 | |
 |
Vývoj
(Téma),
20. 1.
Před sto lety umělo v USA číst a psát 80 % obyvatel, vysokou školu
absolvovalo šest procent. U nás mělo v roce 1950 u nás maturitu jen pět
procent a vysokoškolské vzdělání dokonce jen jedno procento. V roce 1991
bylo na maturitních oborech 40 % žáků, dnes 70 %. Naštěstí vývoj a pokrok
jdou svými cestami...
|  |
 |
Umění versus technika
(Glosa),
20. 1.
Okolo digitalizace filmů se rozhořel spor. Už před časem si např. J.
Menzel stěžoval a jeho výtky rozhodně nešlo odbýt. Projasnění obrazu například
způsobuje, že se postava téměř ukrytá ve stínu zjeví v polostínu, což evidentně
může měnit záměr režiséra a vyznění scény.
Teď se k němu přidali další a žádají odvolání ředitele
filmového archivu za digitalizaci zodpovědného. Původně bych tady udělal
poznámku, že podobné výzvy zavírají dveře k nalezení východiska, protože
někomu něco nařizují.
Jenže pak promluvil ředitel a bylo všechno jinak.
Jeho výtka, že naši tvůrci požadují zbytečnou kvalitu rozlišení, je důkazem
nekompetentnosti. Za pár let se podle všeho bude používat rozlišení větší
než dnes marnotratně požadované.
Další výrok je ovšem už žalovatelný: ředitel de
facto zpochybnil oprávněnost požadavku na to, aby tvůrce byl nějakým způsobem
u digitalizace přítomen právě kvůli tomu, aby byla dispozici informace
o jeho záměrech. Podle pana ředitele sice režisér před lety sice mohl mít
nějaké představy o výsledku, ale jak ty dopadly, nevíme. Takže jediný,
kdo to ví, je on.
Tím moje velkorysost končí a požadavek na odvolání
podporuju. Tomu člověku chybí to, co digitalizace jako druh restaurování,
vyžaduje: pokora. On tady není od toho, aby něco vylepšoval, ale v maximální
míře citlivě obnovil. Úředník s přístupem pojišťovacího agenta na takovém
místě nemá co dělat.
Je to smutné, když lidé významu/přínosu jako V.
Jasný, režisér Rodáků, podpis udělí, a pak odvolá s tím, že si to pořádně
nepřečetl. Co by mu na to řekl František?
|