Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
  
Všechno se vykecá (Téma), 18. 5.
Naděje na zlepšení poměrů v této zemi, oživená utajením operace Rath a spol., skončila. Ve včerejší MfD se objevila decentně chlubivá fráze "podle policejní žádosti o vydání Ratha k trestnímu stíhání, jejíž obsah MfD zná, se...". Jak to, že příprava akce byla utajena a vyšetřování běží v klasických děravých kolejích, kdy média vědí vše? Do háje se vším.
Nesmyslný zákon (Komentář), 18. 5.

Naprostou šílenost v ochraně dětí vymysleli naši zákonodárci. Od prvního dubna musí lékařský zákrok, který není bezodkladný, posvětit písemně oba rodiče, pokud dítěti není 18 let. Stačí, že by mohl pacientovi podstatným způsobem uškodit. Tato vágní formulace vede k tomu, že někteří zubaři odmítají bez spolupodpisu dělat tzv. "krvavé zákroky", praktičtí lékaři chtějí podpis i při očkování, třeba vitamíny pro posílení imunity. Platí i pro odběr krve.
    Jenže to není všechno: plná moc druhého rodiče se neuznává! Musí se proto dostavit osobně. Nikoho nenapadlo, že rodiče nejsou pořád spolu. Nemyslím předrozvodové stavy, ale služební cesty, práce mimo bydliště, dlouhodobé pobytu v zahraničí, ale i hospitalizace v nemocnici. A protože ne vždy víte při návštěvě lékaře, co se bude dít, stane se, že místo ošetření dostanete formulář, který musíte přinést vyplněný a podepsaný, jinak má váš potomek smůlu.
    Máte dítě u babičky a potřebuje nějaký zákrok? Neexistuje. A má-li dítě poručníka, jsou komplikace neskutečné.
    Přitom jak se zdá, o problému všichni věděli, jak tvůrci, tak kritici. Teď ho ministr řeší, ale to si mohl ušetřit.
Nové není lepší (Poznámka), 18. 5.

V besedě o nové podobě zpravodajství Události (LN 14. 4. 2012) nezaznělo nic nového: podle ČT je všechno v pořádku a změny jsou pouze k lepšímu. Pokud jde o chození moderátorů, akorát vznikl problém, že se musí hlídat, jaké mají boty. A u žen dokonce, jaké mají nohy! Kvalita nohou je tedy v přímé závislosti s kvalitou zpravodajství – to je úžasné.
    K tomu přidávám poznatek, že besedující, ať novináři či televizáci, se vyjadřovali jako prasata. Co věta, to halda ukazovacích a takacích zájmen: "Mám trochu pochybnosti o tom konceptu (...) moderátoři nakonec musí odmoderovat ty zprávy, musí se na to připravit, ta reportáž asi nikdy nebude..." či "Já nehodnotím ani internetové stránky podle grafiky, ale jestli tam najde ten obsah, který hledá. Ale kdyby tu seděl někdo, kdo o tom mluví odborným jazykem, tak by vás přesvědčil, že je to vlastně pěkné."
    Proč to korektoři nezcivilizovali? Nebo Lidovky už korektory nemají?
Kypr a výlety 1 (Dovolená), 18. 5.

