Gentleman

	Hlavní stránka Co se děje Ze společnosti Archiv vydání Vrba, Fórum

Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.


	Ryba smrdí od hlavy (Téma), 1. 9. Ministr školství hodlá zvýšit kvalitu základního školství. Včera tento plán představil na tiskovce. Podle mého přesvědčení není ministr funkce politická, ale pouze odborná. Co si tedy mám myslet o člověku, který vede ministerstvo školství a dokáže v jedné větě několikrát zopakovat "abysme"? Gentleman

Tipické Lidovky (Glosa), 1. 9.

Lidovky si v poslední době oblíbily sloveso typovat ve významu předběžně vybrat, uhodnout, tedy tipovat. Tento patvar se jim podaří narvat do vydání několikrát a ani korektorská četa s tím nic nesvede. Doufám, že nejde o nějaký progresivní tvar. Marně jsem se snažil kontatovat s korektorem Tučkem, který každé pondělí rozumuje nad češtinou.
    Mladá fronta zase razí krátké věty, které ovšem redaktor či korektor vyrábí tupě mechanicky dělením souvětí. Postihuje to zejména slovo "sice", které zůstane osamoceno a působí divně: "Američané se sice o vydání Koženého snaží ze všech sil. Viní ho z toho, že připravil investory o peníze. Jemu se však daří žádosti o vydání odvracet." Náprava při zachování "sice" je pracnější: "Američané viní Koženého z toho, že připravil investory o peníze. Snaží se sice o jeho vydání ze všech sil, jemu se však daří žádosti o vydání odvracet."
    Další příklad nevhodného členění vět. "Vidím šachovnice domečků s plochými a sedlovými střechami, jejíž struktura vyniká právě teď. V zimě, kdy nevnímáme jindy bujnou vegetaci." Zřejmě šlo původně o jednou souvětí, ovšem řez je necitlivý a násilný. Přitom by stačilo málo: "Vidím šachovnice domečků s plochými a sedlovými střechami. Její struktura vyniká právě teď v zimě, kdy nevnímáme jindy bujnou vegetaci. "
    Ukázka z Lidovek: "Toyota naopak řešila problém s brzdami. I když za něco mohli i řidiči." Původní text patrně zněl "Toyota naopak řešila problém s brzdami, i když za něco mohli také řidiči." (Druhé "i", další nešvar, je lépe nahradit "také".)

Gentleman

Po dálnici v protisměru (Ze života), 1. 9.

Plán se jevil vychytralý. Půl dne v práci, pak autobusem do Brna s obědem a dokoupením drobností a spánek v autobuse směřujícím do Benátek s procitnutím v Prátru. Půlhodiny před koncem pracovní doby se však nečekaně objevily tři materiály pro rychlou diagnózu.
Uf, zvládnuto, s úlevou jsem dosedla do autobusu a začala dřímat, probouzela se pouze, abych zjistila, že díky různým objížďkám jedeme po úzkých cyklostezkách. Na dálnici za Vyškovem mne definitivně probral páchnoucí kouř, hasičské sirény a poznámka řidiče, že nejdéle stál v koloně na dálnici 11 hodin. Pak si rozbalil svačinu a v autobuse zavládlo napjaté ticho.

    "Tak aspoň někdo pusťte televizi nebo zahrajte divadlo," ozvala se dvojice mladých fotbalistů. "To je už počtvrté," zaúpěl jiný muž, a jal se vysvětlovat, že se mu totéž stalo, když odlétal do Mexika, pak se zase nemohl vrátit, když bouchla sopka, a teď za 40 min odjíždí do Hrvatska. Další paní zvesela oznámila, že odlétá do Londýna, ale nechť, že je to určitě osud a letadlo spadne.
    Student přede mnou neustále telefonoval Tongovi, že má na něj v Brně počkat, pak že spolu pojedou do Vsetína, protože mu jede naproti a nevzal si dost peněz, potřebuje založit, jinak zůstane navždy v Brně. Dle odpovědí, zřejmě Tongo smlouval, že na něj čekat nebude, že si nevzal občanku a nikde mu ani nenalejí.
    Hukot policejních vozů, sanitek a vrtulníku byl neuvěřitelně koordinovaný a nevěstil nic dobrého. Jen zvědavci, kteří si pořizovali autentické mobilní fotky autonehody, postávajících na svodidlech a přepadávajících do protisměru, zbytečně překáželi.
    "Nemáte někdo bagetu," vyzval nečekaně fotbalista cestující. Paní za mnou začala nabízet žvýkačky a paralen. Čas se vlekl. Fotbalista volal bratrovi, kdy vyjede s jeřábem. Pak oznámil, že bratr je hasič, ale že ještě nejedou. Auta v protisměru se pomalu rozjela alespoň v jednom pruhu. Náš směr byl zcela zablokovaný. Starší pán zvažoval možnost jít pěšky. Nakonec si stopl auto, které se snažilo otočit a jet do Brna po staré. Tongo měl výdrž, neboť po telefonické manipulaci jej kamarád přesvědčil k nákupu alkoholu, skončil u vodky, což všichni posluchači zvesela přijali.
    Po hodině a telefonování fotbalisty s bratrem jsme věděli, že jeřáb nejede. Osobní auta už byla v nenávratnu i se dvěma pasažéry spěchajícími na dovolenou. Jízda v protisměru k prvnímu sjezdu se řidiči autobusu i nám jevila poměrně riskantní, vzhledem k neustále přijíždějícím sanitkám a policejním vozům.
    Pomalu jsem se loučila s Prátrem i Veneziou.
    Nakonec však policejní auto nasměrovalo do protisměru i náš autobus a po popojíždění přes Rousínov jsme vyjeli zase na tentokrát zcela prázdnou dálnici, neboť všechna auta jela slepě po staré. Dozvěděli jsme se, že kvůli nehodě v protisměru a požáru se řidiči dodávek nevěnovali řízení (civěli na požár v protisměru) a odklízení zbytků tří dodávek trvalo do večera.
    Benátky jsem stihla, Tonga se dočkal, fotbalisté nešli na trénink a slečna vzadu předčasně neporodila. Poučení? Žádná časová rezerva není dost dlouhá.




Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i Copyright (C) 1998-2010: Ivan Straka, Tom Vild All Rights Reserved	:: Home :: Ze společnosti :: Co se děje :: Vrba :: Fórum :: Archiv vydání