Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
  
Raději ať ne (Téma), 13. 1.
Včera jsem viděl tiskovku poslankyně J. Chalánové, členky výboru na podporu Michalákových o odebrání dalšího dítěte české matce a norskému otci. Předchozí případ byl dost zamotaný, tady je to jednoduché a rychlé. Odehrálo se to během několika týdnů a fakta jsou tak prostá, že pochyby prakticky neexistují. Zbaběle doufám, že to všechno bylo jinak a že Barnevernet opravdu zasáhnout musel. Ne že se mstí.
Bůh ochraňuj klima (Glosa), 13. 1.

Pařížský summit skončil, něco se přijalo, ale řešením, natož vyřešením problému to nazvat nelze ani náhodou. Jen média poslušna svého papouškovacího reflexu pilně opakují silné (a hloupé) výroky politiků, že máme nejvyšší čas něco dělat, ba dokonce poslední šanci. V druhém případě se už populismus z výroku dá ždímat, protože poslední šance není jako pohádka dětem před spaním, kdy se necháme ukecat ještě na jednu dvě "opravdu poslední".
    "Klima se dramaticky mění. Na zadržení vody v krajině bude třeba až 500 miliard korun" – za to by člověk vyhodila i delftská Pýthie! Jak může někdo takový nemístný a nepodložitelný výrok někdo vypustit a jiný brát vážně? Nechci ani tušit, kolik bilionů v silné měně se už utratilo, utrácí a utrácet bude za opatření pro záchranu klimatu. A kolik jich zmizí v privátních kapsách.
    Člověk nevymyslel lepší kšeft, co ze Země točí. Pokud se náhodou vývoj nezmění k lepšímu, bude to proto, že se málo investuje, pokud se změní, jsme na dobré cestě a musíme investovat víc.
    Existuje přitom jednoduchá otázka, na kterou ovšem neexistuje odpověď, protože by tento kšeft překazila. Předesílám, že nejsem popírač: ano, klima se mění. Otázkou je, kolik je na tom přírodního, kolik lidského (poněkud uměle musíme člověka vyjmout z přírody – není to přece jen divné?) a jaké jsou ty správné hodnoty.
    Jak víme, že je to špatně, že se třeba opravdu oteplí, stoupne hladina moří a zatopí to hustě osídlené přímořské oblasti. Na jedné straně nekriticky obdivujeme Nizozemce, žijící nelogicky za bedlivě udržovanými hrázemi, jak bojují s přírodou, na straně druhé se nesmyslně divíme naivitě těch, co si postavili kdysi dům u řeky.
    Přece nemůže současně platit A a non A!
    Zpět k otázce: co když se klima, rozhozené před tolika lety, že si to nikdo nepamatuje, něčím, co také už nevíme, jen vrací k normálu? Že se nám to nehodí do krámu, to je vedlejší – prostě příroda jen něco napravuje. Proč zvyšujeme pracně hráze, když je zřejmé, že jednou to stejně stačit nebude, a nezkoušíme za výrazně méně peněz a úsilí najít způsob, jak v nastalých podmínkách žít?
    Pořád hlídáme genetickou čistotu, dělíme flóru a faunu na původní a nepůvodní, přičemž je od počátku evidentní, že jediným kritériem je naše svévole v určení začátku. Obyvatelé Země také migrovali, než nastal dnešní stav, takže by se mělo volat po nápravě. Obohacování znalostmi jiných nás přede dostalo na současnou úroveň. Kde jsme mohli být, nebýt cestovatelů, kupců a dobyvatelů...
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání