Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Stejně jako odmítáme princip kolektivní viny, musíme odmítat i princip kolektivní neviny.

Ohlédnutí (A týden uplynul), 25. 1.

* Mezi politiky se ujala výslovnost pro Barnevernet jako "barnevern", jenže to jim špatně poradili, popř. to oni špatně pochopili – koncové "t" se opravdu nevyslovuje, je neznělé, takové úplně maličké, ale "e" tam zůstalo. * Židé ve Francii tvoří jen jedno procento populace, ale postihuje je 50 % rasisticky orientovaných násilných činů. * Babská rada: záclony vybělíme bez chemie pomocí prášků do pečiva – a ty jsou jako fyzika? * Japonsko připosrale nahradí na mapách starodávné svastické symboly označující budhistické kláštery, protože si je turisté pletou s nacismem – tak to už se nezastaví... * Nechápu, proč byla zrušena divácká cena TýTý – nikoli snad kvůli její nebetyčné hodnotě, ale kvůli tomu, že je divácká, takže zájem/nezájem televizí je irelevantní. * Ve vagině prý nejsou skoro žádná nervová zakončení, takže je eroticky prakticky inertní – a to se dočtu až na sklonku svého sexuálního života. * Prostějovští radní schválili bourání staleté budovy kasáren s půvabným odůvodněním, že zbourat a postavit něco jiného je o třetinu levnější než opravit staré – Prostějov má být na co hrdý. * Při nástupu do školy vykazuje 98 % dětí vysokou kreativitu, 10 letech už jenom 30 %, v 15 letech 15 % a v 25 letech pouhá dvě procenta – co si počít s tímto fantem? * V současném novém autě je 16 plně funkčních počítačů, dvě třetiny nákladů spolkne je software – a dobře nám tak: jezdit bude moc každý (blbec). *
IT home (Editorial), 25. 1.

Pondělí. Ráno bylo rozzářené, ale mě to nezmátlo. Cesta do Prahy byla neodvratná, mrazy ji inspirovaly. Ne že bych nemohl být uvnitř nebo venku, řezání dřeva je lépe dělat v mrazu, ale nechtělo se mi čekat ještě den. V sobotu dovezené hranoly už byly oschlé, tak jsem je nařezal na potřebnou délku (třikrát měřil, ale samozřejmě blbě počítal) a natahal oknem do pokoje.
    Karasi v kýblu zůstali beze změny, dva na hladině, jeden dole. Ty zlaté nahoře jsem sebral a odnesl sousedově doze (dativ od doga). Nevím, podle čeho se zvířata orientují v tom, co je jedlé a co ne. Málokterý pes se v života potká se zlatým karasem, mě by to spíše odradilo. Tina jen mrkla, čuchla a nadhodila si ho tlamě. Chroust, chroust a jaký byl karas. Investiční.
    Vlak do Brna měl zpoždění, čekal na přípoj. Na dotaz, proč jednou vlak může čekat a jindy ne, na stejné trati, jen v opačném gardu, mi ČD neodpověděly. Naštěstí měl spoj z Vídně půlhodinové zpoždění, takže jsem to stihl. Rakouští drážní kolegové jsou zjevně solidární.
    Večer jsem si pustil v televizi film Liberace o americkém homosexuálním pianistovi. Nádherně ho zahrál M. Douglas a stejně výtečně ho nadaboval J. Štěpnička. Musím se podívat, jak točili hru na klavír – že by MD uměl tak bravurně?
Úterý. Odhlásil jsem UPC, internet i televizi. Ty 4-6 dní v měsíci, co je využívám, mi za to nestojí, navíc teď UPC zkvalitňuje (tedy zdražuje). Pojedu přes tablet, ten bude fungovat jako modem, televize přes PC nebo vůbec, mám dost filmů, co jsem neviděl.
    Odhlásil... Dotyková obrazovka na mobilu je úžasný vynález, akorát ne při ovládání hlasového robota v ústředně. Jakmile jsem zadal číslo volby a dal telefon k uchu, dotykem se zapnula jiná volba. Po třetím pokusu, kdy už jsem znal hlášky nabídek zpaměti, jsem raději zvolil hlasitý poslech. Byl jsem doma, tak to šlo. Ovládání uchem je opravdu dobrý nápad.
    Odpoledne jsem zajel do Prahy na vínko v Růžovce. Sešlo se nás nakonec pět a solidně jsme se pobavili. S PvE jsme oživili ideu hudebního festivalu na gruntu, a to v původní minimalistické verzi: pro známé, přátele a lidi z Milotic. Vstupné (dobro)volné, nápoje s sebou, možná se zeptat místního podnikatele na zájem mít tam stánek s pivem a klobásami. Začalo by se odpoledne, aby nebyl problém s hlukem po desáté večer. Promyslím.
Středa. Den D, neboli zubař. Ze čtyř zákroků se nakonec vyklubaly dva, třetí se pro pracnost odsunul na pozdější termín, čtvrtý je konečná. Trhat se bude, až to bude bolet.
    Po zubaři jsem se setkal v kavárně Divadla Y na kávě, abych jim předal – zapomenutý... – tradiční vánoční bramborový salát. Nějak jsem na něj loni pozapomněl a to není dobře. Je to v podstatě rodinný prvek, který zbyl a který se táhne od mého dětství až po dětství vnuků. Jediné pojítko, které zůstalo.
    V Kralupech už mně čekal technik od místního internetu. Je to jediná firma, která je schopna účtovat v jiných jednotkách než měsíc. Pošlete nějakou částku, od připsání na účet se aktivuje internet na počet dní, který ona pokryje.
    Herce V. Vydru jsem měl rád, i přes Kameňák a Bezdružice. Nesnášet jsem ho začal za komentování pořadu Prostřeno na Primě. Je to naprostá šmíra, slovní odrhovačka. Pořad sám je trefnou charakteristikou českého národa, jeho nejhorších vlastností. Jak může mít někdo názor na něco, co nejedl a nezná? Jak může člověka napadnout to hodnotit, aniž to ochutnal? Jak může říkat, co má/nemá být v jídle, které nezná?
Čtvrtek. Ranní odjezd fungoval dobře, výjezd EC z Prahy byl zpožděný o pět minut, z nichž se do Brna stalo 45. V Židenicích nás průvodčí, že možná pojedeme hned, možná za chvílí nebo za dvě hodiny, takže kdo jede do Brna, může vystoupit. Protože mi za půl hodiny jel vlak, jednal jsem. Jen jsem opustil zastávku, hvizd lokomotivy potvrdil chybnou volbu. Rychlík se rozjel. Dojel jsem na nádraží akorát, vlastně mám být rád, protože jsem měl mít hodinu čas a stovku bych určitě projedl.
    Po příjezdu jsem pár hodin, déle to nejde, korigoval knížku. Nejde o korektury, ale o pochopení překladu a jeho rozklíčování: "Představte si, co by mohlo udělat říct si tyto věci, kdybyste své srdce skutečně, ale doopravdy naklonili směrem, kterým ta slova ukazují – ne někam se dostat nebo předstírat nějaké pocity nebo dokonce ani myslet si, že byste měli mít takový či onaký pocit; jen zkoušet a vidět, co je již uvnitř vás, když se tomuto procesu oddáte celým srdcem nebo dokonce i jen trochu." Nebo "They don’t know it as well as I do yet." přeloženo jako "Ostatní to ještě neví tak dobře jako já." – fráze as well as se už neučí? Zabít autora i překladatele.
Pátek a víkend. Dopoledne první problém: nenastartoval jsem. Už bylo jen pár pod nulou, ale zřejmě noční mrazy se podepsaly. Než motor chytil, baterka se vybila. Doufám, že neodešla.
    Střídavě jsem pracoval doma a venku. Řežu dovezené dřevo. Dřív jsem ho spořádaně odvážel na místo, kde ho skladuju, a tam ho řezal a ukládal. Zbytečná práce, brát ho ikskrát do ruky. Teď skáču po hromadě, uřezávám přečuhující větve a kmeny, až je toho moc, mokré kusy hážu na jednu hromady, suché skládám, ke zdi domu, abych nemusel chodit až do kůlny. Do jara ho stejně ztopím. Pak odvezu jen ty určené ke schnutí.
    Musím se atypicky zmínit o jedné masové konzervě. Měl jsem chuť na studené maso, vepřové ani hovězí jsem nechtěl – v Bille u Masarykova nádraží je měli buď podezřele levné, nebo příliš drahé. Krůtí mělo dobrou cenu, 42 korun za 400 gramů, a tučné by z principu být nemělo. Uvnitř bylo křehké voňavé maso, které se na jazyku jen rozplývalo. Půlku jsem snědl vestoje, zbytek jsem obalil a osmažil. Lahůdka. Nikde jinde jsem ji neviděl, jiné jsem si netroufl kvůli možnému zklamání zkusit. Výrobcem je Viva.
    V sobotu se objevil další problém: nešel internet. Resetování ani další akce nepomohly, je třeba vyčkat do pondělí. Zkusil jsem tedy řešení s tabletem. Je to neskutečné. Počítač se přes Wi-Fi připojí, ale... Že nešel Outlook, odchozí maily (jinak nastavené připojovací parametry), budiž. Jenže když jsem ho přenastavil, začal stahovat asi 1500 mailů. To mi dělá pořád, Když přejedu do Kralup, musím stahovat to, co jsem stáhnul na gruntu, přestože maily ze serveru Seznamu smažu. Jenže na notebooku nešel Seznam ani Centrum, ale jiné weby ano. Ostatně Outlook pak nešel vůbec.
    V neděli se ukázalo, že všechno je prdeli. Přes tablet ani notebook nešlo odeslat nic s přílohou, přestože dřív ano. Seznam na notebooku odmítá nahrát přílohu, tablet ji zase nahrává nekonečně dlouho. Nechápu, proč počítačové a komunikační závady nejsou jako každé jiné. Proč jednou vyřešený problém musí člověk řešit po čase, když už zapomněl, jak to dělal, znovu a jinak. Jsem už alergický na veškeré animace, sledovat minuty točící se kolečko či nabíhající proužek nebo se vrtící šipečku mě vytáčí doběla a jen vědomí, že když to rozkopu a vyhodím, nic nevyřeším, a ještě to bude stát peníze, mi brání to rozkopat a udělat.
    Nikdo vám nepomůže, nikdo, protože když počítač někam odvezete, měníte podmínky jeho provozu a chyba se neprojeví, nebo jinak. A to nemluvím o technicích, jichž řada už byla na pokraji smrti. Jejich dotazy "proč tady máte to a to", "proč používáte toto a ne tamto", či se slovy "tohle nepotřebujete" vám cosi odinstalují a vám přestane něco fungovat, což zjistíte až bůhví, kdy, jsou jen upgradem oblíbené dehonestující otázky řemeslníka "a kdo vám to dělal?".
    Odpoledne už jsem toho měl plné zuby a s úlevou jsem odjel na minidegustaci vín do Šidlen. Přes deset hibernalů a deset rýňáků byla pěkná kláda, k tomu tucet červených. Nějak jsem se s tím popral. Kouzlem nechtěného se po kritice degustací jinde (nastavený minimální počet bodů, tolerance vad aj.) ukázalo, že u mladých vín, která jsou ještě kalná, máme čirost hodnotit jako 5, protože se vyčistí. S takovou se ovšem nemusí hodnotit síra a další, které časem také pominou. Nedal jsem se a srážel body za čirost. Až na výjimky jsem se celkem trefoval, byť moje slovní zásoba charakteristik "křupavou kyselinu" neobsahuje.
    Večer začalo mrznou a udělala se bílá mlha. Bylo vidět na pár desítek metrů, ale všechno prozářil měsíc.
    Povíkendový happyend: problém s internetem byl mimo grunt, těžko říct, kde, protože jeho projevy byly natolik chaotické, že se nedala určit podstata. Takže jsem se trápil zase zbytečně.
Lalok (Meditorial), 25. 1.

Při líčení toho, jak se spotřebovává vepřové maso u nás a jinde, se redaktorka vyjádřila klasicky jízlivě. Takový ovar či lalok prý jinde neznají, u nás se dává do jitrnic. Jistě, kousek tam z obíračky přijde, ale takové pochoutky se konzumují a vychutnávají zejména sólo!
    Její kolegyně na ČT24 zase při zpovídání odborného novináře, jaký že byl veletrh v USA, který navštívil, posedle opakovala nový trend v oblíbenosti džípů. Dotyčnému se to jako hit zrovna nezdálo, ale donutila ho se k tomu nakonec vyjádřit. Měla to připravené...
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání