplnil jsem 14 lahví vzorky do Moravan, Vracova a na místní košt. Protože jsem další den odjížděl do Prahy, vzorky na poslední dva uvedené jsem uložil u JN, který také chystal zásobu. Na doplnění jedné bedny pro Vracov jsem se zastavil u nedalekého sklepa LK, který přispěl. Předtím jsme ještě ochutnali většinu jeho vín, poté, co přišel JN, ještě jednou. Pochutnání to bylo náramné, však jsem také odjížděl na grunt až po deváté.
    Dal jsem šanci třem novým seriálům na Nově a Primě. Dva přístavní a jeden kuřecí. Jeden horší než druhý, na úrovni Bezdružic. Takže mám klid. Naproti tomu i při letmém sledování Růžové zahrady mě zaujala vpašovávaná osvěta. Je to logické a stravitelnější podoba než strohá varování a upozornění. Hlavně to dá seriálu aspoň trochu smysl.
    Jednou případ matky, která "přepíjela" synka, zkonzumoval denně 5-7 litrů "čajíčku". Byle nesmírně pyšná, jak mu chrání zdraví pitným režimem, jenže ho málem zabila, jak byl převodněný. Doktorka jí srozumitelně vysvětlila problém.
    Podruhé starší žena se zanedbanou rakovinou prsu, tak, že už smrděla. Nechtěla na operaci, aby ji přítel neopustil, což logicky stejně udělal. Lékaři jí vysvětlili tak ohleduplně, jak jen šlo, že šanci jsou mizivé, ale že jí můžou pomoct, aby zbytek života prožila důstojně a tak naplno, jak to půjde.
Středa. Vyjel jsem po ránu, preventivně jel do Brna busem dráž, abych neriskoval zpoždění a pozdní příjezd do Prahy. Samozřejmě bych to stihl. V Jihomoravském kraji vládne systém pásmových jízdenek v podobě dlouhého proužku, které se označují podle toho, kam jedete. Prý je to výhodnější než klasické drážní jízdenky a snad i autobusy. Známá mi říkala, že do Brna a zpět jede z Bzence za 76 korun. Já s 50% slevou za 120. Problém je v tom, že jsem ten systém nepochopil...
    V Kralupech jsem suverénně zapojil USB Wi-Fi do počítače a... – nic. Spojení jsem nenavázal, ať jsem dělal, co chtěl. Protože se neukazovaly sítě v dosahu, pochopil jsem po hodině snažení, že chyba je jen a jedině v tom adaptéru. Jenže pak se něco stalo, zařízení modře zablikalo a už to jelo.
    Bohužel jen asi hodinu, pak se blikání zpomalilo, internet začal vypadávat a za chvíli byl konec. Definitivní... Musel jsem stahovat a odesílat na tabletu a pracovat na PC. Což o to, jde to, akorát ten diskomfort s používáním a jiných aplikací a spolupráci s nimi.
Čtvrtek. Dopoledne jsem se ještě vztekal s neposlušným adaptérem, odpoledne jsem jel do Prahy na setkání s dcerou a víno. Maje čas, zašel jsem do obchodu vyřešit zmíněný wifiproblém. Zkusili, fungovalo to... Přitom ani nemusel instalovat ovladač, Window si poradily samy, sítě v okolí to ukazovalo. Přesto byli ochotni mi zařízení vyměnit, druhý den jim mělo dorazit.
    Pak jsem šel dát výpověď jedné pojišťovně (pojistka se mi kryla s novou) kousek od hotelu Marriot. Omylem jsem vlezl do pasáže vedle a našel tam luxusně a útulně vyhlížející kavárnu. Whisky za 60 je s ohledem nejen na lokalitu znamenitá.
    S dcerou jsme zašli do kavárny vedle Divadla Disk. Velice pěkná, dobré ceny (dvojka dobrého vína za 36), příjemná obsluha i posezení. Odtud směřovaly mé kroky do Růžovky, kam se dostavil jediný host, vzácný MV, k němuž se posléze připojila sympatická žena jeho bratrance. Strávili jsme příjemné dvě hodiny já kvačil do Divadla Archa. Dostali jsme s DD k vánocům lísky na koncert Tindersticks.
    DD se objevila záhy, koncert začal předkapelou přesně v osm. Duo kytara a klávesy+bicí bylo znamenité. Ne tak hlavní kapela. Neznal jsem je, ani jsem si je nevygůglil, čekal jsem nějakou alternativu, prý předskakovali kdysi N. Caveovi. Hudebně to ještě šlo, ale přeslazený padesátník nyvě pějící byl po čase k neposlouchání. Bylo nabito, asi mají své fanoušky. V půlce monotónního koncertu jsme šli do baru na víno, vlak nám bohužel akorát ujel.
Pátek a víkend. Ráno jsem vyzkoušel adaptér, nic. Ani se už nepoznal! Odinstaloval jsem ovladač, resetoval, nic. Správce zařízení však ukázal neposlušné zařízení s otazníkem. Dal jsem instalovat, ale systém nemohl z ničeho nic na instalační CD. To už jsem začal běsnit. Vzpomněl jsem si, že jsem si CD zkopíroval na disk, zadal jsem tedy lokalitu, ale nainstaloval jen ovladač, bez aplikace. A stal se zázrak. Uvidím, až přijedu příště. Když jsem v sobotu adaptér vysunul, hrálo internetové rádio dál, ačkoli ikonka připojení zmizela...
    DD byla atakovaná nějakou virózou, polehávala a pospávala až do odpoledne, tak jsme raději zůstali doma. Já jsem aspoň mohl dělat na zakázce.
    Přišla mi nabídková SMS od O2. Za zasílání předpovědi počasí v podobě MMS zaplatíte pouhých 10 korun, za měsíc tři stovky. Služba k nezaplacení, pro ty, kdo už fakt nevědí, co s penězi.
    V sobotu ráno jsme se vydali na Moravu, DD s Leo Expresem, já s ČD. Byl to jediný spoj, který navazuje na bus do Milotic. Oba přestupy klaply, takže jsem byl za čtyři hodiny z Prahy až na gruntu. Nepršelo, ale fičelo. Zapnul jsem topení a pohrabal pár větví. Večer jsem zašel na košt lihovin, neb jsem měl za čtyři vzorky volný vstup. Neuspěla slivovice, 34 bodů, šampión z roku 2013 v Sudoměřicích měl 40 – každým rokem klesá. Hrušky s jabkama byly za 41 bodů a vínovice z modrých hroznů za 45, diplom.
    Ochutnal jsem čtyři vzorky, ale nešly mi pod fousy, tak jsem se odebral na grunt. Cestou jsem se zastavil u kamaráda, který mě zlákal do Bohuškova baru, kde měl sraz s dalším kamarádem. Dal jsem si jen bombajský gin s černorybízovou šťávou jako long drink a na mlsání short drink s vodkou, brandy a bílým rumem, odalkoholizovaným trochou pomerančového džusu. Lahůdka. Pak jsme šli, neb nás druhý den čekala degustace vín na velikonoční košt.
    Vzorků bylo 1300, dostal jsem se ke stolu s tramínem, 40 vzorků. Svůj jsem nepoznal, ale žádná sláva to nebyla, tak uvidím. Nějak mě to zmohlo, tak jsem pak posedával a poklimbával u televize, protože venku bylo tak větrno, že to nelákalo.
    Na závěr několik fotek od mladší dcery, z předešlého víkendu na česko-polských hranicích. I ta malá je odtamtud, jde o oboupohlavního sněhuláka. Hřebenovka a mystické zátiší.
249 tisíc + 1 =250 tisíc (Meditorial), 14. 3.

Nevzdám to a nesmířím se s krácením vět, tímto dogmatem soudobé stylistiky, diktované nevzdělanými nemrcouchy. "Ty kvalitní svítí až šest hodin. Přičemž mohou šetřit energii." Připadá to snad někomu normální, přeseknout větu, a začít tak druhou "přičemž"? je to jen lenost, stačilo by nahradit přičemž slovem přitom.
    Pozoruhodnou logiku jsem zaznamenal ve středeční jihomoravské mutaci MfD. Restaurace mohly v Brně dosud platit za zahrádky paušálně, nebo podle výměry. U těch větších byl paušál výhodnější, což starosta jedné místní části označil jako nerovnost podmínek a paušál zrušil. Nevzdělaný politik je hrozba.
    Nevzdělaný novinář je ostuda. V sobotních Lidovkách mě zaujala novinářka K. Surmanová svou matematikou při popisování návrhu o obecném referendu. Dospělý Čech nebo Češka (dbá na genderovou korektnost) musí sehnat 250 tisíc podpisů, tedy kromě sebe „minimálně 249 tisíc dalších“. Inu, i tak lze.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání