Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Brát lidem víru a placebo je špatně, ale dávat jim planou naději a vědomě lhát, je zrůdné.
J. Beneš, gastroenterolog

Ohlédnutí (A týden uplynul), 1. 2.

* Německo jako příklad země, kde očkování není povinné a proočkovanost je 95 %, svou "dobrovolnost" založilo na tom, že neočkované dítě nevezmou do škol(k)y: jenže školní docházka je povinná... – je třeba říkat a i b. * Toto musíte slyšet: metalová verze Jožina z bažin zpívaná německou slupinou česky! *Bavorský premiér prohlásil, že když Merkelová nezmění svůj přístup k migrantům, mohla by také být odvolána – říct to u nás ministr o premiérovi, psalo by se že ".... požaduje odvolání Merkelové". * Honoráře za překlady jsou u nás nejnižší ve srovnání s Evropou – už se není čemu divit. * Islámská autorita, velký muftí Saudské Arábie, zakázal pro islámský svět šachy. * Zeman na základě svého výkladu prezidentských pravomocí a ústavy hodlá Norsku vnutit mezinárodní smlouvu o vracení odebraných českých dětí – jen aby jim nepřitížil. * Striptérka v zajetí solárního démona – další film z ateliérů doktora Bartáka? * Podle dietoložky K. Cajthamlové stačí, abychom jídlo vybírali podle toho, co "smíme", a máme automaticky problém s jídlem, ať pak jíme sebezdravěji. * To, co vyvádí pražský magistrát pod názvem "regulace pouličních vystoupení" ukazuje jediné: snahu pouliční kulturu vymýtit! – jinak řečeno totální nepochopení významu tohoto jevu. * Jen několik dní po zprávě, že ministr Ťok předá vládě návrh smluv pro prodloužení spolupráce s Kapschem ministr oznámil, že bude autory stávajících žalovat – co když to budou titíž lidé? * Už 40 % Němců požaduje odvolání kancléřky Merkelové. * Babiš nečekaně navrhl, aby točené pivo bylo ve stejné sazbě jako knihy, léky a potřeby pro kojence – to je patologický návrh. * Žena, která žalovala policii za podle ní nemístnou aktivitu při prokazování totožnosti, neuspěla: soud rozhodl, že sdělení jména a data narození není nepřiměřené. * V OVM mě docela zaskočilo, že údaje o našem energetickém mixu pocházely z dílen Hnutí Duha – máme snad oficiální státní, ne? *
Rýmička (Editorial), 1. 2.

Pondělí. Všiml jsem si, že relativní vlhkost v modrém pokoji klesla už pod 30 %. Před dvěma lety byla mezi 40-50 %. Už vím, proč mám v zimě ten panelákový pocit v nosu.
    Když jsem byl ve sklepě pro víno, všiml jsem si džbánku na víno se zamrzlou vodou. Proto všem teoriím nádoba nepraskla, ačkoli led neměl úzkým hrdlem kam jít.
    Já jsem taky neměl kam jít, mám teď na řadu týdnů časově náročnou zakázku, a musím denně několik dost hodin u ní sedět. Do jara to snad zvládnu, protože hodinová sazba vychází dost bídná, tak těch 50 ká. Ještěže jsem v důchodu.
Úterý. Začalo tát, přesněji mělo začít. Jižní Morava byla tentokrát teplotně pod Čechami, takže teklo akorát ze střech. Sníh se ztrácel neochotně. Dutiny a pokašlávání stejně práci venku nepřálo. Připravil jsem aspoň trámy na podlahu, samozřejmě jsem je uřezal dost těsně, takže jsem se s nimi v místnosti otáčel jen s obtížemi a sem tam jsem ťukl do malby.
    Jenže co hůř: izolace podlahy je místy, nejčastěji u zdí, hrbolatá, jak se napojovala na izolaci z podřezání. Takže trámy jsou u zdí o centimetr výš než uprostřed. Budu je muset seříznout. To mám radost.
    Odevzdal jsem vzorky kořalek na dva košty – do Sudoměřic a do Svatobořic. Na nedaleké Bukovany, a že jsou známé, jsem zase jako pako zapomněl. Vůbec mě nenapadly, ačkoli jsem si nadával při prošvihnutí Mikulčic.
Středa. V noci jsem pro rýmu a suchý kašel moc nespal, zítra jdeme do divadla, tak snad se to nějak hne, abych tam obstál. Vystěhoval jsem jednu skříň z předsíně do chodby. Musel jsem ji položit, abych prošel dveřmi. Jenže jsem zjistil, že je tak těžká, že ji nezvednu, protože pod ni nedám prsty. Resp. dám, když ji nakloním, akorát nemám v podřepu sílu se postavit sám, natož se skříní. S pomocí Ing. Pavla Pavla jsem to nakonec dokázal, kdo rozchodil sochy na Velikonočním ostrově, poradí si.
    Existuje několik programů na výpočet pravděpodobné délky života. Jsou založené na vyhodnocení prodělaných nemocí, rodinných dispozic a životním stylu. Přišel jsem na lepší způsob. Nevím, jak to popsat, ale vyšel jsem z těch návyků, jež člověk během času získává, opouští a zase získává. Například kšandy. Na gymplu jsem asi rok nosil kšandy, nevím proč, možná to byla móda. Teď jsem začal zase. Padají mi totiž gatě (že bych zhubnul?) a řemen, tedy to, čemu se říká kožený řemen, leze pro krátkodobou výdrž materiálů do peněz. Začal jsem obdivovat Vietnamce – víte, že to slovo znají? Potřebuju totiž kšand víc, přehazovat je se mi nechce.
    No a začal jsem je nosit někdy v 15-16 letech, a protože životní křivka vracejících se návyků je symetrická, tolik let mi ještě, nenastanou-li mimořádné události, zbývá. Dalo by se najít víc takových jevů, třeba dvojice první-poslední. Jenže ten poslední se špatně identifikuje či pamatuje. Například věk z první poluce, který by se přičetl k věku poslední poluce a máme dobu života. Jenže to už by většina mužů musela být po smrti.
Čtvrtek. Choroba postupuje. Je to klasická vysmívaná "rýmička" štrejchlá virózou. Klouby a svaly nebolí, akorát ucho je zalehlé a čelistní kloub pobolívá. Zvláštní. Ucpané nosní dýchací cesty mě v noci budí takovým táhlým zvukem, jako když je ucpaný odpad a tenkou dírkou se prodírá obsah.
    Renčův film o Lídě Baarové budí emoce. Asi jako Zeman svými výroky. Taky občas automaticky předpojaté a nesmyslné. Co vede historika a spisovatele Vl. Vondrušku, aby řekl, že vůbec netuší, že takový film vznikl, ale že Slunce, seno a jahody nic nepřekoná? To má být jako vtipné a věcné? Jen to vyvolává pochybnosti o kvalitách páně Vondrušky. Jinde jsem zase četl o nemožné košili, jakou měl Renč na premiéře. Od chlapa, nikoli vedoucího módní rubriky. Opět: co ho k tomu vede? Jak souvisí košile s kvalitou práce. Allenovy manžestráky jsou kvalitnější?
    Renče nemusím, Baarová mě jako herečka nikdy nebrala, její osud je nicméně zajímavý. Dokument o Třeštíkové mě zajímá, Renčův film nikoli. Ne z principu, ale proto, že takové filmy až na výjimky nemusím. Na filmu vadí mnohým, že získal grant. Na takový nepovedený film. Myslím, že se dopředu nepozná kvalita díla. Brblají, brblají, ale do investigativity se jaksi nikomu nechce. Možná proto, že příště by mohli grant konečně urvat třeba oni.
Pátek a víkend. Dopoledne jsem zajel do sklepa a stočil klaret. No, klaret – červenohnědá barva mu zůstala. Je to pro mě záhada. Neochutnával jsem, rýmička chutě potlačila. Mimochodem, vysmívaná rýmička, tj. stav, kdy muž při zdánlivě banálním nachlazení trpí a úpí, má lékařské vysvětlení. Muži z nějakých důvodů tato onemocnění špatně snášejí a vůbec nejde o projev vědomé slabosti. Jenže to holt nadále patří k samopalovým bludům.
    Při malé pozornosti v důsledku rýmičky sleduju seriál Modrá krev, je krátký (40 min), což je doba, kdy vydržím neusnout. Má už asi sto dílů, tudíž na oživení krátkých časů, kdy se nechce číst a na film je to málo času, poslouží ještě dlouho.Teď projíždím třetí sérii a narazil jsem na zajímavý díl. Staršího syna komisaře namočil kolega do kokainové aféry a Reganský klan dal od pomoci ruce pryč. Logicky, kauza je mimořádně háklivá a sledovaná.
    Manželka to sice chápe, ale hrubě se jí to nelíbí. Její muž je nakonec očištěn a jak se káže, za nepřímé pomoci zbytku rodiny. Pěkná ukázka soudržení. Jenže se od otevřeného vměšování/podpory liší právě jen tím skrytým. A tak si říkám: je to správné? Cítím, že něco přestoupili, ale pojmenovat neumím.
    V sobotu dopoledne už bylo úplně překrásně, přesto jsem venku dlouho nebyl a nic nedělal. V pondělí nás čeká třídenní výlet do Budapešti, tak se jakékoli zátěži raději vyhýbám. Přijela DD, chystali jsme se na odpolední oslavu padesátin. Původně jsem netušil, že vydržíme dokonce, ale pak se to nějak rozjelo a bylo veselo.
    V neděli jsem si pospal do poledne, DD se pokusila vstát dřív a koupit rohlíky, ale i to ji přimělo nakonec zůstat doma a sledovat počasí zevnitř. Ostatně záhy slunko zašlo, za to černé mračno... Odvezl jsem dva vzorky na degustaci, jíž jsem se nezúčastnil, maje omezenou chuťovou schopnost.
    Dnes ráno odjíždíme na tři dny do Budapešti, takže GD vystavím předem a eventuální chyby opravím až po návratu. Neviděl jsem horší weby než maďarské, doufám, že zážitky budou výrazně lepší.
Sklizeň (Meditorial), 1. 2.

Ostřílená M. Pecháčková až při rozhovoru s D. Landou (Magazín MfD č. 3) pochopila, že Landovo označení "kouzelník Žito" nemá nic společného s obilím... To je tedy vzdělání.
    V mladofrontovní příloze Víkend vyšel článek Hvězdy pod hákovým křížem od L. Hrona. O působení a chování herců, především filmových, za německé okupace (pro předinternetové: léta 1939-1945). Autor patří mezi mladé (35?), nicméně dokázal napsat dílo citlivě a uvážlivě, ať už při uvádění faktů, tak – zejména – u vlastního hodnocení, kde odolal být nejchytřejší.
    Minulý týden ČT24 častěji než jindy přerušovala zprávy živými vstupy. Brutálně, bez varování. Je to divácky vysoce nepříjemné. Lpění na využití času se v televizi a rozhlase stalo obsesí. Ohánějí se tím, že pauza působí nesmírně dlouze. Jenže snad vím, že se tiskovka chystá, tak s tím počítám. Nezačnu dlouhý rozhovor s hostem, nezařadím dlouhou zprávu. Myslím!!!
    Úplně lživý titulek se povedl páteční MfD: "Cheb si prosadil zakázané Ch". Nikdo si nic zakázaného nemůže prosadit, to platí z definice. Zákaz některých písmen na registračních značkách se u CH týkal toho, že se prostě nevejde na jednu pozici tak, aby bylo čitelné. Zákon nezakázal použít písmena C a H za sebou, což se taky obratem ukázalo. Takže Cheb se akorát nedal odradit chybou registračního systému.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání