Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Gentleman je muž, který pozve ženu na sbírku motýlů, a ukáže jí sbírku motýlů.
G. B. Shaw

Ohlédnutí (A týden uplynul), 7. 3.

* Konečně jsem změřil trvání tupé hudební smyčky podkreslující na ČT24 informace o počasí v Evropě: má 15 vteřin a opakují ji až 16x!!! * Astrologické nálezy týkající se výjimečnosti 29. února jsou nesmyslné, protože jde de facto o 1. březen. * Návod na vyfouknutí vejce: "Do stříkačky natáhněte vzduch a ten poté vyfoukněte dírkou do vajíčka. Vznikne zde podtlak, který vytlačí bílek i se žloutkem ven." – inu, inflace dolehla i na přetlak. * Hliník se vyrábí od roku 1886 – kdo by to byl býval řekl? * Netušil jsem, že za neplacení výživného lze odebrat řidičák: prý kdo má na benzin, má na placení – jak to souvisí s nezpůsobilostí řídit či s postihem za přestupek? * Nějaký blázen by rád zavedl jednotný čas na celé Zemi a posun by řešil změnou „otvírací“ doby firem a institucí– a čím by se to lišilo prakticky? * Volby na Slovensku vyhrál podle očekávání Fico – očekává vlastně někdo něco? * Babská rada: pokud svíčku namočíte na hodinu do slané vody, nebude kapat – nasákavost vosku je známá vlastnost (asi jako u hřebíků v minulé radě). * Toto video je dost brutální a těžko soudit, je-li 100% pravé – pravděpodobnost, že to, co zachycuje, je reálné, však zřejmě hraničí s jistotou. *
Divadlo žije (Editorial), 7. 3.

Pondělí. Dodělal jsem úpravy jednoho překladu, bylo na čase, protože už jsem byl na mrtvici. Posledním hřebíčkem bylo očekávání "katastrofy hrozivě zřejmé", což mělo znamenat velkou katastrofu co do následků. Tu hrdina značně "zvnitřnil", neboli intenzivně (vnitřně) prožíval. Naštěstí počasí bylo až neuvěřitelně podzimní (ve dvě odpoledne bylo šero jako v pět) pršelo, takže jsem se zaťal a nepovolil, až jsem skončil.
    Odměnou mi bylo večerní divadlo. Hra 12 rozhněvaných mužů si mě přivlastnila při zhlédnutí filmu od S. Lumeta s H. Fondou v hlavní úloze a J. Voskovcem v roli švýcarského hodináře. Akceptoval jsem i remake s J. Lemmonem a viděl několik divadelních verzí. Vždycky jsem měl kliku na dobré nastudování, což je u tak statického kusu odehrávajícího se v jedné místnosti životně nutné. V Hodoníně ji sehrálo s mně povětšinou neznámými herci Divadlo Radka Brzobohatého.
    Přestávka po 70 minutách mě zaskočila, nečekal jsem ji tak brzo. Z toho plyne, že jsem se zase nechal strhnout. Bohužel byla umístěna nevhodně, rozdělila scénu, v níž jeden porotce na druhého řve "já vás zabiju". Přestávka. Po ní děj pokračuje replikou "ale nemyslel jste to vážně, že?". Stačilo poslední větu první části zopakovat...
    Diváci poměrně dost tleskali během hry, což mi nepřišlo vhodné. Stejně jako se netleská při koncertu vážné hudby při zvláště povedeném sólu (nebo už taky?). Bohužel nepochopili, kdy je konec, a začali tleskat dvě věty před ním. To už na jevišti stáli jen dva herci, porotci 8 a 9, klíčové postavy. Devítka situaci noblesně zvládla: otočila se na osmičku, podala jí ruku a tou levou, do publika obrácenou, naznačovala "klid, jen klid...". Diváci naštěstí toto gesto potleskem neocenili.
    Během hry nastal jeden vtipný zádrhel, kdy osmička rekonstruuje cestu jednoho svědka z postele ke dveřím bytu. Ten napadal na levou nohu. Osmička napadala na pravou a jeden porotce zvolal: "Ale on napadal na levou." Osmička nezaváhala, krok sun krokem nohy přehodila a v rámci role věcně odvětila: "Na rychlost chůze to nemá vliv."
Úterý. Počasí nepřálo práci venku, tak jsem se posunul v dodělávání police do předkoupelny. Původně jsem chtěl zajet do Hodonína dokoupit chybějící polici, ale kvůli pátému a poslednímu divadlu v pětidílné sérii jsem to odložil. Chyba. Cukání auta, které se projevilo v pondělí a pak ustalo, se objevilo cestou do Uherského Hradiště.
