Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Ohlédnutí (A týden uplynul), 16. 8.

* Vláda navrhla vyšším zdaněním získat peníze na povodňové škody – budiž, ale neměla by to nazývat solidaritou. * MfD ve svých tipech na léto zmiňuje "unikátní" skládací skleničku z plastových kroužků za 250 Kč – akorát že už v zaostalém Československu to byla běžná výbava výletníků. * Bakala pořídil V. Havlovi prezidentskou knihovnu – trochu se divím, že to Havel od něj přijal... * Boží mlýny zamlely rychle: plzeňský exděkan chtěl zpupně 25 platů jako odstupné a omluvu: místo toho jich dostal pět a vzápětí ho nachytali s asi 2 promile alkoholu v krvi za volantem. * Nechápu diskusi kolem řidičáků od 17 s dozorem , podle 6 let prověřovaného německého vzoru – v USA se jezdí od 15 a nikomu to problém nedělá. * Několik ministrů se zase nechalo nachytat, jak jedou do práce a jejich řidiči přitom porušují předpisy – ani nová garnitura se nedokáže zbavit móresů v podobě výmluv, že spali, nevěděli, nevšimli si... * V souvislosti se šetřením se psalo o tom, kolik má být marže stavebních firem: zazněly hlasy žádající její stanovení – copak existuje nějaký ekonomický či přírodní zákon, který to řídí? * Slováci nakonec peníze Řecku nepůjčí – bodejť, jejich průměrný plat je výrazně menší a kde to jsme, aby chudák pomáhal boháčovi, aby se měl zase líp. * ČT24 se tuhle věnovalo tomu, co jsme nosili za dob temného socialismu – jenže smát se tomu, je víc než krátkozraké: za 20 let se jiní budou stejně pitomě vysmívat tomu, co tvůrci pořadu nosí dnes. *
Přežil jsem cestu vlakem (Editorial), 16. 8.

Pondělí. Uondán krátkým spaním po nedělním mejdanu jsem i kvůli možné hladince neodvezl auto do servisu k seřízení spojky, ale raději jsem se zapojil do odstraňování mejdanových škod. Pak už byl čas jet do Hodonína připravit časopis do sazby, poté jsem se vydal na cestu do Prahy. V Břeclavi jsem stihl o půl hodiny zpožděné EC a v Praze tím pádem rychlík, takže jsem byl doma o hodinu dřív. Nic není zadarmo: nestihl jsem se od rána najíst a zaplatil jsem přirážku za nákup jízdenky ve vlaku.Dělo v prostorách Art mlýna.
Úterý. Dopoledne jsem pilně pracoval na článcích, odpoledne jsme s PD podnikli další recenzi restaurace, tentokrát "balkánské" Luka Lu na Újezdě. Pěkné prostředí, příjemná obsluha, bohužel naprosto utajená zimní zahrada. Ceny zejména nápojů až nemravné – nealko 55 Kš, dvojka vína 85 Kč. Jídlo jinak vynikající, krémový řez nepřekonatelný. Poté jsme se sešli se strýčkem a TD v Růžové na vínu, a odtud jsme už bez strýčka přepluli do Blues sklepa na cikánské trio v pětičlenném obsazení. Hráli znamenitě, po skončení usedl kytarista za piáno a vystřihl svěží jazzůvku, až mi bylo líto, že musím na poslední vlak. Doma jsem pak sledoval záznam jednání poslanecké sněmovny a bavil se nad neomaleností komunistů a socdemáků při krafání nad schvalováním důvěry vládě.
Středa. V poledne jsme si zašli s mladší dcerou na oběd a po něm jsem šel na projekci filmu Postradatelní, označovaného jako Nejočekávanější film roku 2010. O jeho přípravě trvající čtyři se údajně vyprávěly legendy. Scénář psal sám Stallone a přepisoval ho prý stokrát. Za vzor si vzal akční filmy Tucet špinavců a Žoldáci, kde bylo všechno „doopravdy“, bez triků, které Stallone nemá rád. Pokud jde o mediální tvrzení, že nasbíral všechny velké známé akční hvězdy, není tomu tak. Je jich tam jen devět plus milá rolička pro Schwarzeneggera. Ostatní neprošli sítem výběru. Co říct k filmu? Je to klasika, plná různých fórků a sympatické je, že se Stallone nenechal strhnout pokušením narvat tam všechno. Příjemný svižný film tak trvá asi hodinu a půl a ctitelé žánru si užijí poctivého řemesla.
    EC do Brna jelo bez problémů až do Blanska, kde jsme stáli asi 10 minut, čímž byl ohrožen přestup v Brně. Samozřejmě se nikam nespěchalo, proč taky. Do Brna jsme dojeli akorát v době odjezdu vlaku na Kyjov. Vyletěli jsme tři a klusali na vlak, já po paměti, dva za mnou. Nebyl čas pátrat, odkud vlak jede, informační cedule samozřejmě opticky mlčely. Proč taky cestujícím ukázat, kam mají jít? Průvodčí už pískal, vlak by tudíž odjel minutu dvě po řádném odjezdu, ale ani náhodou by nepočkal na cestující z Prahy, o kterých logicky musí výpravčí na nádraží vědět! Já jsem funěl, kluci za mnou začali řvát, takže jsme nezablokované dveře vagonu stačili otevřít. Pointa toho vyprávění je symptomatická. Když jsem v Kyjově vystupoval, opřel jsem se o spojovací dveře mezi vagony; byl jsem v posledním a díval jsem se na ubíhající koleje. Zavadil jsem o madlo a ssssssssssss, dveře se otevřely!!! My jsme z Brna jeli s nezajištěnými dveřmi. Objevil se průvodčí a primitivní kličkou z dob koněspřežky je mlčky zajistil. Ať ještě jednou ČD zkusí tvrdit, že je to vyloučené, a přerazím řediteli žebra.
Čtvrtek. Přijeli MK se synem a PO a začala akce střecha. Devastovaná střecha nad kurníkama musela pryč a bylo zjevné, že se to dá zvládnout i laicky. Napřed bylo třeba uvolnit zabordelený dvůr, což nás dost zdrželo. Pak jsme zjišťovali, co a jak, proti mému předpokladu jsme museli sejmout i zamaltované tašky u zdi seníku. To už se vlády nekompromisně ujal vlády PO, zřejmě jako zaměstnanec ČD je z terénu zvyklý rozhodovat. My ostatní tři jsme mu přidávali a podávali. Ve velkém parnu jsme vypili za šest hodin každý tři litry vody a udělali půlku střechy. Navečer přátelé odjeli a přijela DD.Pravá domácí kyška.
Pátek a víkend. Oprava sklepa se prakticky dovršila, je už skoro hotovo, akorát se řeší, jak zasypat kavernu vzniklou propadem hlíny. Nemůžeme ji najít, musíme sehnat dlouhý vrták a sondovat. Večer jsem šel s lehkým srdcem na zkoušku sboru tím, že to bude brnkačka. Nebyla. Ačkoli bylo rozhodnuté, že ve Velké budeme zpívat něco z toho, co v Miloticích na slavnostech, trvalo asi dvě hodiny, než jsme se dohodli... DD, která byla přítomná, se pak zvědavě ptala, jestli také někdy zpíváme.
    V sobotu jsem zjistil, že v pátek vystoupili V Kyjově Monkey Business, přišel jsem na to až při pročítání čtvrtečních novin... Odpoledne jsme se vydali s J+ L a JN do Bohuslavic na malý folklórní festival Mlýnské kolo, pořádaný v místním "uměleckém" centru vzniklém ve starém mlýně. J+ L se vydali na nedaleké koupaliště, my zbylí jsme se šli podívat na vystoupení. Doprovodný program zahrnoval i ochutnávku domácí kyšky a domácího másla, oboje znamenité. Nečekaně jsme narazili na vinný sklep. Opravdu, ne sklep dodatečně pro víno upravený, ale od počátku tak postavený. Byl kvelbený, měl průduchy a byl v něm příjemný chládek. Trochu zvláštní však bylo, že nebyl pod zemí – vstup byl na úrovni vnějšího terénu. A ventilační průduchy vedly na půdu stavení nad ním. Pozoruhodné. Z účinkujících byli nejpozoruhodnější manželé Smutní se svými jarmarečními, někdy až morytátovými písněmi, to opravdu stálo za to.
    Pak jsme zjistili, že L´s už z koupaliště odjeli do Kyjova, tak jsme se vydali za nimi a nastalo mudrování, jak dál. JL se na víno v podobě Galerie rulandských vín moc nechtělo, JN sýčkoval, že bude všechno teplé. Pak jsme se nějak domluvili a šli jsme. Víno teplé nebylo, šampioni sice taky ne, ale spousta dobrého vína byla pořád k mání. Hrála Hrbáčova cimbálka a zpívalo se, lidí bylo míň než jindy, takže jsme si to užili. Zpátky jsme jeli přes Skoronice, s plánem navštívit S+DS, ale nebyli doma, tak jsme ještě poseděli u nás.
    V noci byla bouřka a pršelo, takže plán jít s PK ráno v půl šesté na houby zůstal u ledu. Počasí se přes den střídalo od deště po dusno, moc práce jsme neudělali. Dopoledne přijeli známí DD, to akorát dopršelo, takže jsme mohli posedět venku. Po jejich odjezdu na mě padla neskutečná lenost, takže jsem se musel nutit k tomu, abych aspoň zvedl kus prkna ze země. S DD jsme pověsili na zeď kaktusy a bylo zvelebeno na zbytek víkendu.
    Letos je zase nadúroda žab. Stovky a tisíce jich neustále lezou všude možně. Jednoho večera jdu zamknout dveře a pod vypinačem sedí na zdi, využívajíc rohu, žába. Asi 150 cm nad zemí...
Téměř (Meditorial), 16. 8.

Noviny psaly o cestě jakéhosi nadšence, který prošel Amazonkou od ústí k pramenům. Cesta byla dlouhá 6760 km a trvala 859 dnů. Lidovky z neznámých důvodů délku trasy interpretovaly jako "téměř 7 tisíc km", zatímco pro dobu jim stačily "dva roky". Přitom je to dost přes dva roky (dva a třetina, tedy téměř dva a půl...
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2010: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved		 :: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání