Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
|
Hlavní stránka
Co se děje Ze společnosti Archiv vydání Vrba, Fórum | |
|
|
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení. Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne. |
 |
|
|
Kvalita videí
(Poznámka),
31. 8.
Už jsem si toho všiml před delší dobou. Když je v televizi záběr nějaké pořízený náhodným svědkem, často turistou, je vždycky v bídné kvalitě. Myslím technicky. Zrní a řádkuje až běda. Přitom kvalita kamer a foťáků je v posledních letech až neskutečně vysoká. Otázka, nad kterou si lámu hlavu, zní: kde je zakopaný pes? Že by všichni ti náhodní svědci byli tak neschopní, neuměli si kameru nastavit a používali rozlišení 320 x 240? Nebo je to jinak: aby záběr působil přiměřeně autenticky, je ve studiu použit obrazový kurvič, který technicky dokonalému snímku dá přiměřenou patinu autenticity. Jistě uhodnete, která varianta u mě vítězí. Gentleman
Italské prázdniny
(Víkend),
31. 8.
Už začátek cesty byl dramatický. U Vyškova byla nehoda a dálnice stále. Než se po dvou hodinách bus s DD dostal do Brna, bylo to střídavě, že jedeme, nebo že nejedeme (sám bych nejel, DD ano – inu jsme každý jiný). Nakonec to klaplo a DD dorazila včas. Po půlhodinovém pasírování se městem jsme přes Znojmo dojeli do Vídně. Cestou svítilo krásné západní Slunce, ale drncání busu ani antitřas ve foťáku nezabránil, takže se povedla jen tato žluté nálada. Ve Vídni udělal bus udělal kolečko po Ringu (Kunstmuseum, Votivkirche, Uranie) a odbočil k Prátru, kde jsme měli asi 3 hodiny volna. Nebyl jsem tam už roky, takže většina atrakcí byla jiná nebo jinde. Jen Riesenrad stál na starém místě, ale byl obestavěn přístavbami s turistickými cetkami. Nabízí nově řadu služeb jako kabinu pro romantickou oslavu narozenin ve dvou či hostinu pro přátele. Možná by se tam dala strávit i svatební noc. Kousek odtud, u Donaukanal, je budova Raiffeisenbank, která ve dne v noci animuje své osvětlení. Podle všeho jsou to trubicové výbojky, ale zase že by tak rychle nabíhaly? Kromě toho musela ta legrace, mít každou extra připojenou a ovládanou, dost stát. Ale jako technický fórek je to pěkné. DD spatřila shora horskou dráhu a požádala mě, abychom si ji dali. Vybral jsem jednu menší, ale i tak měla chudinka DD většinu času zavřené oči. Pak jsme prošli areálem, dali si buřt a víno, prošli se po Taborstrasse, poseděli v jedné z kavárniček a vrátili se zpět. 
Noční cesta ušla, v sedm jsme byli u moře. Bylo pěkně, voda příjemná, zakalená, protože písek byl velejemný. Koupání jsme prokládali popíjením vína, v poledne si dali oběd, pak klimbali a dospávali cestu. Foto: labuť (v pozadí DD), samotné pozadí, vždy fotogenická kombinace moře a slunce, přátelské vlny, bezvýchodné molo. V pět jsme odjeli busem do nedalekého přístavu a lodí dojeli do Benátek. Moře bylo dost rozbouřené, ostatně obloha se zatáhla a později pršelo. Z řady lodí mě zaujala jedna velká, tahle moderní plachetnice, další velká loď a zejména tato jachta. Podle minimálního počtu oken soudím, že jde o loď výzkumnou, nebo o soukromou jachtu hodnou označení luxusní, jakou bych čekal od Topolánka. Tak či tak pěkný kousek. Kostel na protějším břehu zálivu také lákal k vyfocení. Protože jsme byli ve známém místě, pohrdli jsme průvodcem a výkladem a šli sami. Chodili jsme sem a tam, míjeli kanál za kanálem, koupili si mortadelu, v jednom baru, kde hráli vynikající jazz, jsme popili víno, a pak začali řešit, jak se dostaneme do přístavu. Věděli jsme pozitivně, že jsme u náměstí sv. Marka, jenže ne, kde. Času bylo dost, a tak jsme chodili uličkami, na odbočkách šli tu tam, tu onde, občas sledovali nějaký ukazatel, občas se zeptali. Marně. DD hodlala kvůli tomu koupit mapičku v italštině, já jsem se 2x ptal! Nakonec DD koupila mapičku a já se zeptal toho pravého. Byli jsme asi 50 m od náměstí. Nepoučeni jsme podlehli klamu, že přístaviště u Piety najdeme snadno, já jsem preventivně navrhl jeho zkusmé dohledání. Zase jsme bloudili, tentokrát na pár metrech: jít vlevo, nebo vpravo? Zkusili jsme obé, bylo na druhé straně. Do odjezdu zbývala hodina, i že to zajdeme zapít. Běžná cena je kolem 1,5 euro za deci, tady měli za tři. Zpychle jsme popošli do vnitrozemí a sedli si k plastikovým stolkům plastikové picérie v jedné uličce, kam kromě nás nikdo nezavítal. Rozmařile jsme si dali dvakrát. 20 euro! 4x víc než průměr! Inu, důstojný konec pobytu v Benátkách. Stejně jsou nádherné a stojí za to tam zase zajet. Cestou jsem totiž viděl jazzový klub, někde u náměstí sv. Marka... Pak už rutina, cesta zpět na bus, cesta busem, drncání 10 hodin. V Brně jsme stihli vlak a v jedenáct už mrzli na gruntu. Stálo to za to.
Lucie Bíla v kúpeľoch 7/11
(Prezentace),
31. 8.
S anotáciou a poznámkami, 6. pokračovanie Mladí čitatelia sa s hrdinami románu radi identifikujú, a dokonca ich svojimi životnými postojmi a náladami napodobňujú; niečo podobné môžeme sledovať už od Goetheovho Werthera až po Holdena Caulfielda zo Salingerovho románu Kto chytá v žite.“ NENADÁL Radoslav: Irvingova groteskní metafóra. 1990, In: Irving John: Svět podle Garpa, Praha: Odeon, 560 s., s. 555, ISBN 80-207-0131-1. Vraj to bolo hrdinstvo. Aspoň podľa sveta, v ktorom žije Lucia. V skutočnosti je to vždy inak. Kvôli dobrému hodnoteniu útvaru však treba mať hrdinu. Hrdinstvo? Skôr šťastie v nešťastí. Bol to nočný cvičný let. Zrážka vo veľkej výške. Nedalo sa jej vôbec vyhnúť. Dokonca zlyhal aj radar. Nikto nevedel ako sa to stalo. Možno to vskutku bolo UFO. Nasledoval voľný pád. Mikrogravitácia – ako v kozme. V kokpite sa chaoticky vznášali prístroje z rozbitej palubnej dosky. Zlovestne z nich trčali zväzky káblov. Potom plochá vývrtka. Čo treba skôr zapojiť. Automatický rádiokompas? Radšej umelý horizont! Najprv predsa treba vedieť, kde je hore a kde dole. Paradox? Veď hore je nad hlavou a dole pod nohami. Nie však vo vývrtke! Hrôza. Za taký krátky okamžik sa nedá stihnúť zapojiť jediný prístroj. Toľko vzácneho času nedáva ani veľká výška. Iba okamžik. Na definitívne ukončenie alebo zmenu života. Be or not to be? Pomoc prichádza priamo z nebies. Zážitok mystického dotyku kozmickej Matky. Spojka, ktorá spája s Matkou. Magickým káblom. Ako pupočnou šnúrou. Priamo do srdca cez ňu prúdia kozmické vibrácie, mysteriózny svit Luny a trblietajúcich sa hviezd. Možno to bol iba výplod bujnej a do krajnosti vybičovanej fantázie – ale fungovalo to. Tvar a poloha súhvezdí najprv ukazujú, kde je hore a kde dole. A potom aj kde je letisko. Pravou rukou čarovanie s kniplom, ľavou rukou s plynovou pákou. A nohami s pedálmi smerovky. Darí sa vyrovnať let a stabilizovať lietadlo. O chvíľu šťastné pristátie. „Take these broken wings and learn to fly. / All your life.“ The Beatles: Blackbird. Mystická trojica prvých písmen gréckej, hebrejskej a rímskej abecedy. – Alfa, alef a A. V rovnakom priestoročasovom dejinnom poradí je aj trojica AAA: astrológia, astronavigácia a astronómia. Je dobré mať ako koníčka leteckú astronavigáciu. Koníček, ktorý môže zachrániť život. A keby to tak nebolo? Radšej na to nemyslieť! Stále sa však vracia utkvelá myšlienka. Čo tak vymyslieť spojku, ktorou by sa dalo ľahko a okamžite zapojiť každý prístroj. „A Ódu na radosť (5), sprevádza váš radostný smiech.“ Óda na radosť od Johanna Christophera Friedricha von Schillera, v záverečnej časti Deviatej symfónie Dmol opus 125 od Ludwiga van Beethovena a radostný smiech Lucie Bílej. To sú slová, ktoré k sebe idú. „Michelle, my belle, / these are words that go together well, / my Michelle. / Michelle, my belle, / sont des mots qui vont tres bien ensemble, / tres bien ensemble. / I love you, Augustin Sokol, asokol@seznam.cz
| ||||||||||||||||
| |
| |
| |
| Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i Copyright (C) 1998-2010: Ivan Straka, Tom Vild All Rights Reserved |
:: Home :: Ze společnosti :: Co se děje :: Vrba :: Fórum :: Archiv vydání |