    Ve Stříbrnicích začalo auto cukat, jako kdyby byl ucpaný karburátor, což je samozřejmě pitomost. Zřejmě je to genetické... Do Boršic jsem doskákal a na výjezdu u pošty skončil. Docouval jsem před poštu a zkusil nastartovat. Že by? Kdepak, ujel jsem pár metrů a vše se opakovalo až do úplného chcípnutí. Akorát jsem dojel ke knihovně. Autoservis byl naštěstí hned vedle, ale nevrlý muž se odmítl autem vůbec zabývat, že má plno. Prý možná po neděli.
    Autobus do UH jel za dvacet minut, takže jsem DD i divadlo stihl. Dávali muzikál Pokrevní bratři s hostující Blanarovičovou. Nebylo to špatné, ale nejsem bohužel ten typ, co snese zpívané závažné sdělení. Muzikál je pro mě hudební pohádka nebo sladká bezduchá telenovelní romance. Jediné dva, co se mi líbily, byly Vlasy a Ježís Kristus superhvězda – ovšem ve filmové podobě. Prostě hudební film jako Zpívání v dešti či My fair lady. Děj a hudební složka se potkávají, ale nemontují se do sebe.
Středa. Ráno jsem ještě dal vzorky na košt do Šardic, dověděl se, že moje Cuvée Senátor vyhrálo na nedělní minidegusatci, že kořalka získala ocenění na degustaci v hotelu Vinohrad. Mezitím jsem si vzpomněl, že v pojistce mám odtah a servis. Kupodivu to fungovalo hladce. Jeden telefonát na pojišťovnu, ta zařídila odtah, ten se se mnou spojil a v Boršicích jsme se v jednu sešli. Ve dvě už bylo auto v domácím servisu, bez koruny placení za dopravu.
    Zbytek dne jsem se konečně věnoval počítači. Microsoft podle změnil pravidla a to, co zprvu nabízel (možnost odložit aktualizaci), teď zamontoval mezi běžné aktualizace, takže automatické instalování znamená automatické stažení 3 GB (což trvá a zdržuje) dat pro W10 a snahu aktualizaci protlačit. Ani volba aktualizace stahovat, ale neinstalovat, nepomůže. I tam se W10 vnutí.
    Kamarád mi dal tip na problém s vnucující se a obtěžující aktualizací na W10 v podobě odkazu na GWX Cotrol Panel. Tam si nastavíte, co vám vyhovuje, od jemného ignorování nabídky po brutální smazání všech stop po W10, včetně skoro 12 GB, které už MS tajně nastahoval.
Čtvrtek. Počasí mrholivé, takže jsem se celý den zabýval nastavování nového počítače a klení nad nesmyslnými vlastnostmi W7, které zajisté nahradí ještě horší vlastnosti W10. Tu nelze kopírovat to, tu mazat ono, jindy spustit tamto. Jsem jediný uživatel, žádná hesla, ale pořád musím odklepávat volbu „jako správce“, když je to přece nad slunce jasné. Fakt až do půl deváté večer jsem nedělal nic jiného.
A to se mi Seznam propašoval do nastavení jako výchozí, aniž by se ptal a aniž by se to ukázalo v nastavení, a instaloval Lištičku, čímž mě pěkně nasral! A v doplňcích ji neukáže. Takže už i našinci... Mám 70 GB zabraných na céčku, aniž jsem nainstaloval jedinou aplikaci. Pěkně se to rozjíždí.
    Našel jsem web s originálním softwarem za ceny 20-40 dolarů. S médiem to stojí samozřejmě o něco víc, ale i tak je to zajímavé...
Pátek a víkend. Dopoledne jsem se rozčiloval s W7. Vyreklamoval jsem mechaniku, takže zkusím nainstalovat nepodporovaný, ale útulný Office 2003. Rozhodil jsem sítě a dospěl k variantě Office 2010 a 2016. První bylo logisticky a instalačně jednodušší, podpora nějakou dobu ještě poběží a já potřebuju pracovat, ne se opájet novinkami v nabídce a ovládání, které práci jen komplikují. Takže volba padla na Office 2010, také už ho letmo znám, takže averze vůči němu (přebujelá a nesmyslná nabídka menu – sedm řádků vs tři u 2003, s podivnou představou vývojářů, k čemu například word má sloužit) bude slabší.
    Problém: diakritika nefunguje v aplikacích. Idos, Google aj. v položkách pro zadávání místo „ř“ napíše „Y“ aj. Jinde je to v pořádku (word, zadávání dotazu do řádku pro název webu atd.). A ikony aplikací na hlavním panelu nesedí pěkně na místě jako ve WXP, ale po spuštění se nafouknout a odtlačí ty vpravo. Výsledkem je mišmaš aktivních a neaktivních. A konečně nejsem schopen uspořádat ikony ve složce tak, jak já chci, ale jedině abecedně a podle zvoleného parametru. To není pořádek na pracovišti! Když jsem tam doplnil tu kolmou zarážku, nafukují se jen tolik, aby se vešly, ale vpravo od ní se neobjeví.
    Odpoledne jsem vyrazil na zahradu a pokračoval v rozmanitých jarních pracích. Ještě později se objevilo stříbrné auto a s kamarádem jsme odjeli do Šardic na degustaci. Tradičně jezdíme do Kostelce, ale letos jsme vynechali kvůli rozšiřování obzorů. U stolu jsme měli za předsedu mladou, leč zkušenou a hlavně nebojácnou vinařku. Jeden kolega to totiž nemohl skousnout a choval se jako hovado. Já jsem uspěl se svým triem jen částečně: dvakrát 76 bodů (klaret, prý perlil, a Cuvée Senátor) a jednou tuším 82 (tramín).
    Vrátili jsme se po deváté, mezitím přijela DD.
    V sobotu jsme s DD využili pěkného větrného počasí a řádili venku jako za mlada. Odpoledne jsem odjel do Vracova za Olinem ochutnat vína. Darovaná slivovice ho obměkčila a otevřel vzácné archivy. A nejen to: ukázalo se, že má v pronajatém vinohradu tramín žlutý, starou odrůdu, takže si od něj nějaké kolky vezmu a zakořením. DD se původně zdráhala, ale nakonec dorazila také.
    Z Vracova jsme se přesunuli do Kyjova, kde v Čajovně hrálo ostravské folkjazzové trio Café industrial (kytara, perkuse a baskytara). Nakonec se z nich vyklubala příjemná muzika s vtipnými texty.
    V neděli ráno DD odjela za povinnostmi a já se usadil k počítači starému, neb mě čekal poslední díl úprav na knize o sebeuvědomování a jiných esoterických nesmyslech. Musím uznat, že mě polidštila a ovlivnila. Jeden kolega mající na starosti odborný dozor se od počátku chová jako primadona, v jednom kuse mu něco nevoní. Odmítl své připomínky zapracovat do textu sám, protože to není hodno jeho velikosti, čímž narušil zavedené procesy..
    Na primárním textu teď pracuje několik lidí současně a vznikají nesoulady v termínech. Naštěstí vedu log, kam to, co měním, zapisuju. Sebevědomý kolega ho samozřejmě nečte a má blbé pindy. Když kritizoval, že je něco blbě upravené, že nestačí jen gůglit, neboť on téma studuje, stálo mě to několik sebeovládacích panáků. Ale přemohl jsem se a nenapsal mu otevřeně, že bych chtěl mít procento jeho sebevědomí. Nereagoval jsem. Jsem na sebe pyšný.
    V neděli odpoledně jsem ořezal jívu před domem, už všechno raší a za chvilku nebude zase přes zelené vidět červené (opak „přes stromy les“).
Koncové koření (Meditorial), 7. 3.

Opět moderátor ČT Jakub Železný, tentokrát s poměrnou novinkou v prohřešcích, která se zřejmě zavede a usadí. Nechápe rozdíl mezi koncový a konečný. Konečný znamená, že dál už nic není, koncový se nachází na konci něčeho. Řešení je tedy konečné, ale zákazník je koncový!
    To mi připomíná hlášení že „vlak ve stanici končí“. Německý překlad u nás tvrdí „der Zug endet“. Je to pravda, vlak sice má začátek a konec, ale není tak dlouhý, aby konec měl ve stanici a začátek jinde, a bylo to bylo nutné hlásit.
    Když vegetarián píše reportáž ze zabijačky, nemusí to dopadnout dobře. V mladofrontovní příloze Víkend je zmínka, jak pomáhající novinář nasypal do jitrnicového prejtu příliš mnoho nového koření. Na obrázku je jasně vidět zelený list na pytlíku s kořením a jemné vločky – majoránky.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání