Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Mnoho povyku pro nic (Poznámka), 7. 1.

Problém s věkovou hranicí u služebního zákona není, jak se nám snaží média a horlivci všeho druhu naznačit, v paních Klausové a Filipi (zásadně uváděné v tomto pořadí). Novela to celé ještě pohnojila tím, že úlevu přisoudila jen velvyslancům.
    Špatně už je onen zákon. Když víme, aspoň to všichni uvádějí, že i stařečkové mohou být čilí a konat dobro pro společnost, proč je v zákoně ten limit tak blbě nastavený? Stačilo dodat "výjimku lze povolit jen za těchto podmínek:".
    Teď máme novelu, která je k ničemu, protože Filipi a Klausová už ve služebním poměru nejsou (od 1. ledna 2016), nijak se do něj dostat nemohou, takže stejně odejdou, protože jsou na svých postech nestandardně.
Open space po novu (Glosa), 7. 1.

Výhodou vyššího věku a zdravé skepse je, že se vám na nos špatně věší bulíky. Nedrží. Mně bohatě stačí čtvrtstoletí života v IT, abych byl až nezdravě rezistentní k nápadům tento obor přesahujícím.
    Vizionářů už jsem viděl, vydláždit sklep bych si jimi mohl. Prošel jsem například érou nejrůznějších představ o tom, jak má vypadat pracoviště. Baťa se musel v hrobě obracet, když se před lety objevil open space a přinášeli nám ho zahraniční guru a jejich servilní nohsledi jako evangelium.
    Musel se stydět, protože ho samozřejmě neobjevil, ale přinesl z USA stejně jako pásovou výrobu. I Valentin Dobrotivý alias Oldřich Nový ho několika generacím u nás předvedl. Kolik jen doktorů sociálních vět habilitovalo na pracích na téma přínosy open spacu!
    Jenže pro dnešní dobu charakteristická nadvýroba, potažmo nadprodukce, zachvátila i sociální oblast, takže je nutno čas od času vize měnit, aby se mohly kanceláře předělat na jiné, nové, s větší produktivitou práce.
    Open space je mrtev, zavádějí se systémy lépe využívající pracovní místa a vybavení. Podle statistik je výtěžnost pracovního místa jen 80-90 %, takže jich stačí míň. Panejo, to už tu přece taky bylo, tak před 10-15 lety. Kamarád to líčil: přijde do práce a recepční mu dá klíče s číslem stolu, kde bude sedět (později i kam si zapojí notebook) atd.
    Nejen to, ale stačilo mít na odpoledne jednání a stůl se tím pádem uvolnil. Důsledek? Nemít nic osobního! I to známe z amerických filmů...
    Takže non open space je opět nahrazený něčím jako shared space, který kombinuje větší místnosti s menšími. Pro neformální účely je vyhrazena kuchyňka a její zázemí.
    Takto prý pracuje i šéfka českého Microsoftu. Nemá vlastní kancelář, každý ví, ke ji najde, přes sdílený kalendář. Je, jak jinak, nadšená: Kancelář už není místo, kam chodíte pracovat, ale kde spolupracujete s ostatními a tvoříte. Jistý kancelářský specialista je ještě nadšenější: tento systém prý je mezistupeň k práci z domova, "která je už dnes docela běžná".
    Takoví lidé tedy hýbou kormidlem, v tomto případě pracovních návyků. Musíme být ekonomicky v pěkné řiti, když věříme, že takto se zvýší pracovní výkonnost a efektivita.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání