Gentleman

	Hlavní stránka Co se děje Ze společnosti Archiv vydání Vrba, Fórum

Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.

Akademická faleš? (Glosa), 25. 1.

Protesty studentů a profesorů proti připravované reformě vysokých škol nečekaně napadl a shodil premiér Nečas. Podpořil tím nepřímo ministra Dobeše, který s akademickou obcí nemůže najít společnou řeč.
    Argumenty Nečase jsou podivné: návrhy nejsou dopracované, nemají paragrafové znění, nebyly projednány vládou... jsou zkrátka nehotové a protestovat proti nim je tedy dětinské. Ještě mohl dodat, že máme počkat na schválení zákona poslanci a senátem.
    Dost mě tím Nečas zaskočil. Protesty vysokých škol jsou decentní a přiměřené, stejně jako povědomí o návrzích. Není přece třeba čekat na finalizovanou podobu v případě, že už návrh obsahuje zjevně rozporné a nevhodné prvky. Nemusím vařit guláš z masa, které je zkažené, abych zjistil, že guláš není k jídlu.
    A že se přidal Klaus, to mnozí považují za jeho konzistentní projev, ale není tomu tak. Nehotovost a nepřipravenost návrhů, pokud lze soudit dle publikovaných výhrad (původně rozumně definované parametry školného se neuvěřitelně rozplizly) a Dobešových vyjádřeních (on školné nezavádí, jen určuje, že bude nula až deset tisíc, ať si každá škola vybere...) vede logicky k výhradám.
    Klausovo zjednodušení a výroky o falešných akademických svobodách si nic jiného než další kritiku nezaslouží. To už je kompetentnější v hodnocení vlivu lidí na globální oteplování a možnosti ho ovlivnit žádoucím (neznámým) směrem.

Gentleman

Zeptej se táty (Ze života), 25. 1.

Tuto útlou knihu jsem si koupila až po smrti Jana Balabána. Mediální vzkříšení a hysterie mne zaujala.
    Začaly tehdy prázdniny. V tu dobu mám pocit, že stihnu cokoliv.
    Útlá kniha mi ale dala zabrat.
    Opakovaně jsem ji odkládala, jako bych se bála do šedobílého příběhu začíst.
    Po čtyřech měsících jsem příběh tří sourozenců, loučících se s otcem, s retrospektivou do dětství, dospívání, vlastních soukromých dramat, přece jen dočetla.
    Cítila jsem se "vysátá" a dojatá.
    Nejde ani tak o umírání cizího otce, ale o smrt každého z nás, o smrt našich nejbližších, o prázdnotě po jejich odchodu. A to nevratné odcházení Jan Balabán pochopil. Jeho kniha nám může otevřít oči. Rodinné vztahy musíme posilovat i za cenu nepohodlí a ztráty času, dokud to jde.

Před 11 lety (Deníček), 25. 1.

Texty z knižně vydaného deníčku Gentleman miluje mlčky z doby před 11 lety. Někdy jsou zajímavě aktuální.
I v Kalifornii poukazovali odpůrci stavění elektráren na to, že spotřeba elektřiny bude klesat: ale ona nečekaně stoupla o čtvrtinu přes veškeré ohánění se úsporami a moderními technologiemi. A teď elektřina není… Takže si dejme pozor také. (–) O zatím neschválenou metodu léčení rakovinných nádorů podvazováním je takový zájem, že někteří politici se už "neformálně" zajímají, jestli by nemohli někoho v neexistujících pořadnících předběhnout. (–) Britští vědci smějí klonovat buňky embrya pro léčebné účely. Takže aspoň pro tkáně a orgány svitla naděje. Samozřejmě někteří lidé křičí, že i embryo má svá práva. A nemocný člověk ne?

Gentleman

Spojka 5/5 (Poéma), 25. 1.

„Malý trpaslík, ale s veľkým oštepom.“.
Opäť sme zopakovali túto časť z našich pesničiek. Ľudová múdrosť hovorí, že iba v páru sa šťastne žije. Preto sme si do páru, k „Lucille“ od Little Richarda, našli „5-4-3-2-1“ od Manfreda manna.
    (japonské číslovky). http://www.karatetygr.cz/o_karate_06-04.html
    „Go shi san ni ichi, itsu yon mi futa hito.“
    Bojové umenie „Go Džu Ryu“ sa vyznačuje aj číselnými vzťahmi, ktoré sa akoby čítali odzadu. Popri japonských čísloviek: „itsu yon mi futa hito“, sa často používali aj čínske číslovky: „go shi san ni ichi“. Lebo japonské bojové umenia sa vyvinuli podľa vzoru čínskych. Navyše, je to bojové umenie z ostrova Okinawa, ktoré je súčasťou súostrovia Ryu Kyu v Čínskom mori.
    (Little big man Chief Dan George goes up to the mountain to). http://www.youtube.com/watch?v=QwgnDn8ez9g
    „Haj jaja haj jaja.“
    Indiáni sami seba nazývali ľudské bytosti. Dobyvateľské bledé tváre vnímali ako mimozemšťanov z iného sveta. Takže podľa ich názoru to boli ako SciFi príbehy. Počas Americkej občianskej vojny, ktorá trvala v rokoch 1861 až 1865, sa v roku 1864 začal príbeh poručíka Dunbara. V bitke s konfederačnou armádou bol ťažko zranený. Príbeh bol stvárnený vo filme „Dances with wolves“. Režíroval ho a hlavnú úlohu si v ňom zahral Kevin Costner. Podobný príbeh pokračoval a vyvrcholil v bitke pri rieke Little Bighorn, v dňoch 25. až 26. júna 1876, vo Veľkej vojne Siuxov, ktorá trvala v rokoch 1876 až 1877. Tento príbeh bol zase stvárnený vo filme „Little big man“. Postavu pani Luise Pendrakeovej si v ňom zahrala Faye Dunaway, Malého veľkého muža Dustin Hoffman, Starú stanovú kožu Chief Dan George a generála Georga Armstronga Custera zase Richard Mulligan.
    (Pocahontas colors of the wind youtube). http://www.youtube.com/watch?v=TkV-of_eN2w
    „Tu je Pocahontas, veľa dymu, mokré drevo, tam sú bledé tváre.“
    Je to podobný SciFi príbeh. Ako vo filmoch „Dances with wolves“ a „Little big man“. Odohral sa ale v inom storočí. Pocahontas sa narodila roku 1595 v americkom štáte Virginia, zomrela roku 1617 v anglickom meste Gravesend a tam je aj pochovaná, v kostole svätého Georga. Počas karaoke by sa mal na pozadí premietať animovaný film o „Pocahontas“. Ako obaja ležia pod slnečnicami Vincenta van Gogha. „Come roll in all the riches all around you / and for once, never wonder what they're worth.“ Ako druhú možnosť navrhujeme premietnuť Obr. 1 a Obr. 2.
    (Rossini the Barber of seville Figaro's aria youtube). http://www.youtube.com/watch?v=012dIqLM_qo
    (Ružencová automasáž Augustin Sokol). http://www.izurnal.sk/index.php?Itemid=55&id=329&option=com_content&task=view
    „Som jedným zo siedmych Asgardov, čo navštívil vás a klon vašej pozemskej Lucie, očaril nás!“
    Náš pôvodný príbeh bol o siedmych asgardských dôchodcoch, ktorí strávili na našej planéte svoju liečebnú dovolenku na zotavenie. Kvôli utajeniu sa pri tom vydávali za trpaslíkov. Zamaskovali sa s pomocou hrubej vrstvy telového mejkapu na tvári, parochne s dlhými vlasmi, falošnej hustej brady, dlhých fúzov, až po uši a do čela stiahnutej veľkej čiapky, slnečných zrkadlových okuliarov, rukavíc, vysokých čižiem a na mieru ušitých šiat, zahaľujúcich celé telo.
    Bývali v hustom neobývanom lese, pracovali pod zemou v hlbokej bani a našli zlatý poklad. To im síce zaručovalo bezstarostný život. Ale občas si kvôli kondičke išli zamakať do bane. Zmenený tlak ovzdušia v hlbokej bani a stála vlhkosť, bez ohľadu na vonkajšie poveternostné podmienky, mali blahodarný vplyv na ich zdravotný stav. Asgardská cestovná kancelária im zabezpečila výber našej planéty Zem, rozprávky o „Lucii a siedmych Asgardoch“, riekaniek, pesničiek, melódií, filmov, masáží, neobývaného lesa, prekladateľských komunikátorov, zamaskovanie, vyhĺbenie bane, nájdenie pokladu s pomocou vyspelejšej asgardskej technológie, dodanie klonu pozemskej Lucie, kyvadlovú dopravu na asgardskú domácu základňu a nakoniec im to všetko preplatila asgardská zdravotná poisťovňa.
    Vskutku pekné SciFi! Teda aspoň podľa nášho názoru. Ale už dopredu súhlasíme aj s inými názormi. Lebo každý by mal mať právo na svoj vlastný názor. Súhlasíme: Nie je to pekné SciFi. Vôbec to nie je SciFi. Je to nezmysel. Je to hlúposť. Sú to pravdivé názory? Ale čo je pravda?
    (Turínské plátno a Leonardo da Vinci na TV SPECTRUM YouTube). http://www.youtube.com/watch?v=J2KUgZ5do6k
    (camera obscura fotografický aparát wikipédia). http://sk.wikipedia.org/wiki/Fotografick%C3%BD_apar%C3%A1t
    „Pilát mu povedal: Čo je pravda?“ (Ján, 18:38.) Je to zásadná a večná otázka. Lebo ľudské poznanie je iba ako zrnko piesku, pred ktorým sa rozprestiera more nepoznaných záhad. Veď čo vie zrnko piesku o bolestiach mora? Tak je to aj s našimi SciFi poviedkami. SciFi je všetko.
    Ale SciFi je aj nič. V čase, keď Jules Gabriel Verne písal svoje SciFi romány, tak všetky dnešné reálne veci, ako sú napríklad jadrové ponorky, nadzvukové lietadla a rakety so sondami pre lety do vesmíru, boli vtedy vnímané ako SciFi. Naopak. Dnes už pre nás nič z toho nie je ako SciFi. Je to len ako skutočnosť zobrazená v čase: Ako televízny film, ktorý je 25 krát zobrazená skutočnosť za sekundu. Ako film, ktorý je 24 krát zobrazená skutočnosť za sekundu. Ako fotografia. Ako camera obscura Leonarda da Vinciho, ktorá takto odfotila Turínske plátno. Ako to najfantastickejšie zobrazenie SciFi príbehu na našej planéte Zem. Amen.

Augustin Sokol, asokol@seznam.cz




Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild All Rights Reserved	:: Home :: Ze společnosti :: Co se děje :: Vrba :: Fórum :: Archiv vydání