Podařený výlet do vodního parku byl v režii DD, která hbitě naskočila do prvního busu, který se jí zamlouval. Po půlhodině jízdy na východ park nikde a my někde, neznámo kde. Když se po levé straně objevil místní trh a nějací lokálně vypadající občané vystoupili, DD iniciovala totéž. Ani jsem nestačil hlesnout, že nikde nevidím zastávku.
    Prošli jsme trh, který byl naprosto turistických atrakcí prostý. Nabídka zahrnovala vše, od zeleniny a ovoce přes boty a místní uzeniny po nabídku blešího trhu. Jali jsme se především hledat zastávku zpět. Já jsem logicky navrhoval vrátit se na silnici, po které jsme přijeli, DD iniciativně vyrazila do kopců. Záhy zastávku našla, ale bus jel neznámým směrem.
    Já jsem se zatím usadil v příjemné kavárna dřevem vybavené, na plasty si pořád nezvyknu. Angličtina nezabrala, servírka byla z Rumunska a uměla rumunsky a řecky. Trochu uměl jeden host a další přes ulici v jiné kavárně. Takže jsme objednávku halekali po náměstíčku.
    Pak se vrátila DD, dali jsme si víno a šli hledat zastávku. Došli jsme na silnici a tam jsem se zeptal zaručeně kompetentního člověka: muže v oranžové vestě, an dirigoval dopravu. Zjistili jsme, že jsme kousek od letiště, časy odjezdů jsme znali z knížečky, takže tentokrát už v klidu jsme se vrátili na trh. DD si koupila zaručeně pravou japonskou panenku (s barbieovským kukučem), já dvě cínové konvičky "very old".
    Zachtělo se mi ochutnat místní klobásky. Muž nabídl ochutnávku a po souhlasu nacpal do tašky asi dvě kila pochoutky. Vyjádřil jsem nesouhlas, ubral polovinu, po krátké iteraci jsme skončili na čtvrt kile. Podobně to dopadlo s jehněčí slaninou. Nakonec stejně přihodil o oběma ještě polovinu, aniž změnil už dohodnutou cenu. Byl to kšefstman, zboží nabízel, leč nevnucoval. I u jiných obchodníků to tak dopadlo, při nezájmu dali pokoj.
    Fotky: bleší trh, kobercové auto, kavárna s Rumunkou, ještěrka, typická kyperská pec, kterou mám v plánu postavit na zahradě.
Vrtěti Smetanou (Komentář), 18. 5.

Muž nacházející se v krizi středního věku, neochotný smířit se s typicky českým pojetím svobody, řeší svou potřebu vyjádřit se k dění kolem sebe rejpavým psaním a pošťuchováním.
Z řidiče, který přimaloval tykadla politikům na plakátech, je mediální hvězda a vzor všech ctností. Přičemž, pokud vezmeme v potaz, že alespoň základní formy demokracie zde opravdu fungují, má máslo na hlavě především on sám. Helsinský výbor, kdy paní Šabatová odhaduje myšlenky soudkyně (!), Liga lidských práv, ministr Pospíšil chystá stížnost k Nejvyššímu soudu, a tak dále, a tak dále. Kupodivu, nikdo nejde bod po bodu jednotlivých námitek a nesnaží se na ně podívat bez emocí, čistě racionálně.
    Za prvé, podjatost soudkyně, manželky politika Langera, měl namítnout sám obžalovaný. Svého práva nevyužil, tedy je zbytečné to neustále zmiňovat. Navíc se soudkyně vcelku rozumně snažila změnit rozsudky, aby k vězení nedošlo, o tom dále.
    Za druhé, Smetana nebyl odsouzen do vězení, ale k zaplacení škody, což učinil, a ke sto dnům veřejných prací, které odmítl. Soudkyně zašla tak daleko, že mu nabídla náhradu ve formě domácího vězení, což je spíše formální záležitost, které pan Smetana opět odmítl. Tedy až ve třetí fázi se náš hrdina dostal do situace, kdy byl odsouzen k vězení na sto dnů.
    Na jedné straně mě děsí, že za takovou blbost lze zavřít člověka do vězení. Stejně tak mě ovšem děsí naprosté pohrdání ze strany pana Smetany zákony naší země. A do třetice, děsí mě aktivity různých ochránců lidských práv, to nemají na práci nic jiného, než řešit jednoho člověka, který se rozhodl, že půjde proti všem?
    Pokud se chtěl pan Smetana stát mučedníkem, budiž mu přáno, podařilo se. Jestli to byla hloupost či frajeřina, to ví jen on sám. Reportéři měli svých pět minut slávy.
    A dál?
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved		 :: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání