Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Rýma, rýmička – hepčí! (Zamyšlení), 4. 2.

Je doba zimní, typická pro nachlazením a taky jsem si už všiml, že dost lidí pokašlává. V televizi se omílá chřipka, a i když pravou chřipku dostaneme jen párkrát za život, celá skupina virů napadá sliznice našich horních cest dýchacích, ničí je, dráždí je, takže červenají, otékají a vylučují značné množství hlenu, který má za úkol odplavit tyto záludné nepřátele pryč. Ale s nimi nás opouštějí nejen posmrkané kapesníčky, ale i výkonnost, soustředění a přátelé.
    Způsobují tak stav, který označujeme jako rýmu a nachlazení. Oslabené sliznice jsou málo odolné, snadno tak onemocníme i nějakým druhem kašle, či dokonce zápalu plic. V každém případě nic příjemného. Osobně si myslím, že je to jeden z případů, kdy medicína, snad záměrně, neléčí člověka, ale chorobu, jen aby jim nezeslábla, či dokonce nezmizela. Nasbíral jsem o tom několik postřehů, rád se o ně podělím.
    Jogíni v Indii celkem intenzivně testovali schopnosti lidského těla a kromě jiného přišli na celkem zajímavou věc. Pijí-li mořskou vodu nosem, nedostanou rýmu. Spolehlivě. Princip je jednoduchý. Sůl ve vodě mírně popálí horní vrstvu nosní sliznice, zlikviduje tak jediné buňky v těle, na kterých dokáží viry rýmy parazitovat. Není to žádná velká škoda.
    Úkolem těchto buněk je pokrývat a hlídat povrch sliznice, krátce zabojovat s bacily, a pak se odloupnout a nechat se i s nepřáteli spláchnout někam do žaludku. Pod nimi je už připravena vrstva buněk mladších, výkonnějších a pod nimi vrstvy dalších a dalších, ještě mladších. Když jim v umírání pomůžeme, jenom proces obnovy sliznice urychlíme. Viry způsobující rýmu by stejně ty horní, dospělé pobily, ty mladší kupodivu nenapadají.
    Stejně neznáme jiný způsob, jak se zbavit rýmy, než přijít o všechny tyto specializované buňky a nechat viry pomřít hladem. Proto také neléčená rýma trvá stejně jako léčená – týden. Je totiž třeba přibližně sedm dní, než se z ohniska nákaza rozšíří do všech dutin a všechny tyto buňky kompletně vyhladí.
    Chronická rýma je prý taková, která sliznici sice zničí, ale na jiném místě jí dovolí se zhojit. Pak sice na jednom místě vymírá, ale na jiném znovu útočí. Stěhuje se tak z místa na místo, jak stádo ovcí za pastvou. Jestliže o takové ovečky nestojíme, myslím že stojí za to vzít nějaký ten Roundup, spálit jim všechnu pastvu a nechat je chcípnout hlady. Ale jak na to? Proč už všichni nejsme zdraví?
    Mořské vody je na světě víc než dost, dostane se na každého. Jenomže má chybičku! Je hnusná! A v nose ještě víc! Opakovaně se napít vody nosem, navíc slané, dokáží jen odolní jedinci a nebývá na ně potom pěkný pohled. Chce to něco jiného!
    Účinnou látkou je tu sůl. Je třeba ji nějak dostat do nosu v dostatečném množství. Šňupnout špetku soli už dokáží i ti méně odolní. Po pěti minutách se obvykle mohou vrátit do společnosti, dokonce se pak i cítí lépe, opravdu neteče z nosu a dutiny se uvolní.
    Mnohem příjemnější terapií je pobyt v blízkosti mořského pobřeží, kde ve vzduchu poletuje malé množství soli ze stříkajících kapiček, které se během letu odpařily – a ve vzduchu po nich zbyl krystalek soli. Zvlášť příboj jich produkuje dost. Je to množství sice malé, ale působí 24 hodin denně, zdravotní efekt má. Ale nám suchozemcům mořské lázně asi moc nepomohou, jsou krapet daleko. Ale poučit se můžeme. Je třeba sůl použít ve velmi jemných krystalcích a nějak snížit koncentraci.
    Když zalovíme v historii, je tu jedna parta, která ze svého domova rýmu nejspíš dobře znala a do Indie pravidelně zajížděla. Trik s mořskou vodou asi okoukli a vylepšili tak, že je známý i nám, i když jsme netušili, že ho používají na rýmu. Jsou to námořníci, zvlášť ti z Anglie mají moře studené a jsou přece známí tím, že pořád šňupou tabák
    Šňupací tabák obsahuje značné množství soli, ale je naředěna celkem inertním, příjemně vonícím rostlinným materiálem. Typický uživatel šňupacího tabáku sice šňupe s efekty, pro které by mohl být vyloučen z vybrané společnosti, ale všeobecně šňupnutí společnost ani uživatele neomezuje, zvlášť je-li provedeno trochu decentně. Dokonce můžeme používat šňupací tabák asi tak jako vonnou sůl – jen k němu občas přičichnout. Malé množství prachu se tak rozvíří a v našem nose stejně skončí. Na dosažení zdravotního účinku je třeba čichnutí vícekrát zopakovat, ale nádechů děláme dost, asi 86 000 denně. I jinak těžko využitelná chvilka, kdy můžeme zalovit v kapse a trochu si čichnout se během dne najde. Ostatně astmatiky s inhalátory vídáme často.
    A když zjistíte, že nejenom vás to opravdu ochrání před rýmou, ale i hned uvolní dutiny, je 30 Kč rozhodně dobrá investice. Mě vydrží i víc než rok, ale pak si koupím čerstvý, přece jen voní lépe. Mají ho v každé trafice i benzínové pumpě. A ještě poradím, abyste si vybrali nějaký v šikovné krabičce, která se sama neotevře, nevysype, a nejlépe se dá ovládat jen jednou rukou. Značka RED BULL je navíc i červená, snadno se najde i v nepořádku na stole.
    Téma léčení rýmy je na první pohled jen zábavné a aplikované věda se překvapivě a celkem záludně, tomuto tématu vůbec nevěnuje. Proto jsem se snažil zůstat pokud možno seriózní a vtipy, které mě samozřejmě napadají jsem si nechal až na konec:
    Ano, sliznice máme i na jiných částech těla. A můžeme na ně opravdu chytit něco jako rýmu. Ale ta se jinak jmenuje a doktoři se dušují, že má zcela jiného původce. I když je různých virů rýmy opravdu mnoho, jsou opravdu velmi specializované na dospělé buňky sliznice horních cest dýchacích. Pokud dostanete něco jako rýmu jinde než na nose, solí bych to léčit opravdu raději nezkoušel.
    Jde opravdu o šňupací tabák, šňupavý tabák je pravopisný omyl a křížovkářská rarita. Překvapivě ho najdete právě na krabičce šňupacího tabáku, i obsluha v trafice ho tak nejspíš bude znát.
    Už jsem tu zmínil, že proti virům, a tedy ani nachlazení, žádný lék nemáme. Přesto jich celkem běžně pár používáme. Ty z lékárny počítat nemusíme – nemoc neléčí, jen omezují příznaky. Takže jaké známe: aspirin, acylpyrin, anopyrin (vrbová kůra) – kyselina acetylsalicylová; citrón – kyselina citrónová; horké/svařené víno – kyselina vinná a jablečná.
    Vnucuje mi to otázku! Není rýma náhodou vlastně nemocí z nedokyselení?
Podivná spravedlnost (Glosa), 4. 2.

Při hodnocení uplatnění práva v naší republice se člověk neubrání skepsi. Myslím tím právo ve "velkých" případech, tiše doufaje, že ty běžné, jichž je několikařádově víc, jsou na tom lépe.
    Kromě selskému rozumu se vzpírajícím pokusům o vyřešení kauz jako Opencard či Casa se v těchto dnes"posunul" případ úplatků při pořizování Pandurů. Už včerejší titulek v LN kouzlem nechtěného naznačil, jak to vypadá: "Topolánkův Dalík dostal 5 let". Škoda, že novinařina na tom není jako advokáti či lékaři, aby novináře bylo jest možno trestat za odborná pochybení aspoň takto.
    Tento titulek není sice žalovatelný pro lež, ale dobře naznačuje svou prázdnotou a nesmyslností i stav právní. Dement, který ho vygeneroval – hlavní atribut Dalíka je snad Topolánek? –, možná sedí tahá i za právnické nitky. Nemůžu si pomoct, ale odůvodnění soudkyně, že ten, kdo si řekl o tak velkou částku úplatku (skoro půl miliardy), nemohl jednat na vlastní pěst.
    Nadechnout, vydechnout a uklidnit se, říkám si. Částka je opravdu až bláznivá, ale z její výše usoudit, že "Topolánkův" Dalík díky tomu napomáhal přijetí úplatku, to zavání přinejmenším paranoiou. Z odborné stránky je perličkou, že rozsudek neříká, komu měl úplatek jít. Dokonce ani svědectví o úplatku není nijak stabilní, naopak většina zúčastněných ho popírá.
    Mně už to unavuje, rád bych četl zase o šestinohém teleti či dvouhlavé krávě. Prostě staré dobré zprávy, kde má člověk jasno. A kde je aspoň titulek věcný. Nebo titulek aspoň věcný.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání