Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Dělat dobro ještě neznamená, že se dělá správně. Past je v předpokladu, že když konáme dobro a nezištně pomáháme, je to automaticky v pořádku. Schopnost reflexe, zda je pomoc skutečně účinná, může dramaticky klesat.
Š. Pánek, ředitel Člověka v tísni

Ohlédnutí (A týden uplynul), 18. 1.

* Odborník hnutí Duha v Lidovkách kritizoval, že jsme druzí v EU coby emitenti CO2 na hlavu – desátý v žebříčku může vypustit 100x tolik: není důležitější podíl na objemu emisí? * V seznamu zakázaných slov na registračních značkách vozidel je i klika – marně přemýšlím, kde je tu jaká vulgarita (pizda tam není!!!). * Pražskému Libeňskému mostu hrozí zbourání pro havarijní stav – s ohledem na to, že je to jediný kubistický most na světě je to rozhodnutí jistě správné. * Podle úterního testu MfD se u nás másla liší v podstatě jen cenou, kvalita je více méně srovnatelná. * Před dvěma lety napadali na festivalu ve Švédsku imigranti dívky stejným způsobem jako letos v Německu – úřady to tajily, aby nevznikl negativní obraz... * Uctít památku J. Palacha řetězovou hladovkou, kde na jednoho člena připadá půl den, mi přijde hloupé a urážlivé – půl den bez jídla není žádné omezení! * Rakousko oznámilo, že do země pustí jen ty imigranty, kteří zde chtějí žádat o azyl – konec tranzitu "za lepším". * Požadavek na absolvování řidičských testů na polygonech je nesmyslný – smyk a další dovednosti se nedají naučit a hodnotit. * Chcete vědět, jak se bude vyvíjet klima ve vašem bydlišti nebo jinde? – prognózu až do roku 2090 najdete na webu www.klimatickazmena.cz.*
Aktualizační boj (Editorial), 18. 1.

Pondělí. Den D, vyzvednutí dodatečně objednaných palubek v Koryčanech. Rozhodl jsem se ušetřit a odvézt je v Renaultu Laguna, liftback. Jedenáct pětimetrových kousků tam musím narvat. Akorát budou dva metry čouhat. Naštěstí vyhláška neomezuje délku vyčnívání, takže jsem si vzal tašku Penny jako červený hadr a bylo to. Všechno dobře dopadlo, dovezl jsem je v pořádku. Pak jsem zajel do Vlkoše na pilu objednat hranoly a až je dovezou, začnu.
    Odpoledne jsem si pustil rakouský film o havárii v Dukovanech (Jaderná havárie, den první) z roku 2008. Nezklamal. V "jihočeských" Dukovanech došlo k blíže nespecifikované havárii, ale rakouský záchranný systém nezklamal a i přes informační embargo a zbabělé tajení z naší strany udělal, co mohl. Agitka jak sviňa. Sekundárním ponaučením je srovnání hodnocení tří základních webů: CSFD.cz (27 %), FDb.cz (73 %) a IMDb.com (68 %). I těch 27 % je moc, ale kde vznikají ty rozdíly?
    A večer smíšený zážitek z filmu Youth. Na vině byly titulky. Tři lidi se na nich podíleli – překlad, kontrola někým z Anglie a "korekce" (asi korektura, korekce je také druh vězení – náprava). Výsledek? Fonetický přepis mluveného slova. Soudím tak podle absence interpunkce, "jí" ve 4. pádě, časté záměně "i" a "y", "si" místo "jsi" ve zjevně spisovném textu, "aby jsi" místo "abys" a podobně. Autorka začíná a má velké ambice, bohužel.
Úterý. První zkušenosti s W7. Beru je jako nutné zlo pro odchod od WXP a přechod na W10. Ukazují podivnou cestu, kudy se člověkem řízený vývoj ubírá. Zasunete flešku, zkopírujete a chcete ji vysunout. A hle: objeví se nabídka, v níž je taky Wi-Fi adaptér v provedení USB. Dobrý způsob, jak ho omylem odpojit. Jak často se taková zařízení odpojují? Takový USB adaptér pro bezdrátovou myš a klávesnici tam není. Asi není dost USB. Absence ikony Plocha je taky zarážející. Dá se vyvolat, ale proč to mám dělat já?
    Ke všemu mám problémy s aktualizacemi. Updatový program tvrdí, na počítači dosud žádné nebyly instalovány, ale kliknutím na položku je ochotně ukáže. Když ho spustím, chvíli běží a nic. Ukázalo se, že je to letitý (!) problém v podstatě všech verzí od 7, včetně 10! Odstranění je složité, pracné a nezaručené. Kde udělali soudruzi chybu?
    Luxus bezdrátové myši a klávesnice je nutno potrestat pořízením drátové verze. Jak jinak při bootování vstoupíte do BIOSu? A jak zvolíte režim bootování? Nijak, bezdrát ještě nefunguje. Středa. Dovezli mi dřevo. Necelé tři kubíky, mám zase co dělat. Dvůr se boří pod multikárou, budu muset dovézt hlínu. Jinak dělám botník a police do předsíně – definitivní verzi.
    Nechávám aktualizátor W7 běžet přes noc, prý nachází stovky aktualizací, proto to tak dlouho trvá. Stejný problém mají i ti, kdo instalovali nový systém. Začínám být silně nedůvěřivý. Návody na řešení většinou sahají do starého dobrého dosového prostředí a příkazového řádku, což rozhodně není pro běžného uživatele. Souvisí to s přechodem na W10, nový systém ve formě aktualizace se nestáhne. Ani přímo jako ISO. Končí to vtipnou hláškou "Něco se stalo".
    Zmrzli mi karasi. Loni přezimovali ve venkovní vaně bez problémů, i když led byl hodně silný a moc místa jim nezbylo. Letos mrzlo zatím jen trochu, ale po minulotýdenní oblevě se na hladině objevil jeden, pak druhý a třetí. Když jsem jednoho vyhazoval, zaujalo mě, že je na omak tuhý a pružný jako za živa. Chcíplá ryba nemá už ten svalový tonus. A neplavaly břichem vzhůru ani na boku, ale pěkně jak mají. Jednu jsem zahrabal, zacházení jako s mrtvou jí těžko prospělo, ostatní jsem nechal.
Čtvrtek. Udělalo se pěkně, tak jsem se pustil do zpracování dřeva. Problém je, kam s ním. Tam, kde je to staré, ho dát nemůžu, protože bych se k němu nedostal. A skládat ho na volný prostor, budovat zajištění, aby se to nesesulo, se mi moc nechce. Už s ohledem na dočasnost tohoto řešení... Odpoledne mi dovezli další. Mám aspoň činnost na odreagování.
    Přes noc běžící aktualizační program běží celý den a pořád nic nestáhl. Jdu hledat instalační CD od WXP. Problém se vyřešil sám: po několika nečekaných resetech se objevila informace o dostupnosti W10, o stahování aktualizací a jejich automatické instalaci. Jásot trval jen chvilku. Aktualizace W10 se stáhla za 72 % a tam se to zaseklo. PC se opět chová jako předtím.
    Jednou z možností je použít bod obnovení. Příslušný nástroj mi jich nabídl spoustu, i z doby, kdy aktualizace fungovaly. Nic by to neohrozilo, protože jsem dosud nic neinstaloval ani data neukládal. Pak se to stalo. Po chvíli jsem si ještě chtěl něco ověřit a spustil jsem nástroj Obnovení systému opět. Objevila se hláška, že ho spustit nelze. Systém mi upřel i zálohu, kterou jsem dělal den předtím. Ověření této lži zabralo pár kliků na příslušnou ikonu.
    Nadávání bylo slyšet až do Redmondu. Mít peníze, soudím se o utrpěnou psychickou újmu a promarněný čas za užívání Windows.
Pátek. Vyplaval další karas. Předešlí si už začali pomalu lehat na bok, takže pokud předtím měly možná v sobě něco života, zjevně vyprchal. Rozhodl jsem se, že je zahrabu. Šel jsem pro rýč a když jsem se vrátil, ten nový byl o půl metru jinde. Divné. Sledoval jsem ho zblízka, pohyb žaber jsem nezaznamenal. Ale... neznatelný pohyb huby ano.
    Jemně jsem ho přesunul do kýblu s vodou, protože začalo namrzat a led by ho skřípl. Přihodil jsem i ty dva nakloněné, jako referenční vzorek. Je to jasně vidět: jeden vzpřímený u dna kýblu, dva polehávají na hladině.
    Zajel jsem do hodonínského Unihobby nakoupit materiál na skříňky. Potřebuju nějaké na míru a hotové bych musel upravovat. Za tisícovku jsem pořídil dřevo na tři plus latě na vyztužení roštu postele! Objednaná taštičková vyžaduje hustý rošt, předchozí molitanové stačily 12cm rozestupy.
    Už jsem přišel na princip slev, u kterých vám prodejce neumožní zboží vidět a je pouze přes internet v jediné konfiguraci. Na něčem to ošidí – v tomto případě na matraci. Sice se nazývala molitanová a kdesi cosi, ale byl to jen ořízlý obyčejný molitan, bez jakýchkoli vylepšení. Rošt bych už také nekupoval. Nehoblované latě jsou řezané tak jemně, že je stačí obrousit šmirglpapírem a jsou jako od výrobce, za čtvrtinu ceny.
    Odpoledne jsem doladil botník, který se musel upravit proto, že je pod plynovým kotlem a armatury neumožňují ho přirazit jen tak ke zdi. Musel také dostat nožičky přesné výšky – ještěže je nevyhazuju, když likviduju starý nábytek. Večer jsem byl tak uondaný, že jsem nešel na zkoušku sboru, ačkoli jsem měl mimořádně chuť na pivo.
    V sobotu dopoledne přijela DD, já jsem zajel do Vlkoše pro hranoly pro palubkovou podlahu. Byly napatlané impregnací proti hnilobě a ta z nich kapala, protože mrzlo a neschlo. Naštěstí jsem měl s sebou hadry, takže jsem čalounění skoro neumazal. Zajel jsem autem až k posezení ve dvoře, abychom je nemuseli nosit daleko. Přitom, jak jsem hlídal, abych hranolama nenabořil stojinu přístřešku, jsem zapomněl na otevřený kufr – jím jsem se trefil. Naštěstí jen málo, šlo to vyrovnat.
    Odpoledne jsme se vydali do kulturáku na košt archivních vín. Bývá jen jednou za čtyři roky a je zajímavý. Ukazuje se, jak je víno svérázné a nikdy nevíte, co se z něj po letech vyklube. Byly tam kousky i dvacetileté. Mnohé vzorky byly už za zenitem, nejčastěji se objevila chuťová prázdnota. Pár jich bylo excelentních, odhadoval bych na základě ochutnání optimální dobu ležení tak plus mínus pět roků. Samozřejmě jsou výjimky.
    Hrála Varmužova cimbálka, výborná. O zábavu se postaral malý chlapeček, který pobíhal kolem, a buď se motal kolem basy (nástroje svého otce), nebo si hrál s petkou vody. Vytrvale ji chtěl odnést, ale byla asi tak velká jako on. Pak sin ji strkal do pusu a nejčastěji ji stavěl na uzávěr, marnost toho počínání ho nijak neodrazovala.
    V neděli jsme lenošili, DD po poledni odjela, já jsem se chtě nechtě pustil do zkrácení hranolů na potřebnou délku, abych je mohl natahat dovnitř. Odjíždím do Prahy a nechtěl jsem je nechat venku. A řezat je uvnitř vymalovaných pokojů se mi nechtělo. Večer jsem se vydal na zkoušku sboru, nevlídná zima mě pranic nelákala, ale nedá se.
Pochvala (Meditorial), 18. 1.

Ani slovenští novináři nejsou žádným výkvětem, jak ukazuje převzatý rozhovor s Ficem ze slovenských HN, publikovaný v pondělí v Lidovkách. K čemu je otázka "osobně si myslím, že Slovensko je dostatečně bohatou zemí na to, aby přijalo 50 tisíc lidí..."? Redaktor si to myslí a vláda to má na základě toho "myšlení" udělat?
    V tomtéž vydání se expert Jan Macháček (to je ten s vizáží Bakaly) zabývá předpověďmi černých labutí v tomto roce. Tedy událostmi, které nelze předpovědět. Tipovat je považuju za ukázku novinářské nabubřelosti a selhání sebekritiky jedince.
    Pozitivní událost! Krkonošská horská služba pořídila za půl milionu dron pro pomoc lidem v nouzi. Jenže nemůže létat za špatného počasí. Kupodivu se v Lidovkách našel redaktor, dokonce M. Zvěřina, který nákup hájil. Pomoc dronu s (termo)kamerou, megafonem, možností nést mobil, obvazy, nápoje atd. je neocenitelná i – zejména – v pěkném počasí.
    Japonsko prý nezadržitelně vymírá, poučoval v sobotu moderátor na ČT24. Usoudil tak z faktu, že stoupá počet lidí nad tuším 85 let. Tím se zvyšuje průměrný věk, ale jak z toho vydedukoval vymírání, to jsem nepochopil.
    V sobotu ráno jsem zachytil rozhovor s režisérkou K. Vlachovou, která natočila film Poselství Jana Palacha (poběží zítra na ČT2).  Zmínila mj. negativní reakce, dokonce tříletý soud, které podle ní způsobily, že film byl v trezoru ČT. Moderátorka se osypala a opravovala to, protože ČT prý žádný trezor nemá. Jenže Vlachová se nedala, ostatně to, že film se vysílal jen jednou (2009), o něčem svědčí.
    Nová pohádka o Sněhurce vzbouřila rodiče a televizní radu. Prý líčí bělostnou pleť jako handicap, navíc se zamiluje do černošského prince. Nejpodivnější je ovšem výrok mluvčího rady, který prohlásil, že neví, "jestli jsou ty stížnosti relevantní". To snad není problém jeho, ale jednání rady.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání