Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
  
Já ne (Téma), 5. 4.
Opakuje se "celonárodní" požadování nových voleb, ať už od opozice, tak od odborů a některých občanských iniciativ. Bezbřehá naivita spočívající v přesvědčení, že někde je ukrytá nová lepší vláda, která třímajíce kouzelné proutky vyvede stát z ekonomické a národ z morální krize, mě vede k prohlášení, že já nové volby nechci! Akorát se vrátíme na start a s holou prdelí začneme znova, bez záruky, že se cokoli zlepší.
No passaran (Glosa), 5. 4.

Čím dál častěji zjišťuju, že dnes bych nejen neudělal přijímačky na vysokou, maturitu, ale nedostal se ani na střední školu. Pokud bych vůbec absolvoval základní. Je to stejné, či podobné, jako u řidičáku. Přestože jezdím bez nehod, přezkoušením bych přišel o řidičák. Rutinní jízda s eliminováním nebezpečí a intuitivním a heuristickým řešením situací vás zbaví schopnosti odpovídat v testech pomocí a-b-c-d na otázku jak se chovat při předjíždění, na rozdíl mezi ohrozit a omezit, a podobně.
    Totéž platí i pro můj oblíbený český jazyk. Pravidla – toto označení je s ohledem na chaos v nich více než absurdní – pravopisu opravdu nemají mnoho společného s větným rozborem. Kam napsat čárku a další finesy řeší člověk jako řidič: povětšinou intuitivně a povětšinou správně. Přitom k tomu vůbec nepotřebuje znát typ větného spojení a druh členu.
    Tak jsem se v jedné příloze LN s překvapením dočetl, že spojka "aby" může připojit pět různých vedlejších vět: podmětnou, předmětnou, přívlastkovou, příslovečnou účelovou a příslovečnou způsobovou. No uznejte, k čemu to potřebujete? Na rozdíl od užitečného biflování násobilky, trojčlenky a řešení průniku jehlanů s kužely, které přece jen bystří mozek, je tato znalost zbytečná.
    V "Není nutné, aby vyhrál." je vedlejší věta podmětná (kdo aby vyhrál?), ve "Vyslovil přání, aby vyhrál." nečekaně přívlastková (jaké přání?). Ať se na mě lingvisté nezlobí, ale i to přání se týká přece toho, aby někdo vyhrál, takže otázka "kdo aby vyhrál" je namístě.
    Ve zmíněné příloze jsem našel podivuhodnosti. Korály jsou prý šperky, nikoli neživotný tvar od korál (zvápenatělé korály). Korále zřejmě šperky nejsou. Dostal mě odborný tvar "celá věta" v části věnované interpunkci. Když za jistými spojkami není "celá věta", čárka se nepíše, tvrdí autorka článku. Celou větou míní větu s přísudkem...
    Narazil jsem i ve stylistice. Rozhodnout, ve které věta ze čtyř je správně čárka, přičemž správná je jen jedna možnost, je problém, pokud věty nevolíme jednoznačně. Čárka je vůbec problém, protože někdy být může, ale nemusí, a hlavně se řada možností řídí pocity. Zejména v umělecké literatuře či přednesu.
    Hamletovo "Být či nebýt" lze chápat jako výčet možností (bez čárky), nebo vylučovací spojení (s čárkou). Našel a přečetl jsem si, poprvé v životě, ten monolog, abych pochopi, na co se princ dánský táže. Víte, že "nebýt" se v textu objeví jen jednou (ve všech tvarech)? Hamlet se zabývá problémem čím být: herce, spisovatelem, řečníkem. A končí: "Co mám volit? Čím má být Hamlet? Co bych dovedl, kdybych byl něčím! – Ano, ale čím? To je ta otázka!"
    Otázka nebytí tedy vůbec nepadne, takže úvahy o čárce jsou spíše předmětem na lingvistický článek či práci, ale v žádném případě nepatří do testu.
    Pohořel jsem i na nalezení významově nejbližšímu slovu k báchorkovitý. Z nabídek bachratý, členitý, hrozivý a roztodivný je správně to poslední. Tak rozhodlo Scio. Ze Scio mi na dotaz, proč je roztodivný nejlepší, odpověděli: (...) roztodivný (označuje-li báchorka "vypravování o věci vymyšlené, neskutečné", pak roztodivnost je – z podstaty věci – takovému označení blízká, rozhodně nejbližší při vyloučení ostatních možností, a to naplňuje požadavek zadání) (...) Smyslem takové úlohy je posoudit, zda je uchazeč schopen uvažovat o výše uvedených vazbách a posoudit nikoliv shodu či neshodu, ale významovou podobnost. I to má, z hlediska dovednosti užívat jazyka na patřičné úrovni a porozumět jazykem sdělovanému obsahu (významová různorodost ve vztahu "sdělované kontra přijímané" je charakteristická pro jakoukoliv komunikaci), svůj význam a proto jsou takové úlohy v testu zastoupeny.
    Pokud je báchorkovitý od báchorka, jako je že, pak nám vyroste generace, se kterou si neporozumíme. Nebude sice nic umět, ale ve výběru variant bude znamenitá.
Předjímání (Poznámka), 5. 4.

Předák socdemáků Sobotka s oblibou v každé větě uvádí, že je ze sociální demokracie. Ztotožňuje se s ní až posedle, aby snad nikdo nebyl na pochybě, za koho kope. Míra únosnosti je ovšem daleko překročena.
    Vrcholu marketingového pomýlení dosáhl následujícím výrokem: "O zastoupení stran v příští Sněmovně teprve rozhodnou občané svými hlasy a my to jako sociální demokraté nemůžeme předjímat."
    Zjevně mají socdemáci někde ve stanovách, nebo možná přímo v genech, že nemůžou předjímat. V tom případě nemají ve vládě co dělat: ten, kdo nemůže předjímat, nemá sám jasno o svých krocích, plánech a skutcích.
Práce z domova? 2/2 (Dsl.cz), 5. 4.

Každá práce vyžaduje něco jiného, ale to nám guruové nových pracovních technologií neřeknou, přišli by o práci. Proto se vymýšlejí nové marketingové nálepky, typicky synergický efekt, pro tak banální zjištění, jako je to, že efekt spolupráce je větší než součet efektů jednotlivých činností. To už mimochodem kdysi vymyslel Ford a po něm rozvinul Baťa.
    Zaznamenal jsem takovou invenci ve výmluvách firem, proč práce z domova ne, že se nedivím stavu, jaký je. Zažil jsem sám argument "ono by to nedělalo dobrotu, kdyby redaktoři pracovali doma a recepce a inzerce ve firmě". Socialistické rovnostářství z toho čiší na hony.
    Dalším protiargumentem je, že pro zaměstnance je důležité, aby na sebe viděli, spolu mluvili, mail kontakt nenahradí. Takový názorový guláš svědčí o tom, že dotyčný nemá jasno. Pokud práce lidí vyžaduje soustředění a občas komunikaci, je například openspace zhoubou.
    Námitky vůči mailové komunikaci smetu lehce: kolikrát se vám stalo, že jste si něco ústně dohodli a pak to bylo jinak? Ať už kvůli různému pochopení, pozapomnění nebo obyčejného zapírání. Když chci oponovat svůj návrh, je hezké si o něm pokecat, ale hlavně to chci mít "na papíře". Jak pro komfort (abych si to nemusel pamatovat), tak pro věcnost (dohledání po čase).
    Pracoval jsem v openspacu, kdy jsme sdíleli patro s několika odděleními. Jalová hlava, co to vymyslela, nechápala, že lidi, co převážně telefonují nebo jednají s návštěvou, budou rušit ty, co píšou, hledají informace, dělají analýzy a podobně. Pracoval jsem také ve firmě s možností volné pracovní doby. Přesto, že jsme nad prací strávili doma víc než dost času, pronásledovala nás němá všudypřítomná výčitka, že nesedíme v práci osm hodin. Pracoval jsem i ve firmě, kde se velmi dbalo na dodržování pracovní doby, až by se dalo říct, že šlo o hlavní poslání. Kupodivu se nelibě neslo právě dodržování pracovní doby – odchod brzo po konci pracovní doby byl sledován s nevolí.
    Podtrženo, sečteno: naši zaměstnavatelé práci z domova v žádné podobě příliš nevítají. Sice o ní květnatě mluví v různých anketách a pro média, leč dominuje v nich přesvědčení, že nekontrolovaný pracovník je nevyzpytatelný pracovník a kdo ví, co dělá, když ho nevidí. Vynalézavě nacházejí argumenty, proč to nejde.
    Nízká míra homeworkingu u nás je toho důkazem. Podle agentury Manpower tento druh práce nabízí nebo neví, zda nabízí (zajímavý údaj), 20 % tázaných firem. 80 % tak nečiní. Jiný průzkum uvádí zájem u tří čtvrtin zaměstnanců. Tak či tak, pouze 5 % lidí některý z režimů práce mimo firmu využívá, necelá tři procenta firem poskytuje (rozpor se statistikou od Manpower).
    Nůžky jsou tedy jaksepatří rozevřené. Jestli sklapnou, nebo ne, těžko soudit. Já osobně jsem skeptik přímo bytostný.
Je to fuška být pamětníkem (Komentář), 5. 4.

Pražák, bydlící již více než půl života v malém pohraničním městečku, podlehl touze podělit se o své myšlenky. Jsou mnohdy kontroverzní a rád se pustí do debaty s případnými oponenty.
Ano, je to fuška být pamětníkem. Člověk si s přibývajícími léty sice nepamatuje, co měl včera k večeři, brzy třeba zapomene i jak se jmenuje, ale vzpomínky z mládí jsou jako živé. A stačí malý podnět a ihned nečekaně vyskočí vzpomínka, desítky let kdesi hluboko v paměti zasutá.
    Když jsem zahlédl v pátečních Lidovkách nadpis přes celou první stránku „Ministři: penzistům přidáme 100 korun“, hned mi na mysli vytanula vzpomínka někdy z osmdesátých let minulého století.
    Tehdy se strana a vláda rozhodly přidat penzistům měsíčně 30 korun. A lidová tvořivost ihned vymyslela proč: Aby mohli penzisti každý den zavolat na Národní výbor, že ještě žijí, a není tedy důvod jim výplatu důchodu zastavit.
    Časy se mění. Příjem a také ceny všeho možného od té doby vzrostly, nevím přesně, ale dejme tomu, že průměrně sedmkrát. Dnešní stovka má kupní sílu přibližně tehdejších 15 korun. A tak přemýšlím, jaký vtip by na těch 15 korun vymysleli tehdejší vtipálci. A co vymyslí ti dnešní?
Jan Hajský, jan.hajsky@volny.cz
Před 11 lety (Deníček), 5. 4.

Texty z knižně vydaného deníčku Gentleman miluje mlčky z doby před 11 lety. Někdy jsou zajímavě aktuální.
Přijel k nám Rushdie a Petruška Šustrová vyplodila útočný fejeton o malosti české povahy. Najdou se prý "rozhodně" lidé, kteří budou remcat kvůli výdajům na Rushdieho bezpečnost. Nikoli, že by se už našli. Prostě se zajisté najdou, Petruška to ví. Budou to podle ní "přesně ti lidé" – och, ta vědoucnost – kteří by se "nejradši zamkli za horami české kotliny a uknedlíkovali se tady k smrti". Skvělý fejeton, opravdu. Skvost novinářství. Rád udělím knedlíkové Petrušce čestný titul novinářský kazišuk za dlouhodobou invenci. Malá poznámka: může mi někdo vysvětlit, proč mají knedlíky tak špatnou pověst, zatímco jiné těstoviny (špagety) či těsta (pizza) nikoli? (–) EU zařadilo ČR mezi země "vysoce pravděpodobně" podezřelé z možnosti výskytu BSE. Evropští byrokraté neměli potřebu nic zjišťovat, stačilo jim usoudit, že jsme dováželi dobytek a kostní moučku od nich. Že se jí nekrmilo, to nehraje roli. Kupodivu Rakousko je na tom líp, ačkoli krmné směsi dováželo a používalo. (–) Vláda připravuje zákon o možnosti soudit trestné činy mladistvých: trest nebude udělen, ale proces proběhne: na můj nápad konečně došlo. V souvislosti s tímto návrhem se objevuje názor, že mají být trestáni rodiče, protože nesou odpovědnost za jejich chování. Jak se asi zohlední, že na výchovu nejsou žádné spolehlivé návody, jak to, že potrestaný rodič tím spíše nebude mít možnost nic napravovat (vězení, pokuta). Bude trestán opakovaně?
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved		 :: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání