Gentleman

	Hlavní stránka Co se děje Ze společnosti Archiv vydání Vrba, Fórum

Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.

Fakta neznamenají toleranci (Glosa), 11. 8.

Opět se mluví o možnosti tolerovat malou hladinu alkoholu ve výši do 0,24 promile. Lékařští odborníci se shodují na tom, že tato hodnota neovlivní reakce a jednání řidiče, test detektorů ukázal, že občas ukazují hausnumera.
    Fakta jsou jasná a neúprosná: objektivně "jedno pivo" nemá na bezpečnost jízdy vliv. K tomu přidejme nespolehlivost detekce nízkých hladin, a to jak dechovou, tak krevní zkouškou. Laboratoře při zjištění hodnoty do 0,2 promile píší do protokolu nulu. Alkohol v krvi vzniká samovolně, při trávicích pochodech, při některých chorobách a podobně. Kromě toho dechovou zkoušku ovlivňují i jiné látky přítomné v dechu.
    Závěr, že z objektivních důvodů nelze požadovat, aby řidič měl při měření v krvi či dechu absolutní nulu, je tedy správný a nezpochybnitelný. Zákon nemůže vyžadovat to, co nelze splnit. Ani právo není nad přírodními zákony.
    Jenže se objevuje tvrdošíjná skupina odpůrců, kteří mluví o toleranci alkoholu za volantem. S oblibou hovoří o našich řidičích jako o zvěři, jíž nelze povolit, protože zvlčí. Jednak jde o nepřípustné zobecnění – někteří rodiče zabijí své děti, zakážeme snad proti těhotenství?
    Druhý argument, o to, že ustoupit od přísného požadavku na nulu povede k masovému chlastání před jízdou a prudkému růstu dopravních nehod, je hloupý. Nenalézám jiné slušné slovo. A pokud takto argumentují někteří dopravní experti, bylo by dobré jim najít jinou profesi. Expert hodný toho slova staví na faktech a argumentech. Hlasatelé podobných klišé nemají, aspoň neuvádějí, ani jedno.
    Jsou řidiči, kteří budou jezdit pod vlivem alkoholu, i kdyby za to hrozil hrdelní trest. Vězení jsou ostatně plné přestupníků, kteří na zákony kašlou, takže samotná přísnost zjevně dokonalá není. Tento článek není v žádném případě obhajobou jízdy pod vlivem alkoholu, ale poukazuje na to, že trestat to, čemu se z objektivních důvodů nedá vyhnout, je obyčejným bezprávím. A podezírat obecně všechny lidi, že když se jim "povolí", tak zvlčí, je pohrdáním a urážkou.

Gentleman

Lucie Bíla v kúpeľoch 4/11 (Prezentace), 11. 8.

Lucie Bíla v kúpeľoch – s anotáciou a poznámkami, 3. pokračovanie
s. 33 (...) Namiesto aby sme určovali polohu na Zemi v kilometroch severne od Piccadilly a v kilometroch západne od Piccadilly, môžeme udávať vzdialenosti v kilometroch smerom severovýchodným a smerom severozápadným od tohto slávneho londýnskeho námestia. (...)
    Často je užitočné chápať štyri čísla, ktoré rozlišujú jednotlivé udalosti, ako súradnice v štvorrozmernom svete nazývanom priestoročas. Nie je v našich silách si takýto svet predstaviť. Ja sám mám veľké ťažkosti, keď sa snažím predstaviť si trojrozmerné objekty, ale je jednoduché kresliť dvojrozmerné diagramy, ako napríklad povrch Zeme. (Zemský povrch je dvojrozmerný, pretože polohu každého miesta na ňom možno určiť dvoma zemepisnými súradnicami – dĺžkou a šírkou.)
    Najčastejšie sa používajú také diagramy, v ktorých čas narastá smerom nahor a jedna z priestorových súradníc sa mení pozdĺž vodorovnej osi. s. 34.“ HAWKING Stephen William: Stručná historie času. 1991, Praha, Mladá fronta, 190 s., s. 33 až 34, ISBN 80-204-0169-5.
    Vo vesmírnych hlbinách sú ale v obrovských vzdialenostiach ukryté v súbežných skutočnostiach aj viac ako štvorrozmerné priestory. Všetci traja sme sa snažili nájsť skladbu o Lucii, ktorá by najlepšie vystihovala ten fantastický dejový priestoročas, keď sa v šesťdesiatych rokoch hral v Košiciach bigbít. A našli sme tak Lucille od Little Richarda z roku 1964.
    „Košice, to je osobitné miesto na konci republiky, kde sa v šesťdesiatich rokoch 20. storočia ešte stále snúbil a miešal akýsi aristokratický pocit lokálpatriotizmu starousadlíkov s novou prílivovou vlnou takzvaných industrializačných dobyvateľov." Takto začína Ireney Baláž svoje rozprávanie o rocku a beate v Košiciach šesťdesiatych rokov 20. storočia. s. 311. (...)
    Prelom však nastal až vtedy, keď som začal študovať na vysokej škole, kde som sa zoznámil s gitaristom Augustinom Sokolom a jeho kamarátom, spevákom Teddym Farkašom. (...) Tam sa zrodila zostava Štefan Teddy Farkaš – sólový spev, tamburína, Ireney Baláž – sólová gitara, spev, Dionýz Baláž – basgitara, spev, Augustín Sokol – rytmická gitara, spev. s. 312 (...)
    Programovo sa hneď začal meniť štýl a repertoár. Prešli sme na tvrdšiu muziku, na rhytm and blues, najprv sme kopírovali Rolling Stones, Pretty Things, Manfreda Manna, Kinks, Spencer Davis Group, neskôr sme prešli na vlastnú tvorbu. (...)
    Samotný názov skupiny The High Brow (čiže Zdvihnuté obočie alebo Lepšia spoločnosť: všetci členovia skupiny boli vysokoškoláci) vymyslela budúca Sokolova manželka. Stalo sa tak v zime roku 1965 na jednej skúške v mrazivej miestnosti historickej budovy bývalého dominikánskeho kláštora, kde vtedy sídlilo riaditeľstvo Pozemných stavieb. s 313.“
    JURÍK Ľuboš, ŠUHAJDA Dodo: Slovenský bigbít. 2008, Bratislava, Slovart, 390 s., s. 311 až 313, ISBN 978-80-8085-466-9.

Augustin Sokol, asokol@seznam.cz




Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i Copyright (C) 1998-2010: Ivan Straka, Tom Vild All Rights Reserved	:: Home :: Ze společnosti :: Co se děje :: Vrba :: Fórum :: Archiv vydání