Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
(Citát týdne)
Nejlíp je poplakat si na pěkných cizích ňadrech.
Stanislav Jerzy Lec, polský satirik

Ohlédnutí (A týden uplynul), 23. 8.

* Tak jsem se dočetl, že vrch Cvalík u Plzně, kterým při stavbě dálnice vedl tunel, jak požadovali ekologisté, musel být dosypán, aby se mohlo vůbec razit. * Koukám, že toho moc nemám, dohoním to příště. *
Sklep (Editorial), 23. 8.

Pondělí. Kamarád TD přijel na svém putování po vlasti v neděli večer na grunt, aby se v pondělí podíval do redakce ZS a eventuálně se ucházel o místo šéfredaktora. Majitel listu nebyl 14 dní schopen ho pozvat na schůzku. Ozval se až v pondělí dopoledne, že je TD v Hodoníně ho zjevně nepřekvapilo. Výsledek jednání byl nulový, nabízel příliš málo za to, co chtěl. Tím nastala situace, že jsme bez vedení. Majitel zůstal naprosto klidný, prý to vyřeší. Když to nevyřešil a neřešil dva měsíce, jsme opravdu zvědavý na výsledek.
    Večer jsme zašli do Šidlen a narazili jsme na mejdan mládeže kolem MK. Slovo dalo slovo a pozvání bylo na stole. Večer u vína probíhal znamenitě, dokonce jsme včas odjeli na grunt, no skoro včas.
Úterý. TD odjel a já jsem začal chystat podklady pro podání žádosti Zelená úsporám. Postupoval jsem pečlivě podle návodu na webu, dal jsem všechno dohromady, nic mi nechybělo, všechno jsem vyplnil. Odpoledne jsem odjel do Zlína podat žádost. K mému překvapení si úředník vzal jen část dokumentů, k potvrzení o převzetí nepoužil formulář, ale dal mi extra papír. Zbytek prý mám vyřídit s bankou, až mi pošlou vyrozumění. Přitom šlo o dokumenty, které byly v žádosti výslovně uvedené jako pro Zelená úsporám. Byl jsem totálně zmaten. Prý pokyny na webu nejsou přesné a aktuální. To mě značně rozladilo, protože s takovou mi můžou tvrdit, že nemám všechno v pořádku.
    Když se dostavila DD, dali jsme si na mrakodrapu kávu a vydali se do Luhačovic. Leč při řazení náhle páka povolila a přestala řadit. Byla tam dvojka, takže jsem s ní projel Zlínem, hledaje servis. V půl šesté ve Zlíně? K smíchu! Zastavil jsem na parkovišti a vlezl pod auto. Tam bylo všechno v pořádku. Ani nevím proč jsem nahlédl do motoru a hle: tyčka od řadicí páky vyskočila z kloubu převodovky. Nasadil jsem ji a řazení fungovalo.
    Dojeli jsme do Luhačovic, nakoupili a šli pro lístky na večerní divadlo. Hrál jakýsi dvoučlenný soubor odněkud z Přerova(?), hra se jmenovala Výročí. Dva mladí herci sehráli na změnu vyznění scény náročné představení, ale překvapivě dobře. Pěkný kus.
Středa. Začal jsem připravovat znovupoložení podlahy v "kapličce". Už tam byla, ale dřevo přes zimu navlhlo kvůli původnímu základu podlahy. Proto jsme ji udělali novou, s izolací. Prkna jsem si preventivně očísloval, takže přizpůsobení bylo zachováno, ale pokládat palubky v jednom není žádná prdel. Položil jsem polštáře a udělal izolaci polystyrénem. Večer jsem zajel do Šidlen a poseděl s VK. Zkouška sboru na vystoupení na Ozvěnách Horňácka nenaznačovala zdánlivě žádný problém. Jen znalci mého formátu měli tušení, ale coby sborový elév jsem pokorně mlčel.
Čtvrtek. Začal jsem pokládat palubky, po předchozím vytrhání bylo třeba je vyspravit a zbavit otřepů a zbytků hřebíků. Do večera jsem položil všechny až na čtyři, ale to už jsem fakt nemohl. Práce na sklepě utěšeně pokračovaly, půjčeným vrtákem se podařilo najít díru do kaverny. Spadlé čelo už je obnovené, sklep už vypadá utěšeně.
    Večer jsem vyjel na slepo do Vracova, ale u sklepa nebyl nikdo. Divné. Vrátil jsem se na grunt, vzal lahev vína a jel do Šidlen. Tam taky nikdo, jen TK tradičně s KS seděli venku. Přisedl jsem, pak se objevil vnuk TK a ke koštování mého vína se přidalo koštování jejich produkce. Z krátkého posezení se stalo dlouhé, a tak jsme výjimečně teplý večer strávili v pohodě venku.
Pátek a víkend. Dodělal jsem podlahu, zametl, obrousil, zametl a vytřel ji vlhkým hadrem. Než uschla, zajel jsem se podívat na sklep. Kluci už balili, díra v zemi byla zaházená, původní průduch obnoven. Cestou zpět jsem si dal v hospodě U Matese drštkovou a četl noviny. Přijeli cyklisté, mladí manželé s asi ročním dítětem. Ona byla dominantní, poručila mu, ať se jde zeptat, jestli jim ohřejí výživu v mikrovlnce. Řekla mu také, jak to má říct. Poslouchal. Pak přišla majitelka a pravila, že za ní to nebylo. Měli jste to těžké, odvětila sebejistě matka. Přemýšlel jsem, jestli se mám ozvat. Co jsme měli těžké? Že nebyly dětské výživy? Kdo jel na cesty, zřejmě musel podle paní chytré nechat dítě doma. Představa, že jídlo lze zavařit do sklenice, bez nutnosti ho kupovat, jí patrně je naprosto cizí.
    Večer přijela DD, ale nemohl jsem se jí věnovat, anžto byla zkouška sboru. Pro celkovou nedělní sešlost a únavu poreferuju zítra.
Média (Meditorial), 23. 8.

Polák, který se na podzim roku 1968 upálil, to neudělal z protestu kvůli okupaci Československa, jak do omrzení omílala média. Na ČT24 byl rozhovor s nějakým polským historikem, který zdůraznil, že šlo o protest proti účasti Polska na vpádu k nám. Bohužel i ČT24 v dalších zpravodajských relacích tvrdila to, co jiní.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2010: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved		 :: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání