Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Obhajoba (Glosa), 2. 3.

V Lidovkách se z ničeho nic (20. února) objevil článek skupiny našinců pobývajících dlouhodobě v Norsku. Obhajuje Barnevernet a viní nás, konkrétně spolek na podporu paní Michalákové, z úspěšné mediální kampani proti němu. Je to přinejmenším podezřelé. Po roce se najednou někdo ozve a uvádí věci na pravou míru. Pro teď a proč ne dřív, kdy mohli svým vysvětlením celé situaci pomoct? Vědět, o co jde, je přece základ pochopení a nahlížení.
    Při čtení článku se mnohé vyjasňuje. Já osobně jsem z článku vyčetl, že je napsaný na zakázku. Desetiletí čtení předlistopadových médií je dobrá škola. K tomu přidejme obhajobu Barnevernetu statistikou a metodikou. Norsko je prý v relativním počtu odebíraných dětí v dolní třetině, odebrání nastává až poté, co byly vyčerpány všechny možnosti atd. atd. Jenže počet dětí je irelevantní, metodiku založenou na opačném postupu dosud nikdo nezpochybnil, dokonce ani norská strana – nekomunikativní Barnevernet v to nepočítaje.
    A konečně: v Norsku žije daleko více českých rodin a jejich zkušenosti lze najít na diskusních serverech. Že by podobné zahraniční zkušenosti byly jen mýtem, to přece jen ne. I když vezmeme v úvahu jisté přehánění a zkreslování (na obou stranách), vypadá obraz pořád jinak než v nepovedené agitce obhájců norského způsobu.
Zbabělec je každý sám za sebe (Glosa), 2. 3.

Magazín MfD č, 7 lákal čtenáře hned dvakrát. Kromě rozhovoru s hercem Révaiem, který seděl (před 20 lety, žádné drama) to schytal M. Kopecký. Už noviny měly na titulní straně upoutávku ve stylu „Národní hrdina, ale i zbabělec“, která se pak několikrát opakovala i v magazínu.
    Jde o docela sprostou manipulaci. Týkalo se to Kopeckého účasti v roli moderátora v jakémsi propagandistickém seriálu o lidech, kteří emigrovali, ale neuspěli. Bál se odmítnout, kvůli obavě ztrátě pracovních příležitostí komplikované jeho bipolární poruchou, která je zesilovala. Nebyl ostatně žádnou výjimkou, Jan Rejžek by mohl vyprávět (mám na mysli jeho záštiplnou databázi prohřešků neoblíbenců).
    Jenže zbabělcem nazval on sám sebe, on to právo měl. Charakterizoval tak celé své působení přes rokem 1989, pasivní i aktivní spoluúčast na podpoře režimu. Vlastně vzal na sebe tu zbabělost, která spočívala v pasivitě a přihlížení, která vlastně ani zbabělostí není, pokud nevedeme filozofickou debatu a jsme všichni buď svatí, nebo se stejným máslem na hlavě.
    Ale je nevkusné a zbabělé z toho udělat lákadlo pro čtenáře, kteří ve velké většině by byli stejně zbabělí jako on.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání