Gentleman

	Hlavní stránka Co se děje Ze společnosti Archiv vydání Vrba, Fórum

Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.

Vzpoura proti Unii (Poznámka), 10. 7.

Ústavní soud rozhodl, že čeští občané pracující za federace se v české firmě, ale fyzicky na Slovensku, mají nárok na dorovnání důvodu na výši u nás. Unie tvrdila, že tento postup je diskriminující pro ostatní občany Unie. Je zjevné, jak posedlost rovností může zatemnit mozek.
    Případ, o který konkrétně šlo, se totiž týkal období 1969 až 1993, tedy dávno před nějakou EU či naším členstvím v ní. Už to ukazuje, že jde o něco, co se týká nás, nikoli Unie. Navíc nešlo o žádnou práci v cizině, neb jsme byli federací. Proto tak bylo běžné, že dva lidé se stejným zaměstnavatelem pracovali v různých republikách.
    Jediné, v čem může našinec tápat, je výše důchodu a dopad na státní pokladnu. Onen strojvedoucí měl totiž podle LN dostat jen 3537 Kč, ačkoli slovenský důchod byl loni 9095 a náš 10522 Kč. Podle LN jde o velké peníze, případů jsou stovky. Podle MfD je jich naopak evidovaných jen 124, což nemají být velké výdaje.
    T. Němeček z Lidovek se pustil tvrdě do kritiky mladofrontovních kolegů, kteří rozhodnutí ÚS přivítali. Přehlédli podle něj, že ÚS tím, že o soudci unijního Soudního dvora, který rozhodnutí o diskriminaci vydal, vlastně prohlásil, že ten rozhodl mimo rámec svých pravomocí, čímž o něm de facto (podle Němečka) řekl, že je hlupák.
    Hloubal jsem nad touto interpretací dost dlouho, ale jediný závěr, ke kterému jsem došel, zní: hlupákem je Němeček.
    Nejlepší na konec: jak se ukázalo (jinepravo.blogspot.com), dotyčný strojvůdce dostává i slovenský důchod, takže s tím naším nedorovnaným už má víc (o cca 2,5 tis.), než by měl, kdyby pracoval jenom tady. Takže bitý není a naše soudy se vrtají v něčem, co za vrtání nestojí.

Gentleman

Čtenáři nám píší (Pozorovatel), 10. 7.

Nemanželský syn dánského učitele Naslunda van Ecka a české zdravotnice Heleny Sirotkové, hudební skladatel Pjeer van Eck, žijící v Praze, pozoruje okolní vibrace skrze řádky notové osnovy.
Čtenáři nám píší. Píší na náš web do chlívku "Vzkazy". To je milé zjištění. Po deseti letech, co máme web, se konečně čtenáři ozvali. Myslím samozřejmě čtenáře skutečné.
    Do těchto chvil jsme museli tyto ohlasy psát sami. Jak ponižující, zvláště pro umělce našeho kalibru. Představte si, že někde hrajete v klubu dlouho do noci, pak jedete autem domů a tam, místo abyste ulehli do pelechu, musíte ještě zapnout počítač a napsat na vlastní web třeba tohle: "Bylo to skvělý. Josef." Nebo "Mrskáte to super. Dáša V."
    Přiznám se, že psaní těchto ohlasů mě časem začalo vyčerpávat více, než hraní samotné. Už noční cestou, místo abych si užíval prožité euforie, jsem přemýšlel, jakou novou převratnou smyšlenkou přispět do Vzkazů. Jen vyvíjení falešných jmen, co zabere času! Třeba ty moje nejpovedenější: Hubert z Karlína, Viktorka, Adam Michna z Olbramovic, Kritik, Kytarmajstr.
    Jenže tím věc nekončí. Je třeba měnit stylistiku a občas udělat hrubici. A nakonec občas napsat i něco ošklivého. Například Drtič přispívá: "To vaše vrzání mi zkazilo poslední zbytek heské nálady." (Všimněte si Drtič je hned zpočátku degradován nesympatickým jménem a jednou pravopisnou chybou.) Po tomto výlevu by šel samozřejmě normální člověk spát, ale já utvářím dojem, že na našem webu visí stovky lidí každou minutu.
    Tudíž za půl hodiny (tak kolem třetí ráno) je třeba napsat říznou odpověď od fanouška spřízněného: "Ty chudáku, co to tady zvracíš na nejlepší kapelu, která u nás kdy hrála? Znám tu tvojí přiblblou art metalovou partu, kde žudláš sóla dvěma prstama na Irisku, už dlouho, a dosud jsem toleroval drzost, s kterou takový sračky dokážete předkládat lidem. Ale s tím je definitivní konec. Hendrix."
    Jistě chápete, že takovejhle lauf se nedá vydržet dlouho a taky, některý lidi, který nám byli jinak nakloněný, byli z tohohle dopisování časem pěkně zmatení. Tak jsme počet koncertů snížili na dva měsíčně a gastrojezzový pidláni vypustili úplně. (Tedy vyjma případů, kdy šlo opravdu o velký prachy.)
    Jenže pak se stalo, že napsali konečně čtenáři sami. První z nich Herman píše 30. 3. 2012: "Poslouchám obě céda a chci nějaký akordy. Samozřejmě rád bych mu nějaký akordy dal, ale ne úplně všechny. Maximum, dva až tři. V kapele používáme akordy veřejně dostupné – z akordových příruček, které jsou běžně k mání, ale samozřejmě souběžně také naše tajné akordy. Ty nezná nikdo jenom my a ani se nedají odečíst z postavení ruky na hmatníku během koncertu, protože máme akordové karbonové krytky. Samozřejmě pro tyhle věci do našich notových záznamů píšeme značení, jež nezasvěcenému příliš nenapoví. Např. C ??, nebo dis ???. První písmeno značí základní tón, od něhož se akord odvíjí, ale další přidané tóny se skrývají pod těmi otazníky. No pak se v tom někdo vyznej! Následně druhý čtenář 16. 5.: "Chválím moc. Vaše vrzání mi připomíná band jednoho kuchtíka s názvem Freak Power." S tím názorem lze jistě částečně souhlasit, tedy snad co se týče groove, je jistě v pořádku, ale kde v tý hudbě Freaku uslyšíte ksakru něco podobnýho, jako naše dvouhodinový kytarový sóla?
    Ale rozhodně pište dál. Já taky pořád někam píšu, a i když to nikdo nečte, nenechám se odradit, ba naopak. Zrovna teď jsem vyťukal jednu esemesčičku, jedna radost...A víte, komu jí posílám? Přece sám sobě...

Pjeer van Eck, pjeer_van_eck@quick.cz




Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild All Rights Reserved	:: Home :: Ze společnosti :: Co se děje :: Vrba :: Fórum :: Archiv vydání