Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Rok 2000: přijata Lisabonská strategie, podle níž bude EU za deset let "nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější" ekonomikou světa.
Rok 2016: stav neznámý
 

Ohlédnutí (A týden uplynul), 29. 2.

* Cameron sice na jednáních s EU dosáhl řady vítězství, ale Pyrrha mu stál v zádech: politikové, včetně jeho vlastních, i veřejnost ho sepsuli – v červnu se při referendu uvidí. * Netušil jsem, že invalidé mají jinou (nižší) minimální mzdu než lidé zdraví. * Nějak se nemůžu srovnat s trestem ve vězením s ostrahou za nedbalostní a nenásilné činy – defraudace či havárie dělají z proviněného násilníka? * Podle Onadnes si lidé za socialismu "neměli odvahu" koupit prezervativy – asi ano, jinak by se nenarodily takové pipiny. * Tak nová karta pražské dopravy se bude fakt jmenovat Lítačka, ačkoli tento název má jiné konotace a evokuje úplně něco jiného – udělám si na ni samolepku Krnda. * Krnáčová se zaštituje tím, že nový název podpořila většina „tazatelů“ – úvozovky jsou na místě, protože se obrátila na Facebook, což ovšem není homogenní prostředí ani náhodou. * Proč se uměle zavádí paragrafy pro otcovskou dovolenou, když stačí změnit v zákoně slovo matka za matka/otec? * Nápad Smoljakova syna, že Cimrman má patřit všem, tj. být zadarmo, má jednu vadu: sám chce část svých příjmů z autorských práv dá na dobročinné záměry – jenže jakých, když dílo bude zadarmo? * Už 17 států odmítá přijímat zpět migranty vracené z Německa, protože neuspěli se žádostí o azyl. * Nesmyslný návrh platit za elektřinu podle jističů, nikoli podle spotřeby, se vrací k přepracování. * Kdo si dnes vzpomene, že v EU už dávno platí, že uprchlíci musí žádat o azyl v první zemi vstupu – Merkelová určitě ne... * Podle americké studie má prostředí, v němž žijeme, na intelekt a chování stejný vliv jako genetická výbava – to by vysvětlovalo mnohé. * Prý se usnadní domácí práce, protože firmy budou lidem platit používání jejich techniky, připojení atd. – no zaměstnavatelé budou zaručeně šílet nadšením. * Letošní Oscar se zapíše do historie mezinárodně i národně: to první způsobil protest, že kandidáty jsou jen běloši, ten druhý to, že je naživo a nekomentuje ho Rejžek – tristní je oboje, ale pro jiné subjekty. * Zmíněný lidovkový kurs pro přijímačky z matematiky se o víkendu zaskvěl úlohou: doplň do výrazu jednu závorku, aby platilo... - už někdo viděl výraz s jednou závorkou??? * *
Malé úspěchy, taky úspěchy (Editorial), 29. 2.

Pondělí. Den jak vymalovaný, vůně jara v povětří. Nedočkavě jsem po dopolední práci doma vystartoval odpoledne ven. Pořezal jsem zbytek polen a vrhl se na náhon a pokračoval v likvidaci loni nařezaných větví. Musím to do jara stihnout, jinak dřevo shnije a práce s ním by přišla vniveč.
    Večer jsem si chtěl dát Most špionů, který jsem marně o víkendu stahoval. Marně proto, že nešel na ničem přehrát. Povedlo se mi to až večer, ale to už jsem byl unavený, jen jsem si pustil asi deset minut. Nádhera!!! Poctivě řemeslně udělaný film s citem pro detail a atmosféru. Už se těším.
    Místo toho jsem sledoval poslední díl Případů 1. oddělení a litoval, že tento zdařilý seriál končí. Konečně se podařilo udělat něco jinak, normálně, živě a působivě. Zahraniční vzor jsem v něm na rozdíl od kolegyně Spáčilové nenašel.
    Poslední kulturní zmínka se týká nedělního večera stráveného s filmem Dítě 44 o masovém vrahovi mladých chlapců v tehdejším Sovětském svazu. Sám pachatel a oběti se ve filmu objevovaly jen sporadicky, takže krvák to vizuálně není. Posloužily jako základ pro rozehrání dobových a psychologických konotací. A bylo se na co dívat.
    Za zmínku stojí zvuk. Český byl ve slušném DTS, původní v DTS-ES, se zhruba dvoj- až trojnásobným datovým tokem. Přestože film není akční, sehrála kvalita zvuku značnou roli, takže si ho dám ještě jednou v originále.
Úterý. Domluvený jsem byl na cestě do Prahy autem, se známým. Důvodem byla tříměsíční výluka někde u Brna, následující po loňské skoro půlroční skoro tamtéž. Vyjeli jsme po osmé, ale skončili jsme už ve čtvrt na devět v Kyjově. Uvařený motor. Pokračoval jsem tedy tradičně vlakem. Na nástupišti mě zaujala cedule s odbornou železničářskou hantýrkou. Kde to ti lidé berou? V Praze jsem zase pozoroval Ugovy zákazníky. Zřejmě jim chutná i šťáva.
    V Kralupech jsem asi hodinu balil komponenty od UPC, které se po skončení smlouvy vracejí pouze balíkem. Je to pěkný opruz, nemoci je vrátit osobně. S tím nepřímo souvisí změna v SIPO. Netušil jsem, že SIPO je pro majitele totálně nepřístupné. Přidat položku, prosím, žádný problém. Odebrat ji, vyloučeno. To umí jediná pošta v republice, Hlavní v Praze. Proč, netuším. Pokud tedy někomu firma nadále strhává poplatek, což se podle webových diskusí stává, jste namydlení. Takže SIPO nechám dojet, více nikdy.
Středa. Vinné setkání se nepovedlo domluvit, ostatně Růžovka měla zavřeno, takže by nebyly ani párečky. Horší je, že skončil i příjemný bar Ignis, mimo jiné centrum setkávání mnoha významných osobností, zejména literátů a novinářů. Kam budeme alternativně chodit, nevím. Místo baru asi vznikne nějaká zdravá výživa nebo nehtové studio či thajské masáže, podle všeho postupně všechno.
    Zapátral jsem na webu a zjistil, že v ABC hrají hru Listopad o jednom dni amerického prezidenta, jak jinak, komedii. V hlavní roli M. Dlouhý. Ještě bylo pár lístků, takže jsem vyrazil. Hra dobrá, vtipná, Dlouhý taky, přestože ho začínám podezírat z jedné jediné komediální polohy.
Čtvrtek. Rychlík do Brna měl zpoždění, naštěstí (ne)návazný vlak jede o 15 minut dřív i v případě normálního příjezdu, takže jsem s tím počítal. V Miloticích jsem natankoval víno do lahví a zavezl ho kamarádovi do Skoronic, neb tam o víkendu bude degustace. Současně jsem v hotelu Vinohrad nabral lahvičky na vzorky pro kořalkové košty.
    Pak už jsem švihal do Hodonína na divadelní festival Hobblík. Dávali hru Pět za jednu, o ženách z jednoho bytového domu, které se na popud jedné z nich setkaly na odpoledním mejdanu, aby se poznaly. Takový psychologický příběh šmrncnutý humorem. Až na poněkud tichý hlasový projev to byla hra zdařile zahraná, docela na ochotníky/amatéry dlouhá – 90 minut.
Pátek a víkend. Ráno pokračovalo problémy s připojením ze čtvrtka. Nějaká závada na trase, každou chvíli výpadky, které se časem samy opraví. Prý problém s rušením konkurenčního poskytovatele připojení. V pondělí cosi vymění, pokud se přes víkend nedohodnou. Pracoval jsem tedy offline až do popoledne.
    Po obědě jsem připravil vzorky na degustace a přes Šidleny, kde jsem je odevzdal, jel do Hodonína na další divadlo v rámci Hobblíku. Hrál můj oblíbený terapeutický soubor Rozkoš bez rizika. Dávali jednoaktovčičku (40 minut) zvanou Tragédie na Mississippi. S ohledem, že na jevišti bylo až 16 lidí, až na výjimku klienti s všelijakou minulostí, s nestabilní přítomností a s ne vždy jasnou budoucností, je délka představení logická. Ale nešidí to, co uspoří na minimalistických kulisách, to dají do kostýmů a nasazení při hraní. Interaktivně umístili dvě herečky na klín diváků, asi na deset minut. Nebyli klidní...
    Aby toho nebylo dost, v pondělí půjdu na 12 rozhněvaných mužů, svou osudovou hru. A poslední, páté divadlo v jednom týdnu, mě čeká v úterý ve Zlíně, kam jdeme s DD.
    Konečně se dostávám k zajímavému poznatku o tepelné pohodě, resp. jejím pocitu. Teplota v místnosti se pocitově liší podle toho, jestli tam je nějaký aktivní tepelný zdroj, nebo není. Takže 21 stupňů večer, když hřejí kamna, je výrazně příjemnějších než stejná teplota ráno, když už jsou kamna vlažná a hřejí jen stěny. Vysvětlení nemám.
    Minule jsem nakousl film Most špionů. Lehce jsem opravil největší chyby v titulcích a šel do toho. Rukopis režie, mazlení se se záběry, mi připomněl americké klasiky jako St. Kramer, S. Lumet. B. Wilder. M. Nichols a další. A on to Spielberg. Herec ztělesňující plukovníka Abela, ruského špiona, byl fenomenální. Film sám je kromě historické věrnosti, či spíše právě pro ni, i zdrojem dobových informací o společnosti, smýšlení a chování lidí atd. Záměrně, o tom není pochyb. A nepoužívá klouzavé letecké záběry místo střihu...
    V sobotu jsme s kamarády absolvovali degustaci ve Skoronicích, podle všeho mám za bílou směsku 18,2, za rosé 18,4 a za tramín 18,8. Pěkné.
    V neděli se setkaly dvě akce: košt drkotin a minidegustace. Dal jsem přednost drkotinám, což je místní výraz pro huspeninu čili sulc. Přispěl jsem také vzorkem. Když jsem se dostavil, můj vzorek byl pryč, snědený jako první půl hodiny po začátku. Není to bohužel úspěch, protože pozdní návštěvníci nemohli ochutnat a dát mi hlasy. Nicméně to beru jako ocenění. Kromě sulců jsme ještě ochutnávali kořalky, zejména likéry jako višňovka, třešňovka a další –ovky. Vesměs dost dobré.
    Už kvetou i macešky.
Mýt, či nemýt (Meditorial), 29. 2.

Z předminulého pátku mi zůstala ukázka manipulačního titulku v MfD: "Bez tendru: právní služby za 80 milionů". Jde o naftu v Německu, deponovanou u Viktoriagruppe. Správa hmotných rezerv pověřila službami kancelář bez tendru proto, že logicky, věcně a ekonomicky zvolila tu dosavadní.
    Už i ČT1 je mimo hru co do používání češtiny. V pondělních zprávách pravil moderátor J. Železný, že brněnský soud "poslal A. Vitáskovou na 8,5 let za mříže". Doplnit tuto nepravdivou informaci slůvkem "nepravomocně" mu bylo zatěžko. Nebo nevidí rozdíl?
    Publicista V. Barák se pustil do překládání názvů míst a přechylování. Psát na ukazatelích Wien je sice zbytečné, ale po silnicích jezdí i cizinci. Ovšem tvrdit že "-ová zřetelně evokuje, že žena je mužův majetek" bez ohledu na názor jazykovědců, je stejné jako tvrdit, že Země je zřetelně placatá, ať vědci tvrdí, co chtějí. Stejně pitomé (MfD 22. 2.).
    Tak prý "Češi se učí nakupovat nábytek na internetu", tvrdí titulkový bleditor (blb editor) z pondělní MfD. Učí? Nebo spíš zvykají si, spíše zvykli si. Bleditor by se měl naučit dělat svou práci.
    V sobotu mě probudila z rozespalého snídání odbornice na medvědy, když pravila, že to, že cosi dělají, je jen „mýt“. Moderátorka přispěla sdělením, že 27. únor je známý jako den ledního medvěda. Není známý: je určený, zvolený, vybraný. Zlepšování kvality vyjadřování je tedy pouze mýtus.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání