Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Genderová rovnost je opakem genderové nerovnosti, nikoliv genderových rozdílů, a jejím cílem je prosazovat plnohodnotnou účast žen a mužů ve společnosti
definice Rady Evropy

Ohlédnutí (A týden uplynul), 8. 2.

* Průzkum potvrdil očekávání, že ženy jsou čistotnější než muži: většina z nich mění prádlo každý den, čtvrtina mužů dva dny a více – kdyby se zkoumalo, kdo rád pere, byl by jasno hned. * Žáci valtické Střední vinařské školy dostali před besedou se Zemanem připravené otázky, podle ředitelky, aby neměli trému – podle ní nelibě nesli kritiku tohoto přístupu k besedě, takže postup ředitelky byl v jejich očích zajisté správný. * Úžasná babská rada se tentokrát týká ženské posedlosti čistotou: nezasklené, tudíž špinavé obrazy nejlépe vyčistíte plátkem cibule nebo slabou mýdlovou vodou – vhodné zejména pro uhel, tužku, akvarel a další techniky. * Virus zika se přece jen přenáší i z člověka na člověka, toto zjištění se objevilo týden po ujišťování o opaku – jde o schopnost viru nebo neschopnost expertů? * Mezi bezdomovci přibývá žen a ani k tomu nebylo potřeba kvót. * Švédsko přitvrdilo vůči imigrantům i v luxusu: ubytovávat je bude i ve stanech, bez ohledu na roční období. *
Ošuntělá Budapešť (Editorial), 8. 2.

Pondělí. Ráno jsem skočil do auta, v Hodoníně ho odstavil u nádraží a čekal na vlak. Výjimečně přijel včas, takže rychlík z Prahy mířící do Budapešti jsme v Břeclavi hladce stihli. Za Bratislavou se postupně kvalita trati začala zhoršovat a čím víc na jih, tím se blížila dnes už opravené dráze Brno – Veselí nad Moravou. Rychlost poklesla a nešla přes 120 km/hod.
    Periferie Budapešti je z pohledu cestujícího vlakem bezútěšná jako tom u často bývá i jinde, ale tady to bylo ještě horší. Jeli jsme kupříkladu kolem nějaké neuvěřitelně zpustlé a zarostlé stanice, pro níž je ta pod Vyšehradem v životní formě. Tato stanice však je v provozu. Ani petkový bordel kolem trati by nebyl ničím překvapujícím, kdyby ovšem nesousedil nikoli se zadními trakty budov či dílen. Tady lemoval vilky...
    V Budapešti jsme byli včas, z dvou variant dopravy do hotelu zvítězila DD, protože trolejbus jsem nemohl najít a metro bylo blíž. Jedna trasa obsahovala ještě staré pražské vagony před renovací, člověk si uvědomil ten rozdíl. Stanice metra zvenku často připomínají cokoli, jen ne metro.
    V Budapešti jsem byl kdys za socialismu na pár hodin a pak po roce 1989, a půl dne, takže jsem nesrovnával. Přesto je můj dojem ošuntělého města podobajícího se těm našim na sklonku komunismu neoddiskutovatelný. Příliš mnoho domů volá po opravě, přestože majitel asi nouzí netrpí (McDonald, neonové reklamy). Tento klub s lákavým jménem sídlí v ještě horším místě.
    Pondělní počasí nám nepřálo, mžilo docela vydatně, přesto jsme se vydali z hotelu na Markétině ostrově směrem k nedalekému (cca 30 min. pěšky) historickému centru. Zaparkovali jsme v nějaké vinárně, abychom se osušili; ceny jsou vyšší, ale ne nesnesitelné. Po návratu nám večeři osvěžil preludující cimbálista, zbytek orchestru měl v pondělí volno.
Úterý. Počasí nám přálo, svítilo slunko a bylo teplo. Pořídili jsme Budapešťskou kartu na dva dny, doprava je zdarma, základní pěší výlety centrem také plus slevy v muzeích. Na ty nedošlo, ale i tak se karta vyplatí – ty dvě túry ji v podstatě zaplatily. K neplánovaným zajímavostem patří bezdomovci. Proti těm naším mají až honosná pouliční apartmá, zimou zjevně netrpí. Ale ani nepřízní magistrátu, resp. policie. Leží zachumlaní na chodníku i v poledne a nikdo je neprudí.
    Dopolední procházku jsme odpoledne nahradili druhou, v centru Pešti. Tam už jsem si to trochu pamatoval. Jinak opět dojem ošuntělosti: něco jako Pražský hrad je neuklizené, neuspořádané. Lanovka ústí v takovéto kuči kousek od místa, kde stojí hradní stráž. Hlavně že je tam automat na kolu. Z druhé strany stojí taky stráž. Když jsme šli kolem, s jedním stojícím vojákem (jednostranně) klábosil frajer typu vekslák, s odznakem stráže, v kožené budě a žvárem v hubě – jen chybělo, aby nabízel bony. 
    Dali jsme si půllitr vína při čekání na průvodkyni, ale nějak nás nenadchlo. Bylo poněkud zoxidované. Ucaprtaní jsme dorazili do hotelu. Součástí ubytování bylo welness, DD chodila plavat, já jsem zvažoval solnou jeskyni na rýmu, ale nějak k ní nedošlo. K večeři nám tentokrát hrála celá cimbálka. Jídlo bylo slušné, hostů málo.
Středa. Poslední snídaně, poslední den. Objevil jsem úžasný nápoj. Stroj na kávu vydával i horké mléko, což mi dělalo v krku velice dobře. Naučeným spojem jsme odjeli na trolejbus na nádraží, akorát jsme ho zase nenašli. V mapkách se neobjevuje, nevím, proč. Metro bylo stejně blíž. Něco fotek: zajímavý strom, lákavá kavárna, socha koně s nezvykle pojatým jezdcem, zvýrazněné zásahy po střelbě při povstání v roce 1953, město v noci, sugestivní dílo sprejera. Jazyková záhada: přehlásky nad "o" jsou jednou jako tečky, jindy jako čárky. To je zdánlivě normální, ale v jedné větě a stejným fontem?
    Na nádraží jsme zanechali tašky a odjeli do nepříliš daleko vzdáleného areálu s jakýmsi památníkem, drákulovsky působícím muzeem, přírodním kluzištěm, zoo, lázněmi aj. Tam jsme to prošli, vrátili se k nádraží, dali si oběd (natrefil jsem na zadělávané dršťky s noky), něco pokoupili, stihli závěrečnou kávu a sedli do EC Jardy Haška. Opět jsme byli v Břeclavi včas, což je záhada, protože rychlíky z Budapešti do Prahy mají často zpoždění, čímž mi dovolují je stihnout, když je zpožděný vlak do Brna.
Čtvrtek. Ještě poznámka k výletu. Televize na pokoji zahrnovala mj. německé kanály (kromě muslimského a francouzského) a na jednom jsem sledoval investigativní pořad o výrobcích na trhu. Moc pěkně udělané, s praktickými ukázkami, jak výrobce inovují. Víme to, ale vidět, jak se z litru mléka za pomoci dusíku udělá objemově asi 20x tolik směsi, jež po dochucení kulturami imituje úžasnou vůni přírody, či plnění kuřecích prsou vodou v objemu až 30 %, poté zprudka zapéct, aby voda neunikla, následně obarvené paprikou a žhavým drátem vypálené stopy pro grilování – stálo za to.
    Výtečné mají Němci přírodní dokumenty. Žádní průvodci vykládající své rozumy, místo záběrů na přírodu. Komentář běží pod obrazem. A žádné únavné opakování stejných záběrů. Taky se na dokumentech podílejí na dvě desítky kameramanů. A výsledek stojí opravdu za to.
    Moc jsem toho na gruntu neudělal, jarní lenost zvítězila.
Pátek a víkend. Dělal jsem chvíli něco venku, ořezával stromy, uklízel dřevo a podobně.
    Málem jsem zapomněl na večerní akci, účast mužského sboru na oslavě padesátin jednoho z nás. Nápad zazpívat mu Zpívali mužáci, což nesnáší a asi by nás vyhnal, bohužel neprošel. Mimo jiné proto, že se ukázalo, že tuto neoblíbenou píseň prakticky nikdo neumí natolik, abychom ji dali dohromady.
    V sobotu jsem si troufl na těžší práce a začal jsem vozit a přerovnávat dřevo. Ukázalo se, že chca nechca musím suchá polínka odvézt do kůlny, protože kdybych je zarovnal mokrými, nedostal bych se k nim. Provizorium jsem zásadně zamítl, natahal bych se dvojnásobně. Večer byl fašankový ples, ale nešel jsem, ostatně jsem ani neměl s kým, protože DD nepřijela. Místo toho jsem opět řešil výpadek internetu, který je záhadný jako sfinga. Je totiž doprovázen datovými výpadky i na mobilní síti, které se projevují tím, že na některé servery se dostanu, na jiné ne.
    I v neděli jsem bojoval s dřevem a internetem, v prvním případě jsem uspěl. Odvezl jsem většinu suchého dřeva, zbytek jsem přerovnal tak, že se k němu dostanu i po zastlání mokrým.
Houpost a zavilost (Meditorial), 8. 2.

Média minulý týden jásala nad připravovanými úlevami v nemocenské, a přitom blábolila o tzv. sick day, jako by šlo o nějaký zázrak. Není to zákonná povinnost zaměstnavatele, ale benefit. Takže kolik dní v roce, jaká bude finanční náhrada a způsob napracování je zcela na něm. Sick day není systémové řešení!
    V případě sobotní lavinové tragédii v Rakousku se nevyznamenala jen média, která samozřejmě všechno věděla a o hazardování mluvila horem dolem, ale také zavilé diskuse na webech.
    Mimořádně hloupý a nebezpečný titulek: "USA ztíží Česku hon na zločince" (LN). Prý kvůli tomu, že jsme jim nevydali Fajáda. A co by z toho měly? To je stejně jako kdyby přestaly dbát na kvalitu k nám dovážené coca-coly.
    Něco pro zasmání: "... muž udeřil napadeného do obličejové části těla..." (TV Nova, včera)
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání