Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Jánošík (Glosa), 23. 2.

Novodobý Jánošík J. Assange je podle jakési komise OSN svévolně zadržován v Británii a má být nejen propuštěn, ale i odškodněn. Ten člověk mi není sympatický tím, co udělal. Není přece přirozené, že někdo něco ukradne a není potrestaný. Ba naopak, má být oslavovaný a odměněný.
    Assange ukradl mailovou korespondenci úřadů řady zemí a dal ji na web. Jen tak, patrně je postižený mesiášským komplexem.  Není to ovšem žádný odborník aby poznal, jak co z toho může působit, jaké může mít dopady. Jen přesvědčení o vlastním právu na boj za pravdu nestačí.
    Chce-li být frajer, tak ať se postaví čelem postihům, jež mu hrozí, a neschovává se před trestem. Tak se chová zbabělec, nevyzrálý člověk, podivín. A to, do ukradl a publikoval, ho rozhodně nemůže chránit před obviněním se sexuálního násilí. To si snad nejen on, ale ani jeho ctitelé, nemůžou myslet!?
U protinožců 2 (Cestopis), 23. 2.

Letíme do Austrálie a na Nový Zéland, minule jsme skončili přistáním v Soulu.
    V Soulu máme šest hodin čas na regeneraci. Zčásti ho využíváme přesunem od brány 15 k bráně 110, odkud odlétáme dál. Přesun znamená pěšky asi kilometr, pak jízdu vlakem, a pak zase pěšky. Míjíme kilometry obchodů po obou stranách, lákajících na nákup zaručeně levných a potřebných věcí duty free. Využívám dobrodiní free wifi a klábosím s lidmi, které jsme zanechali doma. Na techniku já nedám dopustit. Se slzou v oku vzpomínám na ne tak vzdálenou dobu, kdy jsem se marně snažil dovolat celé dopoledne do sousedního města.
    Konečně nám přistavili Airbus, ten velkej, patrovej, co se do něj vejde hrozně moc lidí. Odlétáme se zpožděním skoro dvě hodiny, protože začalo sněžit. Kdepak, přírodě neporučíme a můžeme k tomu svolávat summity, jak chceme. Cesta je stejně nudná jako první díl a po dalších deseti hodinách přistáváme. V Sydney prší a je 21 stupňů.
    Před cestou jsem samozřejmě sledoval počasí a v Australii je v létě teplo, to asi ví každý. Říkal jsem, že mi stačí jedny kraťasy a dvě trička a na celý pobyt jsem zajištěn. Ale ten pověstný háček v tom je. U nás v zimě samozřejmě topíme. Cestou na nákup si přitopíme v autě a v supáči se topí taky, zrovna tak na poště, na úřadech atd.
    Z letiště jsme jeli na severní předměstí vlakem, kde fičela ledová klimatizace. Nezahřál mě ani pohled z okna na zátoku s operou při přejezdu mostu, co mu říkají ramínko na šaty. Domy tu mají otevřené dveře a zavírají jen sítě proti komárům. Rovněž v oknech jsou sítě, takže proč je vlastně zavírat, že. A netopí se.
    Následkem průvanu mám rýmu, že se téměř utluču při kýchání o stůl. Ale stačí se vyspat a svět je hned růžovější a teplejší, protože letní teploty pokračují, a tak si užívám azuro, voňavý vzduch, koukám na jiné stromy, kolem poletují barevní ptáci, kteří pokřikují úplně jinak než u nás doma. Pár dní relaxace a zase šup do letadla.
    Nový Zéland čeká.
Fr. Václavík, frantacz@centrum.cz
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání