Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
  
Pokusný balonek (Omyl?), 8. 3.
Firemní časopis OKD oznámil, že konec těžby v dole Paskov a následné propouštění bude dřív, než se předpokládalo, Nastal šrumec mezi horníky, odboráři i politiky. Z nějakou dobu mluvčí OKD prohlásil, že to je omyl. Blbečci tomu snad uvěří, že firemní časopis tiskne něco neschváleného. Jde zjevně o zjištění reakcí na tento plán.
Hluboko do kapsy (Glosa), 8. 3.

Před časem zbavili Klokánka zakladatelky M. Vodičkové proto, aby napravili špatné hospodaření. Nic moc se však nezměnilo. Opět nedostávají peníze včas, a přitom mají na krku odvody. Stát jim dluží od prosince 2015 (průměrně sedm milionů měsíčně), ale přitom každý měsíc musí odvádět skoro pět milionů za pojištění zaměstnanců.
    Kouzelná je reakce ministerstva práce: systém je nastavený tak, že prosincové platby odcházejí až v únoru a že Klokánek to přece ví. Připomíná mi to České dráhy: vlak nečeká na přípoj, protože v jízdním řádu je uvedené, že na přípoj nečeká.
    K paradoxu lze přičíst to, že když je dítě na propustce, příspěvek na ně se ruší, ale přitom, místo je blokováno třeba i několik měsíců. Naopak pěstouni jsou placeni bez ohledu na to, jestli se o někoho starají (20 tisíc měsíčně), jen za to, že jsou pořád v pohotovosti někoho přijmout. Loni šlo pěstounům dvakrát tolik než Klokánkům. Ti si navíc vybírají jak pohlaví, tak sociální stav, zdraví a rasu.
U protinožců 4 (Cestopis), 8. 3.

A jsme na místě... Nový Zéland jako v reklamě.
Z Aucklandu se vydáváme na sever do Paihia, městečka na břehu Bay of Islands. Uhýbáme k západnímu pobřeží, kde je rezervace, v níž přežívá ještě nemnoho ze starých stromů kauri (česky damaroň). Cestu si tím značně protáhneme, ale vidět stromy staré přes tisíc let stojí za to. Když jsem jako kluk čítával o neprostupných lesích, tak jsem si neuměl představit, jak takový neprostupný les vypadá.
    Po staletí vysazovaný les je něco jiného. I když se občas v zápalu sbírání hub musíme prodírat křovím, pořád to není les divoce rostoucí, kde je změť stromů různé síly, stáří i různých druhů tak hustě vedle sebe, že prodírat se tímto lesem bych určitě nechtěl. Ještě k tomu jsou to stromy a křoví úplně jiné, než jaké známe z Evropy, čímž je celkový dojem ještě exotičtější.
    Zlé jazyky tvrdí, že na Novém Zélandu prší 350 dní v roce. Jestli ano, pak jsme se strefili do období, kdy je slunečno a déšť nás netrápí. Ale na přírodě to znát je, všechno je krásně zelené a je vidět jak rostlinstvo prospívá. V národním parku jsou samozřejmě pečlivě udělané cestičky jako všude jinde v přírodě, kde je cokoliv zajímavého pro turisty. Je to jev, se kterým se setkávám jak v Austrálii, tak i zde na Novém Zélandu: všechno promyšleně dělané „pro lidi“. Nejen že se tím usnadňuje lidem chůze, ale pak taky nikoho nenapadne šlapat po přírodě mimo cesty. Občasné odpočívadlo s lavičkou je také samozřejmost.
    Kauri jsou tu v různém věku a síle. Jejich kmen se od úpatí do výšky jen pozvolna zužuje, a proto byly vyhledávané na stavbu lodí. Nacházíme druhý nejstarší strom, starý 1200 let. Je úžasné, když si člověk uvědomí, že ten strom tu rostl už dvě století, když Břetislav unášel Jitku z kláštera, a pak přežil Přemyslovce, husity atd. atd. K tomu nejstaršímu, prý má 2000 let, se nedostáváme, nenašli jsme cestu. Mám podezření, že to je ta cesta, která byla uzavřená závorou. Asi chtějí, aby se strom dožil i dalších let, a tak cestu k němu uzavřeli. Je to jen moje domněnka, zeptat se není koho.
    Po pěti hodinách sezení v autě přijíždíme navečer do Paihia. Docela se dá, protože provoz na vedlejších silnicích je minimální. Po nahuštěných silnicích ve středu Evropy si užívám jízdu, kdy jsem na silnici sám. Kvalita povrchu nesrovnatelně lepší než u nás, žádná oranice. Obdivovat krajinu se moc nedá, hned bzučí pod koly krajnice. Silnice jsou málokde přímka, většinou samá zatáčka, doleva, doprava, nahoru, dolu, řidič se vyřádí.
    Zítra dál na sever na Cape Reinga.
Fr. Václavík, frantacz@centrum.cz
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání